Vydání 5/2009

Správní řízení: sdělení úřadu o nezahájení přezkumného řízení

Dopisem ze dne 19. 12. 2006 odložil Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, podnět žalobce k přezkoumání rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice ze dne 20. 1. 2004 ohledně povolení k nakládání s povrchovými vodami k jejich vzdouvání a akumulaci na drobném vodním toku Moravanský potok a stavebního povolení k provedení stavby vodního díla „Moravany - suchý poldr“ a zařazení vodního díla do kategorie IV.

Žalobu, jíž se žalobce proti tomuto způsobu vyřízení ohradil, odmítl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 5. 2007. Krajský soud dovodil, že přezkumné řízení podle hlavy IX zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“) se rozpadá do dvou fází. První, v níž se rozhoduje o tom, zda přezkoumání bude vůbec povoleno či nařízeno, a v případě kladného závěru druhou, ve které se rozhoduje o tom, zda původní rozhodnutí bude změněno či zrušeno. Shledá-li správní orgán, který má rozhodnout o povolení nebo nařízení přezkumu, že pro přezkoumání nejsou důvody, sdělí v souladu s ustanovením § 94 odst. 1 správního řádu tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že nedůvodná žádost je odkládána pouhým intimátem, tj. sdělením správního orgánu. Přezkumné řízení je mimořádným procesním prostředkem dozorčího práva, nikoli opravným prostředkem, jehož pojmovým znakem je založení právního nároku žadatele na projednání věci. Proto jen v případě, že vůbec bylo řízení nově otevřeno, přichází v úvahu další rozhodnutí, jímž se buď rozhodnutí potvrdí, zruší, nahradí jiným, či změní. Jen takové další rozhodnutí, pokud by zasáhlo do subjektivních oprávnění a povinností účastníka řízení, by bylo rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a bylo by po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Krajský úřad však neshledal zákonné podmínky pro zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice ze dne 20. 1. 2004, a to proto, že podnět stěžovatele k přezkoumání tohoto rozhodnutí došel dne 27. 11. 2006 a objektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení skončila již uplynutím dne 16. 2. 2005 (§ 96 odst. 1 správního řádu). Krajský úřad proto dopisem ze dne 19. 12. 2006 podnět žalobce k přezkoumání uvedeného rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice odložil. Tento dopis však nezasáhl do hmotněprávních oprávnění a povinností žalobce, protože krajský úřad jím vyjádřil pouze to, že mimořádné procesní prostředky dozorčího práva nepoužije a že se pravomocné rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice ze dne 20. 1. 2004 nijak nemění.

Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) v zákonné lhůtě kasační stížnost. Vyjádřil nesouhlas se závěrem krajského soudu o nepřípustnosti žaloby proti dopisu krajského úřadu ze dne 19. 12. 2006 o odložení podnětu k postupu podle ustanovení § 94 a násl. správního řádu. Právní řád mu neumožňuje jiný procesní postup než podání správní žaloby, a v zájmu zachování práva na soudní ochranu proto nemůže být tato žaloba považována za nepřípustnou. Konkrétní důvody, pro které byl podáván podnět k přezkoumání rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice ze dne 20. 1. 2004, jsou uvedeny v předmětné žalobě. Toto rozhodnutí je podle stěžovatele nezákonné již proto, že jeho vydání nepředcházelo územní řízení, v němž by mohl stěžovatel hájit své zájmy. Ačkoliv je vlastníkem pozemku, který bezprostředně sousedí s pozemky, na nichž byla povolena stavba vodního díla (a je tak ohrožen případnou zátopou), správní orgán s ním nejednal jako s účastníkem řízení. Jako účastník řízení by mohl zejména namítat, zda byla vůbec nutná protipovodňová opatření. Je tedy zřejmé, že nezákonné odnětí možnosti účastnit se řízení mělo významný vliv na vydané rozhodnutí, neboť se nabízely i jiné varianty řešení, které tak nemohly být uplatněny. Předmětné rozhodnutí ze dne 20. 1. 2004 si stěžovatel opatřil a seznámil se s ním až po zahájení stavby v srpnu 2006, kdy již bylo pravomocné. Jedinou cestou, jak zhojit uvedené nezákonnosti, byl proto postup podle § 94 a násl. správního řádu. To je také okamžik, od něhož je podle stěžovatele třeba počítat běh jednoroční lhůty ve smyslu § 96 správního řádu. V opačném případě by byl stěžovatel zbaven možnosti využít mimořádný opravný prostředek. Ostatně podnět k provedení přezkumného řízení uplatnil dne 24. 11. 2006 a správní orgán tedy měl možnost v zákonné lhůtě rozhodnout o provedení přezkumného řízení. Nemůže jít nakonec k tíži stěžovatele, že v rozhodné době nabyl účinnosti nový správní řád, který upravuje mimořádné opravné prostředky odlišně od předchozího správního řádu. Stejně tak nemůže jít k jeho tíži nevědomost o existenci pravomocného rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice z důvodu, že s ním nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, a že proto nepodal proti tomuto rozhodnutí řádný opravný prostředek. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nesouhlasí s argumenty stěžovatele uvedenými v mimořádném opravném prostředku. Správní řád v ustanovení § 179 odst. 2 jednoznačně odkazuje, pokud jde o užití procesního předpisu, na nyní platnou právní úpravu, včetně počítání lhůt. Nelze proto souhlasit s tím, že by stěžovateli byla odňata možnost použít mimořádný opravný prostředek, neboť od 16. 2. 2004 do 1. 1. 2006 mohl ještě postupovat podle zákona č. 71/1967 Sb. a využít i obnovy řízení. Úkon ze dne 19. 12. 2006 nemůže podléhat soudnímu přezkumu, neboť jde o pouhé sdělení účastníku řízení, jímž se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.