788/2006
Řízení před soudem a žalobní legitimace ve věcech územní samosprávy
Ej 472/2005
Řízení před soudem: žalobní legitimace ve věcech územní samosprávy
k § 67 písm. a) soudního řádu správního
k § 111 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze
K podání žaloby ve věcech územní samosprávy směřující proti nezákonnému usnesení orgánu městské části hlavního města Prahy byla jak podle právní úpravy účinné k 31. 12. 2002, tak je i podle § 67 písm. a) s. ř. s. – s ohledem na dikci § 111 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze – oprávněna rada hlavního města Prahy, a nikoliv hlavní město Praha. Rada hlavního města Prahy je ve smyslu § 67 písm. a) s. ř. s. správním úřadem a uvedené ustanovení tomuto úřadu zakládá zvláštní procesní legitimaci k podání žaloby ve správním soudnictví.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2005, čj. 4 As 23/2004-73)
Věc:
Hlavní město Praha, Magistrát hlavního města Prahy proti Městské části Praha – Libuš o zrušení usnesení zastupitelstva městské části, o kasační stížnosti žalobce.Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2003 odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení usnesení zastupitelstva Městské části Praha – Libuš ze dne 25. 4. 2001, a to pro rozpor se zákonem. V textu žaloby žalobce uvedl, že žalobu podává rada hl. m. Prahy, která usnesením ze dne 28. 8. 2001 v souladu s ustanovením § 111 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze pozastavila výkon namítaného usnesení. Žalobu za žalobce podepsala ředitelka odboru legislativně právního Magistrátu hl. m. Prahy, pověřená dle § 21b odst. 1 s. ř. s. primátorem hl. m. Prahy.
Žalovaný při ústním jednání mj. poukázal na spornou legitimaci k podání žaloby; jako žalobce je označeno hlavní město Praha, tomu odpovídá i pověření založené ve spise, nicméně z ustanovení § 111 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze vyplývá, že k podání žaloby je příslušná rada hl. m. Prahy, a je zde založena zvláštní procesní legitimace tomuto orgánu. K této námitce a výzvě soudu k odstranění rozporu v označení žalobce, kdy na č. l. 1 žaloby bylo jako žalobce označeno hlavní město Praha a na č. l. 2 a 3 žaloby pak bylo uvedeno, že žalobu podává rada hl. m. Prahy podle § 111 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze, zástupce žalobce uvedl, že žalobu podává obec – hlavní město Praha, neboť rada je jeho výkonným orgánem.
Městský soud v Praze, který postupoval přiměřeně podle § 65 a násl. s. ř. s., poté dospěl k závěru, že k podání žaloby jak podle právní úpravy platné do 31. 12. 2002 (§ 111 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze) , tak podle § 67 písm. a) s. ř. s., tj. žaloby ve věcech územní samosprávy, byla a je ze zákona, jako orgán státního dozoru, legitimována rada hl. m. Prahy, která je ve smyslu citovaného ustanovení správním úřadem, a uvedené ustanovení zakládá tomuto úřadu zvláštní procesní legitimaci k podání žaloby. Vzhledem k označení žalobce v žalobě a k jeho výslovnému vyjádření před soudem Městskému soudu v Praze nezbylo než žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení Městského soudu v Praze kasační stížností. Argumentoval jednak tím, že žaloba byla podána dne 23. 11. 2002 podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, ve znění platném v době podání žaloby, kdy podle § 250 odst. 2 o. s. ř. byla žalobcem fyzická nebo právnická osoba, přičemž právnickou osobou je hlavní město Praha, a nikoliv rada hl. m. Prahy. V usnesení Městského soudu v Praze citované ustanovení § 67 písm. a) s. ř. s. potom podle stěžovatele nezakládá zvláštní procesní způsobilost rady hl. m. Prahy, neboť toto ustanovení zakládá zvláštní procesní způsobilost správního úřadu, kterým však rada hl. m. Prahy není.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
V předmětné věci se jedná o žalobu podávanou v souvislosti s výkonem tzv. dozoru státu nad výkonem působnosti územní samosprávy v podmínkách hl. m. Prahy. Režim výkonu tohoto dozoru upravují § 106 a násl. zákona o hlavním městě Praze.
