Vydání 9/2005

Pokud jde o důvody kasační stížnosti, stěžovatel v ní popisuje svoji ekonomickou situaci, napadá zprávy o situaci na Ukrajině, které jsou součástí správního spisu, pro jejich neobjektivnost, dále tvrdí, že jeho žádost o azyl je již sama důvodem pro nemožnost návratu do jeho země a že jsou u něj splněny podmínky přiznání azylu. Postup krajského soudu napadá z toho důvodu, že soud rozhodl bez nařízení jednání. Kasační stížnost lze však uplatnit pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 a) až e) s. ř. s. a musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu. Lze ji tak podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; takovou nezákonnost však stěžovatel netvrdí.

Kasační stížnost lze také podat podle písm. b) téhož ustanovení z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; přitom za takovou vadu se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Ani tento důvod však stěžovatel neuplatňuje; pokud jde o námitku proti zprávám o situaci na Ukrajině, ta by mohla být námitkou vady řízení před správním orgánem podle písm. b) pouze tehdy, pokud by ji stěžovatel uplatnil již v řízení před krajským soudem, což neučinil, neboť v žalobě vůči postupu správního orgánu namítl pouze skutečnost, že správní orgán nepoužil všechna fakta, aniž by nesprávnost či nezákonnost jakkoli specifikoval.

Dalším důvodem kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. může být tvrzená zmatečnost řízení před soudem, avšak ani tu stěžovatel nenamítá. Za situace, kdy nepřichází v úvahu kasační důvod podávaný z § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, neboť takto o stěžovatelově žalobě rozhodnuto nebylo, a kdy stěžovatel výslovně svá tvrzení obsažená v kasační stížnosti pod žádný z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. nepodřadil, zkoumal soud, zda některá z námitek není svým obsahem námitkou podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Soud tu přitom dospěl k závěru, že pod kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze podřadit stěžovatelovu námitku zkrácení na právech tím, že soud rozhodl, aniž měl stěžovatel možnost účastnit se ústního jednání před soudem. Kasační stížnost tak byla podána z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Nejvyšší správní soud tak podle § 109 odst. 3 s. ř. s. přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v mezích uplatněného důvodu kasační stížnosti, jak jej z obsahu kasační stížnosti shora uvedeným způsobem dovodil, a dospěl k závěru, že kasační stížnost důvodná není.

Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas. O tom však musí být ve výzvě poučen.

Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání. Sám neshledal nařízení jednání účelným a účastníci řízení svůj nesouhlas s takovým postupem k výzvě soudu v zákonné lhůtě podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nevyjádřili. Výzva soudu k vyjádření se k možnosti rozhodnout věc bez jednání společně s poučením o důsledcích marného uplynutí lhůty dvou týdnů ze dne 11. 3. 2003 byla žalovanému doručena dne 13. 3. 2003 a stěžovateli dne 20. 3. 2003. Ani jeden z účastníků řízení se k této výzvě ve lhůtě dvou týdnů ani po jejím uplynutí nevyjádřil. souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání tak v tomto případě byla naplněna. Namítá-li tedy stěžovatel, že „nebyl účasten osobního projednání věci“, a dovozuje-li z toho zkrácení svých práv, pak mu nelze přisvědčit, neboť za shora popsaného skutkového stavu nemuselo být podle § 51 odst. 1 s. ř. s. jednání nařizováno.