Vydání 11/2005

Dříve, než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému přezkoumání napadeného usnesení, musel nejprve uvážit, zda je kasační stížnost proti rozhodnutí o ustanovení advokáta přípustná. Podle § 104 odst. 1 až 3 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost ve věcech volebních a ve věcech místního referenda, dále kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, a rovněž kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Dále není přípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení nebo jež je podle své povahy dočasné. Bylo tak třeba dle námitky stěžovatelky posoudit, zda rozhodnutí o ustanovení advokáta není rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. K této otázce zaujal Nejvyšší správní soud následující právní názor: Rozhodnutí, jimiž se pouze upravuje vedení řízení, jsou v zásadě usnesení vydaná v průběhu řízení, která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé. Jedná se tak o rozhodnutí, u kterých odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje. Stručně řečeno jde o rozhodnutí méně významná, která nezavazují ani soud, protože je může změnit. Nepochybně je rozhodnutím upravujícím pouze vedení řízení např. rozhodnutí, jímž se přiznává osvobození od soudních poplatků, rozhodnutí o spojení věci ke společnému řízení nebo o vyloučení věci k samostatnému projednání, rozhodnutí o prominutí pořádkové pokuty, rozhodnutí o prodloužení lhůty, příp. rozhodnutí o zamítnutí návrhu na provedení důkazů. Dle názoru Nejvyššího správního soudu však rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení, není rozhodnutí o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti, neboť jde o rozhodnutí, jímž se odstraňuje nedostatek povinného právního zastoupení účastníka podle § 105 odst. 2 s. ř. s., a ve svém důsledku tedy nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost proti takovémuto usnesení tedy je přípustná; naopak není přípustné odvolání, neboť takovýto institut soudní řád správní mezi opravnými prostředky neupravuje.

Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem je zmatečné. Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odst. 2 platí v takovém případě stát.

Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení, má pravomoc k vydání rozhodnutí o ustanovení zástupce předseda senátu. Ten může podle § 6 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, pověřit justiční čekatele a soudní tajemníky, aby ve věcech projednávaných ve správním soudnictví samostatně vykonávali jednoduché úkony příslušející podle zákonů o soudním řízení předsedovi senátu. Uvedené ustanovení uvádí výčet těchto úkonů.

Ve výčtů úkonů, jež může vykonávat z pověření předsedy senátu soudní tajemnice, není uvedeno rozhodování o ustanovení zástupce účastníku pro řízení o kasační stížnosti. Takovéto rozhodnutí přitom nelze zahrnout ani pod úkony při odstraňování vad podání, neboť absence povinného právního zastoupení není svojí povahou vadou podání odstranitelnou postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s., ale nedostatkem podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V daném případě však rozhodnutí o ustanovení zástupce vydala soudní tajemnice Krajského soudu v Ústí nad Labem. Soud tak byl při rozhodování ve věci nesprávně obsazen, což zakládá zmatečnost podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Ke zmatečnosti rozhodnutí přihlíží Nejvyšší správní soud na základě § 109 odst. 3 s. ř. s. z úřední povinnosti. V dalším se proto již nemohl zabývat věcnými námitkami uplatněnými stěžovatelkou.

Z důvodu zmatečnosti Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu tak, že rozhodnutí o ustanovení zástupce žalobci Ruslanu B. pro řízení o kasační stížnosti vydá předseda senátu příslušný podle rozvrhu práce. Zcela na úvaze krajského soudu ponechává Nejvyšší správní soud otázku, zda tímto zástupcem bude po posouzení jejích námitek znovu ustanovena advokátka Mgr. Alena A., či jiný advokát.