2377/2011
Řízení před soudem: aktivní legitimace k podání žaloby; katastr nemovitostí: oprava údajů v katastrálním operátu
Řízení před soudem: aktivní legitimace k podání žaloby Katastr nemovitostí: oprava údajů v katastrálním operátu
k § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění zákona č. 89/1996 Sb. (v textu jen "katastrální zákon")
k § 36, § 64, § 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 3 soudního řádu správního
k § 107a občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
I. Pozbyla-li žalobkyně v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyby, má to za následek ztrátu její aktivní legitimace. Tím, že městský (krajský) soud nezohlednil skutečnost, že žalobkyně již není aktivně legitimována, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost jeho rozhodnutí [§ 109 odst. 3 ve spojení s § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
II. Vzhledem k tomu, že soudní řád správní neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo důsledky singulární sukcese pro řízení před správními soudy, je v takovém případě nutno za použití § 64 s. ř. s. přiměřeně aplikovat § 107a o. s. ř. O možnosti podat návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. je správní soud povinen žalobkyni poučit (§ 36 odst. 1 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, čj. 7 As 9/2010-255)
Prejudikatura:
č. 2/2003 Sb. NSS, č. 218/2004 Sb. NSS, č. 379/2004 Sb. NSS, č. 534/2005 Sb. NSS, č. 559/2005 Sb. NSS, č. 906/2006 Sb. NSS, č. 1764/2009 Sb. NSS a č. 2061/2010 Sb. NSS.Věc:
Ing. Aďa M. proti 1) Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze a 2) Katastrálnímu úřadu Praha-východ, za účasti Antonína Š., o opravu chyby v katastrálním operátu, o kasační stížnosti žalobkyně.Žalovaný 2) rozhodl dne 14. 6. 2001 o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona tak, že zrušil zápis parcely č. 1585 v katastrálním území Stará Boleslav a zapsal parcely č. 1585/1 až 1585/8 podle stavu zápisu pozemkové knihy pro katastrální území Stará Boleslav. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný 1) dne 20. 9. 2002 zamítl.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 10. 6. 2009 ve výroku II zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že oprava chyby v katastrálním operátu neřeší otázku, kdo je vlastníkem, nýbrž se jí pouze upřesňuje a vymezuje, k jaké nemovitosti vymezené geometrickým určením je vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí evidován. Pro posouzení žalobních námitek je rozhodné, zda vůbec došlo k chybě v katastrálním operátu vyznačením pozemku p. č. 1585 místo pozemků p. č. 1585/1 až 1585/8 a zda takto zachycený stav neodpovídal zjištěným podkladům a musel být opraven.
Městský soud konstatoval, že k opravě chyby došlo na základě několika skutečností. Nejbližším a nejzávaznějším právním důvodem byl zápis práv stěžovatelky z dohody o vydání nemovitostí do evidence nemovitostí, kterou dne 16. 10. 1991 uzavřel jako osoba vydávající Technomat, s. p., a jako příjemci žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení. Registrace dohody byla provedena ve prospěch smluvních stran a stěžovatelka v té době zřejmě nezpochybnila geometrické i polohové určení pozemků p. č. 1585/1 až 1585/8, které jsou uvedeny v dohodě o vydání jako parcely tvořící pozemek č. 1585. V restitučních řízeních byl běžně, a zcela legitimně, v listinách a rozhodnutích uváděn jak původní stav podle pozemkových knih označením původních parcel, tak i stav nový podle evidence nemovitostí či katastru nemovitostí. To v případě shody výměr znamenalo, že se vydává původní parcela existující ovšem již v parcelách nově označených.
Městský soud zdůraznil, že rozsah vlastnictví žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení nebyl opravou údajů v katastru nemovitostí narušen, neboť tato sledovala jen geometrický stav v katastrálním operátu a správné označení původního pozemku. Žalovaný 2) tedy postupoval v souladu s § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, když opravil chybné údaje vzniklé zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.
