Vydání 12/2005

Žalobce uvedl, že dne 8. 4. 1999 provedl úřad práce kontrolu, při níž bylo zjištěno, že na pracovišti žalobce pracovaly cizinky na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností K., s. r. o. Tato smlouva byla kontrolnímu orgánu předložena. Žalobce při kontrole sdělil, že má uzavřenu ještě jednu smlouvu o dílo, a to se společností I., v. o. s. Tuto smlouvu předložit nemohl, neboť byla uložena v sídle společnosti I., v. o. s. Spolupráce se společností I. je ale doložena i fakturami, o čemž se kontrolní orgán mohl přesvědčit. Protokol o provedené kontrole byl na adresu sídla žalobce doručen dne 20. 4. 1999 v nepřítomnosti jednatele; převzetí potvrdila řadová pracovnice, která není pověřena přebíráním pošty. Jednatel se tedy s obsahem protokolu seznámil až 26. 4. 1999 a dne 27. 4. 1999 zaslal své vyjádření k protokolu, které však úřad práce i žalovaný považovali za opožděné, neboť již uplynula pětidenní lhůta. Dle názoru žalobce nelze takto stanovenou pětidenní lhůtu považovat za přiměřenou: v civilním řízení je odvolací lhůta patnáctidenní, v trestním řízení osmidenní a žalobce se domnívá, že obdobné lhůty by měl dodržovat i kontrolní orgán, protože v opačném případě neumožňuje druhé straně záležitost řádně prostudovat a případně vyhledat advokátní nebo jinou specializovanou pomoc.

Dále žalobce uvedl, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo odůvodněno jen kontrolními zjištěními ze dne 8. 4. 1999 a absolutně ničím neprokázaným podezřením, že cizinci byli ve skutečnosti zaměstnanci žalobce. K tomu dospěl úřad práce poté, kdy se údajně bezvýsledně pokoušel kontaktovat společnost K., s. r. o., s níž zahájil dne 2. 2. 1999 správní řízení o uložení pokuty za porušení § 2 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Tento postup úřadu práce dle žalobce vzbuzuje dojem, že účelem bylo za každou cenu uložit pokutu; s tímto cílem byl formulován prvotní protokol o výsledcích kontroly. Proto byla stanovena neúnosně krátká lhůta k podání námitek a nakonec byla pokuta uložena té společnosti, která shodou okolností byla k dispozici, bez ohledu na skutkový stav. Kontrolní orgán nepostupoval v souladu se správním řádem, který mu ukládá opatřit si veškeré dostupné podklady pro rozhodnutí. Doklady, které si opatřil, hodnotil správní orgán nesprávně a jednostranně, čímž dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Žalobce je přesvědčen, že vady správního řízení, které předcházelo rozhodnutí o uložení pokuty, jsou natolik závažné, že zcela zásadním způsobem ovlivnily zákonnost napadeného rozhodnutí; zejména namítá porušení § 3 odst. 1, 2, 3, 4 a § 32 odst. 1 správního řádu.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že obsah smlouvy se společností K. neměl na uloženou sankci zásadní vliv. Oba správní orgány konstatovaly, že smlouva v době kontroly neexistovala, jelikož nebyla kontrolním pracovníkům předložena. I kdyby však smlouva byla předložena, nemělo by to na posouzení věci vliv. Obě smlouvy o dílo předložené žalobcem dle názoru žalovaného svým obsahem nenaplňují znaky smlouvy o dílo a projev vůle smluvních stran dle obsahu těchto smluv směřoval ke zprostředkování zaměstnanců pro žalobce jeho smluvními partnery. Žalobce uzavřel s oběma svými smluvními partnery smlouvy o dílo, jejichž předmětem byla výroba broušených kamenů bez konkretizace. Dále tím, že se dodavatelé zavazovali k plnění norem spotřeby práce, byla popřena zásada, že zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Dle smlouvy se společností K., s. r. o., a také dle původní smlouvy se společností I., v. o. s., prováděl dodavatel dílo v určeném objektu objednatele na jeho technologickém zařízení. Žalovaný opírá svůj názor, že smlouvy o dílo měly jen zastřít to, že dodavatelé díla pouze dodali žalobci zaměstnance, také o kontrolní zjištění ze dne 8. 4. 1999. Při kontrole bylo zjištěno, že pracovník žalobce rozděluje cizince do směn, přiděluje jim práci a tu také kontroluje. Zhotovitelé dodávají pouze potřebný počet pracovníků dle potřeb žalobce. Žalovaný je toho názoru, že z doložených skutečností lze dostatečně určitě učinit závěr, že žalobce uzavřením smluv o dílo pouze disimuloval jiný právní vztah, v němž povinností dodavatelů bylo zajistit pro něj pracovní síly, které žalobce fakticky zaměstnával. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného vycházela ze zjištění popsaných v protokolech o kontrolách žalobce ze dne 17. 12. 1998 a 8. 4. 1999, z obsahu předložených smluv o dílo a z vyjádření učiněných žalobcem v průběhu správního řízení. Žalovaný má tedy za to, že vycházel z dostatečně podloženého skutkového zjištění, a má za to, že dbal práv žalobce jako účastníka řízení. Navrhuje tedy, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

