Vydání 11/2005

Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Podle § 103 odst. 1, 2 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná jen z důvodů tam taxativně vymezených, jež jsou svojí povahou vždy důvody právními, jakkoli často mají za základ spor o zjišťování či hodnocení skutkových okolností nebo jiné skutkové námitky. Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s musí žaloba proti rozhodnutí správního orgánu obsahovat mj. žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. k tomu obdobné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 4 Azs 149/2004-52, zveřejněném pod č. 488/2005 Sb. NSS, v nepublikovaném usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, čj. 1 Afs 47/2004-74, či v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004, čj. 3 Azs 18/2004-37, zveřejněném pod č. 312/2004 Sb. NSS; z klasické starší judikatury viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, čj. 6 A 85/92-5, publikované ve Správním právu č. 1/1994, str. 28). Žalobce je tedy povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se správní orgán vůči němu dopustil v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se jedná o nezákonnosti.

Ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/2004-49, zveřejněný pod č. 419/2004 Sb. NSS). Pojem „důvody“, užitý v § 104 odst. 4 s. ř. s., který navazuje na § 103 s. ř. s., tak v případě kasačních stížností proti rozhodnutím krajských soudů o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu zřetelně odkazuje na tentýž pojem užitý v § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. při formulaci toho, jaký obsah mají mít žalobní body žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a vede k jednoznačnému závěru, že v řízení o kasační stížnosti jsou zásadně nepřípustné jiné důvody než ty, které se opírají o skutkové a právní důvody uvedené v žalobě (skutkové důvody, tj. relativně ucelená tvrzení o podstatných rysech skutkového stavu, jenž je základem určité právní výtky, nelze směšovat s uplatňováním skutečností před soudem, tedy s přednášením tvrzení o jednotlivostech či dílčích skutkových aspektech skutkových důvodů nebo jiných rozhodných skutkových okolností – zákaz uplatnění skutkových novot v řízení o kasační stížnosti je, zejména vzhledem k tomu, že krajský soud jedná ve správním soudnictví v plné jurisdikci, upraven v § 109 odst. 4 s. ř. s.; viz k tomu již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/2004-49, zveřejněný pod č. 419/2004 Sb. NSS).

Důvody kasační stížnosti tedy lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech v žalobních bodech obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření formulovány, a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány; to platí jen za předpokladu, že uvedené právní či skutkové důvody mohl stěžovatel v žalobě či jejím včasném rozšíření uplatnit (srov. nepublikované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, čj. 7 Azs 329/2004-48).

Stěžovatel ovšem podal v bodu III své žaloby ze dne 5. 5. 2003 výčet různých ustanovení zákona, a sice zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákona o azylu, která žalovaný podle jeho názoru porušil. Spolu s tímto výčtem citoval stěžovatel podstatný obsah těchto ustanovení, a to tak, že informaci o textu ustanovení jazykově formuloval ve vztahu ke své osobě [např. uvedl: „odůvodnění napadeného rozhodnutí mě nepřesvědčilo o jeho správnosti“ či „správní orgán (...) nevedl azylové řízení tak, aby posílil moji důvěru ve správnost jeho rozhodování, a napadené rozhodnutí nepovažuji za přesvědčivé“]. V takto formulované žalobě absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech – ve skutečnosti se jedná toliko o citace určitých ustanovení zákona. V žalobě rovněž chybí konkrétní právní výtky; chybí tam tedy i ty zcela konkrétní právní výtky, které stěžovatel formuloval v kasační stížnosti: Žaloba postrádá byť i jen v náznacích formulovaný poukaz na to, že pronásledování stěžovatele mafií, která má vazby na státní moc a je jí trpěna, za politický postoj priority svobodného podnikání a za odmítnutí se jakémukoli vydírání podrobit, přičemž stěžovateli v zemi původu nebyla poskytnuta žádná právní ochrana ze strany státu, a mafii naopak bylo umožněno jej dále beztrestně vydírat, představuje důvod pro poskytnutí azylu podle § 12 zákona o azylu. V žalobě rovněž není obsažen ani v hrubých rysech poukaz na to, že skutečnost, že mnohonásobným bitím do hlavy došlo k poškození zraku stěžovatele, zakládá důvod pro poskytnutí humanitárního azylu. Obě uvedené výtky mohl stěžovatel v žalobě jako žalobní body formulovat, neboť mu byly již v době podání žaloby známy všechny skutkové okolnosti, na nichž jsou tyto právní výtky založeny; o těchto skutkových okolnostech stěžovatel hovořil již v pohovoru k žádosti o azyl. Právní úprava důvodů pro poskytnutí azylu, jakož i , byly v době podání žaloby i v době podání kasační stížnosti shodné; ve správním soudnictví navíc soud zásadně při přezkoumání správního rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.; výjimkou by bylo, pokud by v mezidobí mezi rozhodnutím správního orgánu a Nejvyššího správního soudu Ústavní soud shledal aplikovatelné jednoduché právo či jeho dosavadní výklad protiústavním – viz k tomu např. nepublikovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 A 48/2002-98).

Opírala-li se kasační stížnost výhradně o stížní důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl, a neobsahovala-li jiný stížní důvod, bylo nutno ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s. jako kasační stížnost nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (srov. nepublikované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2004, čj. 5 Azs 67/2004-49).