Důvodná nebyla ani námitka, že opravou chyby v katastrálním operátu došlo ke změně právního vztahu bez řádné listiny. Žalobkyně byla i po provedené opravě stále spoluvlastnicí pozemků p. č. 1585/1 až 1585/8 podle dohody o vydání, tedy pozemků existujících ve stejné výměře jako byl původní pozemek p. č. 1585. Tento pozemek jen získal jiné značení v parcelách č. 1585/1 až 1585/8, a to na základě listin, jejichž existence a účel byly prokázány. Městský soud zohlednil, že ačkoliv žalobkyně již není v době vydání tohoto rozsudku spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, neubral jí právo na projednání podané žaloby, neboť zákonnost napadeného správního rozhodnutí posuzoval v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání, kdy byla žalobkyně aktivně legitimována k hájení svých práv a zájmů.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti výroku II tohoto rozsudku kasační stížnost, v níž nesouhlasila s tvrzením osoby zúčastněné na řízení, že nemá aktivní legitimaci k vedení sporu. Je tomu tak proto, že částečným soudním smírem nepřevzala osoba zúčastněná na řízení celou parcelu č. 1585 včetně všech budov, které se na ní nacházejí, když teprve na základě soudem potvrzeného správného zápisu předmětné parcely v katastrálním operátu bude možno znovu posoudit obsah uzavřeného částečného soudního smíru. Nezákonnost napadeného rozsudku spatřovala stěžovatelka předně v tom, že nebyla respektována závaznost státním notářstvím registrované dohody o vydání věci. Dále namítala, že nebylo přihlédnuto k tomu, že předmětný zápis v pozemkové knize byl prokazatelně vadný a byl proveden v naprostém rozporu s tehdy platnými právními předpisy, bez příslušné listiny o dělení parcel a budov na ní se nacházejících. Rovněž nebylo přihlédnuto k tomu, že opravou chyby došlo ke změně právního vztahu, který není doložen žádnou listinou. Nebylo přihlédnuto ani k tomu, že nelegálním zásahem do katastrálního operátu byl v katastru nemovitostí vytvořen stav, který je v naprostém rozporu se skutečným stavem v terénu.
Městský soud rovněž podle názoru stěžovatelky postupoval v rozporu se závazným právním názorem zvláštního senátu vysloveným v usnesení ze dne 3. 9. 2008, čj. Konf 47/2007-15, neboť se zabýval obsahem vlastnické listiny (dohody o vydání věci), tuto vykládal a měnil podle vlastní úvahy, což správnímu soudu při přezkoumávání správnosti opravy chyby v katastrálním operátu nepřísluší.
V další námitce stěžovatelka uvedla, že o budovách, které byly nezákonným zásahem žalovaného 2) rovněž rozděleny, není v napadeném rozsudku ani zmínka. Za zcela nesprávné považuje i jeho závěr, že rozsah jejího vlastnictví nebyl opravou údajů v katastru narušen. Podle názoru stěžovatelky městský soud nesprávně uvedl, že již není spoluvlastnicí předmětných nemovitostí. I v případě, že vycházel v předstihu ze skutečnosti, že jeho rozhodnutí je v právní moci, pak podle uzavřeného částečného soudního smíru je minimálně sporné podílové spoluvlastnictví budov, které po nezákonné opravě chyby v katastrálním operátu nejsou vůbec evidovány. Proto je i nyní stěžovatelka aktivně legitimována k hájení svých práv a zájmů.
Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti označila napadený rozsudek za správný a vyjádřila pochybnost, zda je žalobkyně k dalšímu vedení řízení jakkoliv věcně legitimována, když se práv, jež by, i jen teoreticky, mohla být opravou dotčena, sama vzdala a k předmětným pozemkům nemá žádný právní vztah.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ve výrocích II, III a IV zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Stěžovatelka v dané věci podala žalobu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., podle kterého ten, "[k]
do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále ,rozhodnutí'), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak
". Aktivně legitimována k podání žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je tedy osoba, která tvrdí, že byla zkrácena na svých veřejných subjektivních právech (§ 2 s. ř. s.) tím, že napadené správní rozhodnutí její práva nebo povinnosti zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje jinak, než stanoví zákon, nebo byl proveden (vydán) v řízení, v němž byla porušena procesní práva dotyčné osoby tak, že to mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce může účinně namítat jen takovou nezákonnost, kterou byl zkrácen na svých právech, přičemž zkrácením na právech je nutno rozumět nejen zkrácení na právech hmotných, ale i na právech procesních (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, čj. 7 A 139/2001-67, č. 379/2004 Sb. NSS). Žalobní legitimace pak nepřísluší tomu, jehož práva nebo povinnosti nebyly rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. založeny, změněny, zrušeny nebo závazně určeny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2004, čj. 5 A 35/2002-29, č. 218/2004 Sb. NSS). Žalobní legitimace podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je založena tvrzením účastníka řízení, že byl na svých subjektivních (hmotných) právech zkrácen buď přímo rozhodnutím správního orgánu, nebo v důsledku porušení svých procesních práv v řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Předpokladem věcné legitimace pak je, že žalobce je nositelem subjektivního hmotného práva, proti jehož porušení žalobou brojí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005, čj. 3 As 8/2004-61).K otázce aktivní legitimace ve správním soudnictví se již opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. V usnesení ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, vyslovil: "
Věcná legitimace je potom stavem plynoucím z hmotného práva, mající ovšem význam pouze v rámci procesu. Věcná legitimace je předpokladem úspěšnosti žaloby a nikoliv předpokladem meritorního projednání a rozhodnutí věci, jako je tomu u procesní podmínky. Aby byl žalobce úspěšný, musí být aktivně věcně legitimován, tj. musí být nositelem subjektivního práva, jehož ochrany se domáhá, a žalovaný musí být legitimován pasivně, tj. musí být nositelem tomu odpovídající subjektivní povinnosti; z tohoto pravidla platí jako výjimky případy, v nichž je věcná legitimace založena procesně: u aktivní věcné legitimace je to např. § 65 odst. 2 s. ř. s., u pasivní je to případ, kdy po vydání napadeného rozhodnutí dojde k přechodu působnosti na jiný správní orgán.
" V usnesení ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002- 42, č. 906/2006 Sb. NSS, pak rozšířený senát poukázal na "neudržitelnost takové
"interpretace
§ 65 odst. 1 s. ř. s., která omezuje přístup k soudu tím, že striktně vyžaduje v každém jednotlivém případě hledání porušeného subjektivního hmotného práva, jakož i úkonu, který subjektivní hmotné právo založil, změnil, zrušil či závazně určil. Vyskytují se totiž poměrně zhusta situace, kdy se správní úkon dotýká právní sféry žalobce, a přesto žádné právo striktně vzato nezaložil, nezměnil nebo závazně neurčil. Stejně tak nelze vždy žalobní legitimaci podmiňovat zkrácením na hmotných subjektivních právech: jednak se určitá rozhodnutí hmotněprávní sféry žalobce vůbec nedotýkají (a přesto jsou podrobena přezkumu -viz i citovaná judikatura
Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva), jednak je takový požadavek zpochybnitelný už z toho důvodu, že předmětem soudního řízení není hmotné právo žalobce, ale jím uplatněný procesní nárok. Ze všech těchto příčin nelze § 65 odst. 1 s. ř. s. vykládat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce (srov. i uvedený Hoetzelův názor), tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se - podle tvrzení žalobce v žalobě - negativně projevil v jeho právní sféře.Na citovaná usnesení navazuje usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS, kde je mimo jiné uvedeno, že "[s]
oudní řád správní je svojí povahou ,
obrannou' normou. Není normou ,
kontrolní', která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.
" Dále dovodil, že "žalobní legitimace ve správním soudnictví by napříště neměla být svázána s existencí
ex ante
přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce. Tak tomu bude vždy v situaci, kdy se jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce.
