Vydání 9/2010

Před dalším pokračováním řízení v dané věci musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit, zda se lze tímto podáním vůbec dále zabývat. Jak je totiž výše uvedeno, podání bylo soudu doručeno v elektronické podobě, přičemž bylo opatřeno elektronickým podpisem podle zvláštního zákona ve smyslu § 37 odst. 2 s. ř. s. Z § 93 odst. 2 téhož zákona ovšem vyplývá speciální pravidlo, podle něhož mimo jiné návrhy ve věcech volebních, jimiž se řízení zahajuje, lze provést pouze písemně nebo ústně do protokolu u věcně a místně příslušného soudu. Smyslem a účelem této zvláštní úpravy je jasná a včasná identifikace navrhovatele v řízení odpovídající povaze posuzovaných věcí - regulérnosti proběhlých voleb.

Ačkoliv zmíněná právní úprava nezmiňuje výslovně formu elektronického podání opatřeného zaručeným elektronickým podpisem, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je třeba se uvedeným podáním dále zabývat, neboť výjimka daná § 93 odst. 2 s. ř. s. se na elektronická podání opatřená zaručeným elektronickým podpisem nevztahuje. Je totiž třeba zdůraznit, že na rozdíl od „obyčejných“ elektronických podání lze v případě podání opatřených zaručeným elektronickým podpisem jednoznačně určit, kdo podání učinil a jaký byl jeho obsah při odeslání. Za těchto okolností by bylo proti smyslu řádného a spravedlivého soudního procesu, pokud by soud účastníka takto učiněného podání vyzýval k jeho listinnému potvrzení či doplnění. V důsledku změn, které se v rámci právního řádu v poslední době staly (zejména nabytí účinnosti zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, či novely občanského soudního řádu č. 7/2009 Sb.), je proto současně třeba zcela jednoznačně přehodnotit dosavadní výkladovou dichotomii podání písemných a podání učiněných osobně a aplikovat spíše rozlišování podání listinných a ostatních (i podání učiněné v elektronické podobě je totiž podáním písemným).

Požadavku § 93 odst. 2 s. ř. s. vyhovuje, je-li podání soudu zasláno v elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a není jej třeba doplňovat písemným podáním. Uvedený názor je přitom též zcela v souladu se zásadami plynoucími ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. 12. 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy, podle nichž by především zaručený elektronický podpis měl být postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu; obdobný názor ostatně zastává i aktuální komentářová literatura (srov. např. David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. díl. Wolters Kluwer : Praha, 2009, s. 244 a násl.).

Vzhledem k tomu, že však návrh obsahoval vady, které bránily jeho věcnému projednání, vyzval Nejvyšší správní soud navrhovatele v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad podání usnesením ze dne 14. 6. 2010. V usnesení navrhovateli uložil, aby upřesnil výrok, jehož vydání se domáhá, dále označil kandidáta, proti němuž návrh na neplatnost volby směřuje, a uvedl či doplnil konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá porušení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby kandidáta, proti jehož volbě navrhovatel brojí. Zároveň jej poučil o tom, že nebudou-li tyto vady podání odstraněny ve lhůtě tří dnů od doručení této výzvy, nebude pro tento nedostatek možno v řízení pokračovat a soud podání odmítne.

Na tuto výzvu, která mu byla doručena dne 18. 6. 2010, navrhovatel nijak nereagoval, nevyhověl tedy výzvě soudu a neodstranil vady svého návrhu; tyto vady jsou zároveň takového charakteru, že brání tomu, aby se soud mohl návrhem zabývat věcně.

Z § 87 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, vyplývá, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může ochrany u soudu domáhat každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Z této právní úpravy se podává, že navrhovatel v prvé řadě musí označit kandidáta, jehož volbu napadá; tento kandidát je pak v souladu s § 90 odst. 2 s. ř. s. účastníkem řízení. Aby se tedy soud mohl návrhem vůbec zabývat, musí navrhovatel v návrhu jednak označit zvoleného kandidáta, jehož volbu napadá, a jednak uvést konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje porušení volebního zákona, jakož i vztah mezi těmito skutečnostmi a volbou označeného kandidáta.