1040/2007
Řízení před soudem: kompetenční výluka
Ej 134/2003
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 50 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 153/1969 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb. a č. 74/1994 Sb.*)
§ 65 soudního řádu správního
Rozhodnutí, jímž Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítne odvolání žalobce a potvrdí rozhodnutí úřadu práce, kterým byl udělen předchozí souhlas s rozvázáním pracovního poměru dle § 50 zákoníku práce, není po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., protože se jím pojmově nezkracují práva žalobce.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 7 A 74/2002-30)
Věc:
Josef S. v H. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o předchozí souhlas s rozvázáním pracovního poměru.Úřad práce v Nymburku dne 11. 6. 2001 udělil dle § 50 zákoníku práce předchozí souhlas s rozvázáním pracovního poměru uzavřeného mezi akciovou společností A. a žalobcem. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný dne 17. 1. 2002 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Praze, který svým usnesením ze dne 29. 5. 2002 žalobu postoupil věcně příslušnému Vrchnímu soudu v Praze.
Žalobce především namítal neexistenci důvodů pro rozvázání pracovního poměru. Dále poukazoval na krácení mzdy zaměstnavatelem a nezařazení na pracovní místo v souladu s pracovní smlouvou; správní orgány obou stupňů se údajně nevypořádaly s jeho námitkami, nezjistily skutečný stav věci a žalobce neměl možnost vyjádřit se k dodatečně předloženým listinám, čímž byla zkrácena jeho základní práva jak ze strany správních orgánů a zaměstnavatele. Dále žalobce uvedl, že jednání zaměstnavatele vůči žalobci je šikanózní a nelze připustit, aby požívalo právní ochrany.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že skutečnosti uvedené v žalobě ohledně mzdy žalobce, nezařazení na pracovní místo v souladu s pracovní smlouvou, apod. nesouvisí s neudělením předchozího souhlasu dle § 50 zákoníku práce. Proto je irelevantní námitka žalobce uvedená v žalobě, že se těmito okolnostmi správní orgány nezabývaly. Dále uvedl, že zaměstnavatel, jak vyplývá i ze spisového materiálu, nabízel žalobci jiná pracovní místa, která žalobce odmítal. Žalovaný se rovněž domnívá, že žalobcova práva nebyla rozhodnutím o udělení předchozího souhlasu dotčena a tedy žalobce nemá žalobní legitimaci k podání žaloby na zrušení předmětného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud, který věc podle § 132 s. ř. s. převzal k dokončení řízení, žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval pravomocí k rozhodování o skutečnostech v žalobě uvedených, tedy tím, zda lze o žalobním návrhu rozhodovat ve správním soudnictví. Na základě ustanovení § 2 s. ř. s. totiž soudy poskytují ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem a za podmínek stanoveným tímto zákonem (s. ř. s.) nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon (s. ř. s.). Ustanovení § 6 s. ř. s. dále stanoví, že z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento (s. ř. s.) nebo zvláštní zákon.
Z výše uvedených důvodů je třeba v řízení ve správním soudnictví dodržet všechny stanovené podmínky, mimo jiné obsažené ve výše zmiňovaném § 6 s. ř. s. a jej rozvádějících kompetenčních výlukách [§ 70 písm. a) s. ř. s.], jež stanoví, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny také úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (rozhodnutí), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento (s. ř. s.) nebo zvláštní zákon jinak. Jak je patrno o rozhodnutí ve smyslu správního soudnictví se jedná pouze tehdy, jde-li o rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, tedy rozhodnutí
meritorní
. Toliko tato rozhodnutí umožnil zákonodárce přezkoumat ve správním soudnictví.U práv přezkoumatelných ve správním soudnictví by tedy bylo dále třeba prokázat zkrácení jejich nositele rozhodnutím správního orgánu. Takovéto zkrácení rozhodnutím správního orgánu může ovšem nastat jen tehdy, jedná-li se o rozhodnutí zakládající, měnící, rušící nebo závazně určující žalobcova práva nebo povinnosti (viz výše). Udělení předchozího souhlasu (rozhodnutí správního orgánu) s rozvázáním pracovního poměru dle § 46 písm. c) zákoníku práce nesplňuje z důvodu absence výše uvedených znaků po obsahové stránce náležitosti rozhodnutí ve smyslu správního soudnictví.
K potenciálnímu zkrácení práv žalobce proto nedochází udělením předchozího souhlasu s rozvázáním pracovního poměru správním (státním) orgánem [§ 50 zákoníku práce], neboť se nejedná o rozhodnutí zakládající, měnící, rušící nebo závazně určující žalobcova práva nebo povinnosti, ale teprve následným rozvázáním pracovního poměru výpovědí dle § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, které již však nečiní orgán správní [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ale zaměstnavatel. Teprve tento akt zaměstnavatele může vést ke zkrácení práv žalobce v této věci a je proto soudně přezkoumatelný, avšak podle norem občanského soudního řízení a nikoliv ve správním soudnictví.
*) Vykládané ustanovení bylo s účinností k 1. 3. 2004 zrušeno zákonem č. 46/2004 Sb. Zákoník práce byl s účinnosti od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.