Ve vztahu k posuzovaným otázkám je třeba poukázat zejména na text výše zmiňovaných odst. 1 a 2 § 111 zákona o hlavním městě Praze, které již od nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy jak v době podání žaloby, tak v době rozhodování Městským soudem v Praze) zněl a zní následovně:
„rada hlavního města Prahy je oprávněna pozastavit výkon usnesení nebo rozhodnutí orgánu městské části v samostatné působnosti, je-li v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem. Rozhodnutí o pozastavení výkonu usnesení nebo rozhodnutí orgánu městské části v samostatné působnosti nabývá účinnosti dnem doručení jeho písemného vyhotovení městské části. Včas podaný opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek“;
a dále „Nezjedná-li příslušný orgán městské části nápravu do tří měsíců od pozastavení výkonu usnesení nebo rozhodnutí orgánu městské části v samostatné působnosti, podá rada hlavního města Prahy žalobu k Městskému soudu v Praze na jeho zrušení. Městský soud v řízení o této žalobě postupuje přiměřeně podle zvláštního právního předpisu. Zjedná-li příslušný orgán městské části nápravu před rozhodnutím soudu, rada hlavního města Prahy své rozhodnutí o pozastavení výkonu usnesení nebo rozhodnutí orgánu městské části v samostatné působnosti zruší do 15 dnů od doručení usnesení nebo rozhodnutí orgánu městské části o zjednání nápravy radě hlavního města Prahy“
.Výkon tohoto dozoru je považován za výkon dozoru státu, což výslovně vyjadřuje (v návaznosti na čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR –
„Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.“
) první věta § 106 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze, která zní: „Výkon samostatné i přenesené působnosti hlavního města Prahy podléhá dozoru státu.“
V situaci, kdy je výkon dozoru svěřen radě hl. m. Prahy, rada nutně tento výkon realizuje v rámci tzv. přenesené působnosti (viz věta druhá, § 68 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze). Výkon dozoru tak, jak je v návaznosti na dané ustanovení Ústavy ČR koncipován zákonem o hlavním městě Praze, má povahu úředního výkonu (dozor je v případě hlavního města Prahy svěřen především ministerstvům, u „běžných“ obcí potom ministerstvům a krajským úřadům), což musí nutně platit i pro případ, že je výkon dozoru v určitých otázkách svěřen radě hl. m. Prahy.Předmětné usnesení zastupitelstva Městské části Praha – Libuš ze dne 25. 4. 2001, č. 56/2001, bylo usnesením přijatým v samostatné působnosti, a za daného právního stavu potom orgánem dozoru byla rada hlavního města Prahy. Ta potom byla také za situace, kdy zastupitelstvo do tří měsíců od pozastavení výkonu usnesení nezjednalo nápravu, oprávněna podat žalobu k Městskému soudu v Praze na jeho zrušení, a měla tak učinit výlučně svým jménem. To bylo, a i nadále je, dáno režimem zákona o hlavním městě Praze, který ve svém ustanovení § 111 odst. 2 zakládá tomuto orgánu zvláštní procesní legitimaci k podání předmětné žaloby. Ve vztahu k ustanovení § 67 písm. a) s. ř. s., které hovoří pro daný případ o pravomoci správního úřadu podat žalobu proti usnesení nebo opatření orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti, je potom postavení rady hl. m. Prahy v daných souvislostech nepochybně nutno vyložit tak, že pro tento účel má rada postavení správního úřadu.
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že stěžovatel nepostupoval správně, pokud uvedl, že žalobu podává obec – hlavní město Praha, neboť rada je jeho výkonným orgánem. Proto Městský soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem, když dospěl k závěru, že vzhledem k označení žalobce v žalobě a k jeho výslovnému vyjádření před soudem je třeba žalobu usnesením odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.