1110/2007
Řízení před soudem: kompetenční výluka. Výkon trestu odnětí svobody: kázeňské tresty
Ejk 6/2007
Řízení před soudem: kompetenční výluka
Výkon trestu odnětí svobody: kázeňské tresty
k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb. (v textu též „Úmluva“)]
k čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (v textu též „Listina“)
k § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (v textu též „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“)
k § 70 písm. f) soudního řádu správního
Výluka kázeňských trestů ze soudního přezkumu podle § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
(Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, čj. 10 Ca 10/2005-39)
Prejudikatura
: srov. nálezy Ústavního soudu č. 291/1999 Sb., č. 52/2001 Sb., rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Lauko proti Slovensku
(Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 1/1999, s. 1) a ve věci Ezeh a Connors proti Spojenému království
(Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 6/2003, str. 297).Věc
: Albert Ž. proti 1) Ministerstvu spravedlnosti, 2) Vězeňské službě České republiky, o uložení kázeňského trestu.Žalovaný ad 2) dne 26. 8. 2004 na základě § 46 odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody uložil žalobci jako kázeňský trest důtku, neboť dne 19. 8. 2004 bylo na jeho cele zjištěno vysazené okno, přičemž žalobce se dle záznamu o kázeňském přestupku doznal, že okno vysadil. Tímto jednáním měl porušit § 28 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
Stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný ad 2) dne 30. 8. 2004 zamítl jako neodůvodněnou.
Žalobce se žalobou ze dne 12. 10. 2004 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ad 1) ve věci stížnosti žalobce ze dne 2. 9. 2004 na porušování právních předpisů ze strany civilních zaměstnanců i příslušníků žalovaného ad 2) ve věznici Plzeň - Bory při ukládání kázeňských trestů; navrhoval zejména, aby soud uložil žalovanému ad 1) vydat rozhodnutí o této stížnosti. Žalobce se dále na základě upřesněného petitu žaloby domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ad 2), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uložení kázeňského trestu. Žalobce se domáhal též přezkoumání rozhodnutí žalovaného ad 2) o uložení kázeňského trestu ze dne 19. 8. 2004; z obsahu původní žaloby je však zřejmé, že tohoto dne žalovaný ad 2) žádný kázeňský trest žalobci neuložil. Byl pouze pořízen záznam o kázeňském přestupku, jenž se stal podkladem pro výše uvedené rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 26. 8. 2004. Žalobce původní žalobu označil též jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánů, dle upřesněného petitu žaloby však navrhoval pouze rozhodnutí soudu ve věci ochrany před nečinností žalovaného ad 1) a ve věci návrhu na zrušení rozhodnutí žalovaného ad 2). Jak žalobce dále konstatoval, není v rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vůbec specifikována subjektivní stránka spáchaného přestupku. Nikdy mu nebyl vydán příkaz, který by se týkal zákazu větrání a takový případný příkaz by byl navíc nezákonný, neboť zákon o výkonu trestu odnětí svobody takovou povinnost neupravuje. V rozhodnutí ze dne 30. 8. 2004, jímž žalovaný ad 2) zamítl stížnost žalobce, se žalovaný ad 2) řádně nevypořádal s uplatněnými námitkami a své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, přičemž žalobce ani neobdržel písemné vyřízení své stížnosti.
Městský soud v Praze žalobu v části, v níž se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ad 1), vyloučil k samostatnému řízení; v části, v níž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ad 2), žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
(...) Dále soud konstatuje, že na základě § 76 odst. 6 zákona o výkonu trestu odnětí svobody jsou rozhodnutí Vězeňské služby České republiky vydaná v kázeňském řízení, s výjimkou kázeňského trestu propadnutí věci a rozhodnutí o zabrání věci, ze soudního přezkumu vyloučena. Jedná se tedy o kompetenční výluku ve smyslu výše uvedených ustanovení soudního řádu správního, a soud tudíž učinil závěr, že žalobou napadené rozhodnutí je ze soudního přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno.
