Vydání 6/2005

Stěžovatelka má za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky došlo k singulární sukcesi podle § 107a odst. 1 o. s. ř. (tj. k takovému přechodu či převodu práva, který není spojen se ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení u stěžovatelky jakožto původního účastníka), a že tedy nic nebrání tomu, aby do řízení vstoupil postupník; mýlí se však.

Soud ve správním soudnictví při přezkoumávání individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Tento skutkový a právní stav zahrnuje nejen soubor skutkových zjištění učiněných správním orgánem a hodnocení těchto zjištění v souladu s právní úpravou účinnou v okamžiku jeho rozhodování, ale též uzavřený počet individuálně vymezených účastníků správního řízení. Jen s nimi soud jedná v následném přezkumném řízení (nepodá-li ovšem žalobu tzv. opomenutý účastník správního řízení) a právě jejich subjektivní práva a povinnosti mohou být dotčeny změnou, shledá-li soud správní rozhodnutí nezákonným. (Podobně je procesní nástupnictví v případech singulární sukcese vyloučeno i v řízení o dovolání a o žalobě pro zmatečnost: ustanovení § 107a o. s. ř. se zde nepoužije právě proto, že soud je při rozhodování vázán stavem, jaký tu byl v době vydání rozhodnutí napadeného některým z těchto mimořádných opravných prostředků.)

Jak v soudním řízení správním, tak v řízení o dovolání a o žalobě pro zmatečnost nicméně lze připustit procesní nástupnictví tam, kde původní účastník pozbude způsobilosti být účastníkem řízení, tedy v případě smrti fyzické osoby či zániku právnické osoby, které mají za následek přechod úplného souboru práv a povinností vážících se k původnímu účastníkovi (). V řízení totiž za takové situace nastává nedostatek podmínky řízení a úkolem soudu je tento nedostatek odstranit, je-li to možné, aby tak i univerzálním právním nástupcům účastníků zůstala zachována věcná legitimace.

V projednávané věci ovšem stěžovatelka netvrdí, že u ní došlo k zániku způsobilosti být účastníkem řízení, a soud tedy nemá důvod zabývat se úvahami o univerzálním právním nástupnictví a o tom, zda je možno pokračovat v řízení s jinou osobou. Co se týče singulární sukcese, již stěžovatelka dokládá, ta nemá v řízení před správním soudem žádné účinky: jednak proto, že nemůže nijak zasáhnout do stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu; jednak také proto, že soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty. Stejně jako není možno prostředky soukromého práva převádět veřejnoprávní povinnost, není možno z jejich titulu nabývat ani subjektivních veřejných práv. Kdyby tedy žalobou napadené správní rozhodnutí bylo zrušeno a stěžovatelce byla vrácena neoprávněně vyměřená částka, je na její vůli, jak s ní naloží; do té doby však – nedojde-li k univerzální sukcesi a nerozhodne-li soud o tom, zda a s kým bude v řízení pokračovat – nemůže soud na straně žalující jednat s jiným účastníkem než se stěžovatelkou samotnou.