V replice ze dne 8. 6. 2001 žalobce uvedl, že smlouvy o dílo, které žalovaný zpochybňuje, byly uzavřeny v souladu s platnými předpisy. Předmětem smlouvy byly šatony ze skla v příslušných velikostech, kvalitě a množství. Toto byla kritéria pro fakturaci dodavatele. Vzhledem k charakteru technologického procesu a výrobku není jiná kvantifikace možná. Zhotovitel měl od žalobce k dispozici potřebné strojní zařízení a pracoval s materiálem, který mu dodal žalobce. Zhotovitel měl určenu osobu z řad svých zaměstnanců, která pracovníky řídila, a veškerá jednání mezi žalobcem a zhotovitelem se konala prostřednictvím této pověřené osoby. Dále žalobce upozornil, že k tomuto řešení přistoupil až poté, kdy se mu nepodařilo za pomoci Úřadu práce v Semilech zajistit dostatečný počet vlastních pracovníků. Pokud jde o zmeškání povinné pětidenní lhůty, žalobce se řídil poučením v protokolu, kde je výslovně uvedeno, že může podat námitky do 5 dnů od seznámení se s protokolem. Žalobce námitky podal ve lhůtě poté, co se s protokolem seznámil jednatel žalobce. (...)

Žaloba je důvodná.

Správní orgán opřel své rozhodnutí pouze o kontrolní zjištění ze dne 17. 11. 1998 a 8. 4. 1999 a dále o listinné důkazy (smlouvy o dílo). Tyto důkazy nelze považovat za dostatečné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. Žalovaný i správní orgán I. stupně při svém rozhodování vycházeli zejména z obsahu smluv, které shledali nevěrohodnými, a to zejména proto, že dle výpisu z obchodního rejstříku není broušení skla předmětem podnikání společnosti K., s. r. o., a také proto, že předmětná smlouva není podepsána jednatelem této společnosti. Pro tyto skutečnosti a dále s přihlédnutím k tomu, že zaměstnanci společnosti K. měli své úkony provádět na zařízení žalobce, dospěl žalovaný k závěru, že skutečným zaměstnavatelem byl žalobce. Žalovaný však přesvědčivě nevyvrátil námitky žalobce, že výše uvedení cizinci nejsou jeho zaměstnanci, ale jde o zaměstnance společnosti K., s. r. o., případně společnosti I., v. o. s. Správní orgán I. stupně byl povinen v souladu s § 32 odst. 1 správního řádu opatřit si potřebné podklady ke zjištění, kdo je skutečně zaměstnavatelem v rozhodnutí jmenovaných cizinců, kterým nebylo uděleno povolení k zaměstnání. Za tím účelem bylo třeba vyslechnout zejména tyto cizince, zjistit, kdo je přijímal do pracovního poměru, kdo jim vyplácí mzdu atd. Jak bylo výše uvedeno, postup správního orgánu I. i II. stupně nelze tedy považovat za dostatečný pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a zjištění nade vší pochybnost, že subjektem, který porušil ustanovení § 2 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, je žalobce, nikoli společnost K., s. r. o., nebo I., v. o. s.

V dané věci tedy ve správním řízení nepostupoval správní orgán I. stupně ani žalovaný v souladu s výše uvedeným ustanoveními správního řádu. Dále bylo porušeno ustanovení § 3 odst. 4 správního řádu, které stanoví, že rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností.

S ohledem na skutečnost, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise a vyžaduje zásadní doplnění, zrušil soud rozhodnutí žalovaného pro vady řízení bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud neshledal důvod k současnému zrušení rozhodnutí vydaného v I. stupni, neboť žalovaný se jím bude znovu zabývat v řízení odvolacím.