K opačnému závěru by soud mohl dojít pouze tehdy, pokud by shledal aplikaci zákonné výluky ze soudního přezkumu v předmětné věci v rozporu s ústavním pořádkem. V takovém případě by soud musel podle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR přerušit řízení a podat návrh Ústavnímu soudu na zrušení citovaného ustanovení zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
Podle čl. 36 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních práv a svobod podle Listiny. Podle názoru soudu však v předmětné věci základní práva a svobody žalobce nemohly být kázeňským trestem důtky dotčeny. Trestem důtky nebylo zasaženo do žalobcova práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny. Osobní svoboda žalobce již navíc byla omezena rozsudkem soudu činným v trestním řízení. Nelze ani hovořit o tom, že by žalobce samotným uložením předmětného kázeňského trestu mohl být podroben mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu ve smyslu čl. 7 odst. 2 Listiny.
K zásahu do tohoto práva by mohlo dojít pouze při výkonu některého z dalších kázeňských trestů upravených v § 46 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, to se však již netýká přezkumu samotných rozhodnutí o jejich uložení. Navíc soud připomíná, že na základě § 78 zákona o výkonu trestu odnětí svobody dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu odnětí svobody provádí pověřený státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává. Podle tohoto ustanovení má dozorový státní zástupce mj. pravomoc prověřovat zákonnost příkazů a rozhodnutí Vězeňské služby České republiky ve věznici týkající se výkonu trestu odnětí svobody a vydávat příkazy k zachovávání platných předpisů. Kontrolní pravomoci, pokud jde o dodržování práv odsouzených ze strany Vězeňské služby, má na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, i veřejný ochránce práv. Ačkoli tyto orgány nejsou přezkumnou instancí ve smyslu přezkumu individuálních správních rozhodnutí, ani nejsou soudem či nezávislým soudním tribunálem ve smyslu požadavků Listiny a Úmluvy, představují společně s vnitřními kontrolními mechanismy Vězeňské služby České republiky podle názoru soudu dostatečné záruky, aby mimo jiné v souvislosti s výkonem kázeňských trestů ve věznicích nedocházelo k excesům, které by svou intenzitou mohly zasahovat nepřípustným způsobem do základních práv odsouzených.
Podle mínění soudu nezasahuje rozhodnutí o uložení předmětného kázeňského trestu ani do jiných hmotněprávních základních práv a svobod podle Listiny. K omezení některých těchto práv žalobce došlo, obdobně jako u omezení osobní svobody, již jeho odsouzením k výkonu trestu odnětí svobody (viz § 27 zákona o výkonu trestu odnětí svobody). Soud má za to, že ústavnosti výluky nebrání možnost případného zásahu do práv žalobce na spravedlivý proces podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod, neboť porušení procesních práv účastníka hrozí v každém správním řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí orgánu veřejné správy. Pokud by i tato práva měla být považována za „základní práva a svobody“ ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, postrádala by jeho dikce smysl, neboť v takovém případě by žádná zákonná výluka ze soudního přezkumu možná nebyla (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99*)).