"V daném případě není pochyb o tom, že stěžovatelka byla v době podání žaloby k jejímu podání aktivně legitimována. Tvrdila v ní totiž porušení svých subjektivních práv v důsledku vydání napadeného správního rozhodnutí a zároveň byla jako spoluvlastnice nemovitostí, jichž se správní rozhodnutí týkalo, nositelkou těchto práv. Avšak poté v průběhu řízení o této žalobě bylo na základě návrhu osoby zúčastněné na řízení u Okresního soudu Praha-východ zahájeno řízení, které pokračovalo u Krajského soudu v Praze, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatelky a osoby zúčastněné na řízení, které se týkalo i pozemků dotčených opravou chyby. V průběhu tohoto řízení stěžovatelka a osoba zúčastněná na řízení uzavřely smír, podle kterého bylo jejich podílové spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno tak, že do výlučného vlastnictví osoby zúčastněné na řízení byly přikázány přesně specifikované nemovitosti (včetně pozemků p. č. 1585/1 až 1585/8) a do výlučného vlastnictví stěžovatelky byly přikázány pozemky p. č. 1587/2 a p. č. 1587/3 s tím, že osoba zúčastněná na řízení zaplatila stěžovatelce odpovídající částku v penězích na vyrovnání jejího spoluvlastnického podílu. Tento smír byl schválen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2007 ve znění opravného usnesení ze dne 21. 4. 2008. Ústavní stížnost stěžovatelky proti opravnému usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. III. ÚS 1703/08, odmítl. Od roku 2007 tak stěžovatelka není spoluvlastnicí pozemků dotčených opravou chyby.
Skutečnost, že stěžovatelka pozbyla vlastnické právo k předmětným pozemkům, podle Nejvyššího správního soudu nezůstala bez vlivu na její aktivní legitimaci. Procesní předpoklad aktivní legitimace byl sice splněn tím, že stěžovatelka tvrdila porušení svých práv, nicméně již nadále nebyla nositelkou hmotného práva, se kterým byla její aktivní legitimace neoddělitelně spjata. V případě soudního přezkumu rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu totiž nelze aktivní legitimaci z povahy věci oddělit od vlastnického práva k nemovitosti, popř. jiného práva zapisovaného do katastru, kterého se oprava chyby týká [§ 2 odst. 1 písm. d) a § 8 odst. 1 katastrálního zákona]. Není tedy správný názor městského soudu, že "
ačkoliv žalobkyně není v době vydání tohoto rozhodnutí soudu již spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, které bylo smírem vypořádáno, neubral jí právo na projednání žaloby proti napadenému správnímu rozhodnutí, neboť zákonnost tohoto rozhodnutí posuzoval v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. dle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí
". Účastníkovi řízení totiž nemůže být upřeno právo, které v průběhu řízení pozbyl a které přísluší jiné osobě. K této skutečnosti měl městský soud přihlédnout z úřední povinnosti. Naopak, tím, že se meritorně zabýval věcí za situace, kdy stěžovatelce již nesvědčila aktivní procesní legitimace, se dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť výsledkem řízení za takové situace nemohlo být meritorní
rozhodnutí.Jelikož stěžovatelka pozbyla aktivní legitimaci až v průběhu soudního řízení, měl se městský soud zabývat tím, zda místo stěžovatelky nemůže do řízení vstoupit nový vlastník předmětných nemovitostí. Soudní řád správní neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo důsledky singulární sukcese pro řízení před správními soudy, a proto je v takovém případě nutno za použití § 64 s. ř. s. přiměřeně aplikovat ustanovení prvé a třetí části o. s. ř., § 107a o. s. ř.
in concreto
Podle citovaného ustanovení může žalobce, má-li za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, navrhnout, dříve než soud o věci rozhodne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 o. s. ř.
O možnosti podat návrh podle § 107a, odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. byl městský soud povinen stěžovatelku poučit. Tato povinnost vyplývá z § 36 odst. 1 s. ř. s., podle kterého mají účastníci v řízení rovné postavení a soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.
