1740/2009
Řízení před soudem: citace judikatury
Řízení před soudem: citace judikatury
k § 54 odst. 2 a § 76 soudního řádu správního
Smysl citace judikatury spočívá v argumentačním využití závěrů již vyřčených uznávanou autoritou soudního typu a v možnosti z toho plynoucí, spočívající ve zkrácení vlastního odůvodnění. Aby však takový odkaz splnil v plné míře svůj účel a byl v souladu s požadavkem přezkoumatelnosti daného rozhodnutí, musí být odkazované rozhodnutí jednoznačně specifikováno způsobem, který umožní i účastníkům řízení jeho rozumnou dohledatelnost.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, čj. 6 Ads 94/2007-73)
Věc:
Jaroslav V. proti Krajskému úřadu kraje Vysočina o dávku sociální péče, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2006 zamítl Městský úřad Moravské Budějovice žádost žalobce o dávku sociální péče dle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění účinném do 31. 12. 2006.
Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 4. 2006 zamítl. Uvedl, že v daném případě nebyla splněna podmínka sociální potřebnosti, neboť žalobcovy příjmy a příjmy jeho manželky coby společně posuzované osoby, tedy příspěvek na bydlení ve výši 987 Kč měsíčně a pravidelný a opakující se příjem z výhry od společnosti Ahold Czech Republic, a.s., ve výši 11 000 Kč měsíčně, přesahují zákonem stanovenou částku jejich životního minima i jejich skutečné náklady na pokrytí životních potřeb a umožňují jim zabezpečovat své základní sociální potřeby i bez jejich doplnění dávkou sociální péče.
Žalobu, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného, zamítl krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 1. 2007. V odůvodnění se ztotožnil se žalovaným v závěru, že předmětný pravidelný příjem z výhry je příjmem ve smyslu § 6 odst. 1 písm. j) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění účinném do 31. 12. 2006, tedy je dalším opakujícím se nebo pravidelným příjmem, a jde tak o započitatelný příjem dle zákona o životním minimu. Soud pak neshledal ani porušení procesních předpisů, neboť správní orgán I. stupně žalobce seznámil s novým zjištěním o pobírání pravidelné měsíční výhry žalobcem, přičemž k této skutečnosti žalobce zaujal stanovisko do protokolu. Dotazem správního orgánu na společnost Ahold Czech Republic, a.s., pak správní orgán neporušil ani zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, neboť dle jeho § 9 písm. f) je možné zpracovávat citlivé údaje podle zvláštního zákona nezbytné pro provádění sociální péče.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností. Namítal, že správní orgán I. stupně si nezákonně opatřoval podklady pro své rozhodnutí, když si podvodem vyžádal od společností Ahold Czech Republic, a.s., a Česká spořitelna, a.s., údaje o finančním příjmu, získaném žalobcem výhrou v zákaznické hře, pořádané společností EURONOVA, a.s., v letech 1997 a 1998. Souhlas k ověření skutečností rozhodných pro poskytnutí dávky, který žalobce dal dle § 7 zákona o sociální potřebnosti, se na tyto informace nevztahoval. Tím došlo k porušení mlčenlivosti dle § 46b zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a k porušení bankovního tajemství podle § 38 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Správní orgány dále nebyly podle stěžovatele oprávněny zpracovávat údaje o jeho výhře dle zákona o ochraně osobních údajů, přitom tyto údaje nejsou údaji citlivými, a odkaz soudu na § 9 citovaného zákona je tak nepřípadný.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) I další stížní body však byly důvodné. Již v žalobě (str. 4) žalobce poukazoval na nezákonný postup, uplatněný správními orgány při shromažďování podkladů pro rozhodnutí. Konkrétně tvrdil, že na informace, získané od společností Ahold Czech Republic, a.s., a Česká spořitelna, a.s., se nevztahoval jím daný souhlas k ověřování skutečností rozhodných pro poskytnutí dávky dle § 7 zákona o sociální potřebnosti, neboť předmětná výhra takovou skutečností není. S touto námitkou se však krajský soud nijak nevypořádal, tedy nijak se povahou uvedeného souhlasu obecně, ani ve vztahu k zákonem stanovené mlčenlivosti, resp. k bankovnímu tajemství, nezabýval, a učinil tak svůj rozsudek v této části nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
Obdobný závěr je pak možno dovodit i k namítanému porušení zákona o ochraně osobních údajů, když krajský soud k žalobnímu tvrzení o nemožnosti zpracovávání údajů chráněných podle zákona o loteriích pouze kuse odkázal na § 9 písm. f) citovaného zákona s tím, že pro účely provádění sociální péče je možné zpracovávat citlivé údaje.
Pokud se pak krajský soud na straně 13 svého rozsudku odhodlal k citaci judikatury, učinil tak zcela nepřijatelnou formou. Smysl citace judikatury spočívá v argumentačním využití závěrů již vyřčených uznávanou autoritou soudního typu a v možnosti z toho plynoucí, spočívající ve zkrácení vlastního odůvodnění. Aby však takový odkaz splnil v plné míře svůj účel a byl v souladu s požadavkem přezkoumatelnosti daného rozhodnutí, musí být odkazované rozhodnutí jednoznačně specifikováno způsobem, který umožní i účastníkům řízení jeho rozumnou dohledatelnost (k zažitým zahraničním způsobům citací srov. např. Kühn, Z., Baňouch, H. O publikaci a citaci judikatury aneb proč je někdy
judikatura
jako císařovy nové šaty. Právní rozhledy
, č. 13, 2005, C. H. Beck, s. 484 – 491). V českém právním prostředí je zvykem v citaci rozhodnutí českých justičních orgánů uvádět minimálně soud, který rozhodnutí vydal, datum jeho vydání, číslo jednací či spisovou značku, a zdroj, podle něhož bylo rozhodnutí citováno, resp. zda bylo či nebylo publikováno (v případě rozhodnutí publikovaných v oficiálních sbírkách pak obvykle postačí identifikace číslem přiděleným citovanému rozhodnutí v takové sbírce a označením sbírky, tedy např. „č. 1390/2007 Sb. NSS“
).Pomine-li kasační soud, že mu byl krajským soudem „vložen do úst“ právní názor Krajského soudu v Ostravě (v případě citace označené jako
„Ejk 99/2006“
se nejedná o „právní stanovisko Nejvyššího správního soudu“
, ale o rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2005, čj. 38 Cad 22/2004-31), musí, jako odporující výše uvedeným principům, odmítnout označování odkazované judikatury evidenční značkou, používanou pro vnitřní potřeby databáze rozhodnutí správních soudů, jím spravované. Takové označení prejudikatury významně snižuje argumentační hodnotu odkazu samotného. Lze jen dodat, že pod označením „Ej 308/2006“
se skrývá rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68, www.nssoud.cz.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.