Rozhodnutí o kázeňském přestupku v předmětné věci nelze podle názoru soudu řadit ani do kategorie „trestních obvinění“, o jejichž oprávněnosti má podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy vždy s konečnou platností rozhodovat soud či nezávislý tribunál soudního typu. K této otázce existuje obsáhlá
judikatura
Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu. Je pravdou, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, č. 276/2001 Sb., jímž zrušil předchozí úpravu správního soudnictví v občanském soudním řádu, v obecné rovině konstatoval, že „trestním obviněním“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy jsou podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva „prakticky řízení o veškerých sankcích ukládaných správními úřady fyzickým osobám za přestupek nebo jiný správní delikt, jakož i o sankcích ukládaných v řízení disciplinárním nebo kárném (státním zaměstnancům, vojákům, policistům), resp. ukládaných v obdobných řízeních členům komor s nuceným členstvím
“. Kázeňské tresty dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody si však podle názoru zdejšího soudu vyžadují zvláštní, podrobnější posouzení, neboť se svým účelem výrazně odlišují od rozhodnutí o přestupcích i o disciplinárních deliktech osob ve služebním či jiném státně zaměstnaneckém poměru nebo členů profesních komor.Hlavním cílem kázeňských trestů je zajistit a vynutit v souladu s platnými právními předpisy každodenní dodržování vnitřního pořádku ve věznicích ze strany odsouzených. Protipólem kázeňských trestů jsou kázeňské odměny, které slouží ke stejnému účelu formou pozitivní motivace odsouzených. Kázeňské přestupky tedy mají ve většině případů povahu porušení vnitřních pravidel chování odsouzených v rámci výkonu trestu a tudíž by obdobné jednání fyzických osob mimo tento režim obecně postižitelné nebylo. Ve vztahu k disciplinárním řízením je třeba říci, že kázeňské tresty ve věznicích jsou často ukládány i za drobnější porušování povinností odsouzených a nemají pro odsouzené natolik závažné důsledky, jako je např. v případě osob ve služebním poměru jejich propuštění. Pokud mají mít kázeňské tresty u odsouzených dostatečný účinek, je důležité, aby je bylo možné uložit operativně a aby mohly být také bez větších průtahů vykonány. Z tohoto důvodu není možné řízení o těchto sankcích ve všech případech podrobit stejným procesním zárukám jako v závažnějších případech správního trestání.
Tyto principy v obecné rovině uznává i Evropský soud pro lidská práva (dále též „ESLP“), byť to neznamená, že by vězeňství bylo za všech okolností vyňato z právního režimu čl. 6 Úmluvy. Ve věci
Campbell a Fell proti Spojenému království
(rozsudek ESLP ze dne 28. 6. 1984) Evropský soud konstatoval, že zde jsou legitimní důvody zajištění bezpečnosti a veřejného pořádku pro vytvoření zvláštního kázeňského režimu ve věznicích, který umožní dostatečně pružně reagovat na porušení povinností ze strany odsouzených, včetně existence odpovídajících sankcí, jejichž ukládání není v pravomoci obecných soudů. Na druhou stranu právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy je podle Evropského soudu pro lidská práva natolik zásadním principem, že z něj nelze bez dalšího vylučovat ani oblast vězeňství, a tudíž i na trestání odsouzených je třeba uplatňovat obecná kritéria k výkladu pojmu „trestní obvinění“.Evropský soud pro lidská práva stanovil ve své obsáhlé judikatuře k výkladu tohoto pojmu následující kritéria: zda příslušný delikt spadá do oblasti trestního práva smluvní strany Úmluvy, dále je třeba s ohledem na předmět a cíl čl. 6 Úmluvy posoudit povahu protiprávního jednání a konečně i povahu a stupeň závažnosti trestu, který dotčené osobě hrozí (viz např. rozsudek ze dne 2. 9. 1998 ve věci
Lauko proti Slovensku*)
). Evropský soud vždy zdůrazňuje, že tato kritéria nejsou stanovena kumulativně, ale alternativně, přičemž první kritérium je pouze orientační povahy a jeho nesplnění bez dalšího neznamená neaplikovatelnost čl. 6 Úmluvy. Opačný přístup by totiž smluvním stranám umožňoval jednoduše se vyhnout povinnostem, které pro ně vyplývají z tohoto ustanovení Úmluvy, tím, že příslušné delikty, byť trestní povahy, by ve svém vnitrostátním právu upravily mimo oblast trestního práva.Tato obecná kritéria soud aplikoval i na některé případy disciplinárních trestů ve věznicích. V citované věci
Campbell a Fell proti Spojenému království