Argumentoval-li městský soud v souvislosti se změnou v osobě vlastníka předmětných pozemků § 75 odst. 2 s. ř. s. (správně odstavec 1), podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že stavem právním ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí stav právního řádu v době rozhodování správního orgánu a dále stav konkrétních právních vztahů, např. vztahů vlastnických (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2010, čj. 7 As 2/2009-80, č. 2061/2010 Sb. NSS). Skutkový a právní stav v době rozhodování správního orgánu tedy spolu s obsahem žalobních bodů a případnými vadami, ke kterým musí soud přihlížet z úřední povinnosti, tvoří základní rámec soudního přezkumu správního rozhodnutí. V průběhu soudního řízení však soud v určitých případech může, a někdy dokonce musí, rámec soudního přezkumu vymezený v § 75 odst. 1 s. ř. s. překročit. Při hodnocení právního stavu může nastat situace, kdy soud musí zohlednit určitou pro posuzovanou věc zcela zásadní změnu. Např. nemůže odhlédnout od toho, že právní norma, kterou aplikoval správní orgán v napadeném rozhodnutí, byla v mezidobí zrušena Ústavním soudem pro rozpor s ústavním zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2003, čj. 7 A 146/2001-29, č. 2/2003 Sb. NSS). Vedle změny právního stavu, která se týká pozitivního práva, může nastat změna i v právních vztazích. Tak tomu bylo i v dané věci, kdy stěžovatelka v průběhu soudního řízení pozbyla vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyb v katastrálním operátu. Jak již bylo uvedeno, městský soud byl povinen tuto změnu právního stavu v řízení zohlednit, a tím, že tak neučinil, nastala situace, že jednal s účastnicí řízení, jejíž práva nemohla být výsledkem řízení jakkoliv dotčena.
V souvislosti s interpretací § 75 odst. 1 s. ř. s. nelze přehlédnout závěry vyjádřené Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 9. 2. 2005, čj. 1 Afs 38/2004-140, č. 559/2005 Sb. NSS, v němž bylo mimo jiné vysloveno, že "[s]
oud ve správním soudnictví při přezkoumávání individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Tento skutkový a právní stav zahrnuje nejen soubor skutkových zjištění učiněných správním orgánem a hodnocení těchto zjištění v souladu s právní úpravou účinnou v okamžiku jeho rozhodování, ale též uzavřený počet individuálně vymezených účastníků správního řízení. Jen s nimi soud jedná v následném přezkumném řízení (nepodá-li ovšem žalobu tzv. opomenutý účastník správního řízení) a právě jejich subjektivní práva a povinnosti mohou být dotčeny změnou, shledá-li soud správní rozhodnutí nezákonným. (Podobně je procesní nástupnictví v případech singulární sukcese vyloučeno i v řízení o dovolání a o žalobě pro zmatečnost: § 107a občanského soudního řádu se zde nepoužije právě proto, že soud je při rozhodování vázán stavem, jaký tu byl v době vydání rozhodnutí napadeného některým z těchto mimořádných opravných prostředků.)
[...] Co se týče singulární sukcese, již stěžovatelka dokládá, ta nemá v řízení před správním soudem žádné účinky: jednak proto, že nemůže nijak zasáhnout do stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu; jednak také proto, že soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty. Stejně jako není možno prostředky soukromého práva převádět veřejnoprávní povinnost, není možno z jejich titulu nabývat ani subjektivních veřejných práv.
" Citovaný právní závěr by mohl svědčit správnosti právního názoru vysloveného městským soudem v napadeném rozsudku, ale vzhledem ke zcela odlišné procesní situaci a předmětu řízení není tento závěr pro danou věc použitelný. Předmětem soudního řízení byl totiž v uvedené věci přezkum rozhodnutí, jímž byl žalobkyni vyměřen celní dluh, a ta pak v řízení o kasační stížnosti navrhla, aby na její místo do řízení vstoupila fyzická osoba, které postoupila svou budoucí pohledávku za státem odpovídající výši celního dluhu, jehož vyměření považovala za nezákonné. Odlišnost uvedeného případu od dané věci je zcela zjevná, protože v případě vyměření celního dluhu se jedná o rozhodnutí, z něhož vyplývající povinnost je striktně vázána na osobu dlužníka a není samostatně převoditelná na jiné osoby (tj. singulární sukcese zde není možná, v úvahu připadá pouze univerzální sukcese
, např. děděním), nikoliv na právo k nemovitosti, jako tomu bylo v dané věci, které je - na rozdíl od majetkových práv či závazků celní či daňové povahy - samostatně převoditelné na jiné osoby.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.