dospěl soud k závěru, že na příslušná disciplinární provinění žalobců se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to z důvodu třetího kritéria, tedy závažnosti hrozící sankce. Nejpřísnější trest, který mohl být stěžovatelům v předmětné věci za jejich kázeňské přestupky uložen, bylo prodloužení doby výkonu trestu odnětí svobody, po jejímž uplynutí jim mohl být zbytek trestu prominut, což mohlo vést až k celkové ztrátě možnosti prominutí části trestu, které bylo jinak v britském systému vězeňství pravidlem. V daném případě byla minimální doba odnětí svobody pro prominutí zbytku trestu prvnímu stěžovateli skutečně výrazně prodloužena. Za této situace ESLP konstatoval, že zmíněná sankce měla pro stěžovatele velmi závažné důsledky, neboť fakticky vedla k prodloužení doby odnětí svobody stěžovatele, přičemž sankce, které se týkají zbavení nebo omezení svobody jsou soudem zpravidla považovány za sankce trestní povahy. K obdobnému závěru dospěl soud též ve věci Ezeh a Connors proti Spojenému království
(rozsudek třetího senátu ESLP ze dne 15. 7. 2002, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 9. 10. 2003**)) ve vztahu k obdobným disciplinárním trestům u odsouzených. V době mezi citovanými rozhodnutími sice došlo ve Spojeném království ke změně právní úpravy disciplinárních trestů odsouzených, charakter sankce však ve vztahu k možnému propuštění zůstal obdobný.Obdobný kázeňský trest však zákon o výkonu trestu v ČR nezná, přičemž ani uložený trest, ani jiné kázeňské tresty, které mohly být žalobci uloženy za kázeňský přestupek, z něhož byl obviněn, podle názoru soudu nedosahují takové závažnosti, aby bylo možné hovořit o obvinění trestní povahy. Soud, pokud jde o závažnost hrozících sankcí, odkazuje též na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. června 1976 ve věci
Engel a ostatní proti Nizozemsku
, který se týkal kázeňských přestupků vojáků základní služby a v němž Evropský soud pro lidská práva, přes konstatování zmíněného obecného pravidla o trestní povaze sankcí týkajících se zbavení osobní svobody, neshledal sankci několikadenního omezení na svobodě natolik závažnou, aby dosáhla trestněprávní intenzity. Podle názoru zdejšího soudu jsou kázeňské tresty, které lze uložit odsouzeným v ČR a které jsou vyloučeny ze soudního přezkumu, nižší nebo nanejvýš srovnatelné závažnosti.Určité pochybnosti by mohl vzbuzovat trest pokuty do 1000 Kč podle § 46 odst. 3 písm. d) zákona o výkonu trestu odnětí svobody, případně trest snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních měsíců podle § 46 odst. 3 písm. b) citovaného zákona. Ani tyto bagatelní peněžité sankce však podle názoru soudu nedosahují intenzity požadované čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Je pravdou, že ve zmiňovaném rozsudku ve věci
Lauko proti Slovensku
Evropský soud pro lidská práva shledal porušení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy v tom, že slovenský přestupkový zákon neumožňoval soudní přezkum rozhodnutí o přestupcích, za něž nebylo možné uložit pokutu vyšší než 2000 korun. V návaznosti na toto rozhodnutí pak též v ČR Ústavní soud zrušil z obdobných důvodů nálezem ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 9/2000, č. 52/2001 Sb., ustanovení § 83 odst. 1 zákona o přestupcích. Evropský soud pro lidská práva zde však vycházel nikoli ze závažnosti sankce, ale z druhého kritéria, tedy z povahy protiprávního jednání, v tomto případě přestupků proti občanskému soužití, které mají všeobecný charakter, a lze je tudíž ve spojení s povahou hrozící sankce zahrnout pod pojem „obvinění trestní povahy“. Tato podmínka však není v předmětné věci splněna, neboť jak již bylo řečeno, kázeňské přestupky jsou v rozhodující míře porušením zvláštních povinností odsouzených, které se vztahují k vnitřnímu řádu výkonu trestu odnětí svobody.Soud tedy má za to, že v posuzované věci není naplněno ani jedno ze tří kritérií, pro něž by bylo nutné rozhodnutí o kázeňském přestupku a o uložení kázeňského trestu podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody považovat za „trestní obvinění“ ve smyslu Úmluvy.
Soud tedy uzavírá, že shledal aplikaci zákonné výluky ze soudního přezkumu podle § 76 odst. 6 zákona o výkonu trestu odnětí svobody v předmětné věci ústavně konformní.
*) Publikován pod č. 291/1999 Sb.
*) Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 1/1999, str. 1.
**) Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 6/2003, str. 297.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.