546/2005
Řízení před soudem a přezkum rozhodnutí ve věci nemocenského pojištění
Ej 93/2005
Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí ve věci nemocenského pojištění vydaného před nabytím účinnosti soudního řádu správního
k § 78 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 241/1994 Sb.
k § 130 odst. 1 soudního řádu správního
Jestliže zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění platném v době podání žaloby, neumožňoval soudu přezkoumat jiná rozhodnutí, než která uvedl výslovně v § 78 odst. 2, nemůže být tato otázka posuzována jiným způsobem jen proto, že soud o věci v té době nerozhodl. V opačném případě by nastala nerovnost mezi těmi účastníky řízení, o jejichž žalobě stačil soud rozhodnout do dne 31. 12. 2002, a těmi účastníky, o jejichž věci takto rozhodnout nestačil, a rozhodl o návrhu až v roce 2003, tedy za účinnosti soudního řádu správního.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, čj. 3 Ads 47/2003-56)
Věc:
Marie K. v O. proti České správě sociálního zabezpečení o nemocenské, o kasační stížnosti žalobkyně.Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava-město rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001 nepřiznala žalobkyni nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998.
Česká správa sociálního zabezpečení žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 4. 2001 zamítla odvolání žalobkyně jako opožděné podle § 60 správního řádu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2003 žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že v době podání žaloby umožňoval § 78 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen "zákon č. 582/1991 Sb."), podání opravného prostředku k soudu toliko proti rozhodnutí o povinnosti zaměstnance nebo jiného příjemce dávky vrátit přeplatek na dávce neprávem vyplacené a proti rozhodnutím v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění, která byla vydána v odvolacím řízení. Žalobou napadené rozhodnutí nemohlo být tedy přezkoumáváno. Předmětem přezkumu podle soudního řádu správního mohou být rozhodnutí vydaná po 1. 1. 2003; napadené rozhodnutí přitom je ze dne 30. 4. 2001.
Žalobkyně v kasační stížnosti brojila především proti právnímu názoru soudu, podle něhož je její žaloba nepřípustná.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 78 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., platného v době podání žaloby, bylo možno podat opravný prostředek k soudu pouze proti rozhodnutí o povinnosti zaměstnance nebo jiného příjemce dávky vrátit přeplatek na dávce neprávem vyplacené, jakož i proti rozhodnutí v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění, která byla vydána v odvolacím řízení, s výjimkou rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti. V žádných jiných věcech nebylo možno opravný prostředek k soudu podat.
Městský soud rozhodoval o žalobě v únoru roku 2003. V té době již byla novelizována právní úprava obsažená v § 78 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. tak, že zákon výslovně uvedl, jaká rozhodnutí jsou ze soudního přezkumu vyloučena, přičemž všechna ostatní rozhodnutí soudnímu přezkoumání podléhají. Touto novou právní úpravou jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti (soud přezkoumá takové rozhodnutí jen při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí o odnětí dávky nemocenského pojištění) a dále rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění.
Kdyby tedy byla žaloba podána po 1. lednu roku 2003, soud by takový návrh přezkoumal.
Je skutečností, že podle § 130 odst. 1 s. ř. s. se řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2003), v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona.
Jestliže však zákon č. 582/1991 Sb., ve znění platném v době podání žaloby, neumožňoval soudu přezkoumat jiná rozhodnutí, než která výslovně v § 78 odst. 2 uvedl, nemůže být tato otázka posuzována jiným způsobem jen proto, že soud o věci v té době nerozhodl.
V opačném případě by nastala nerovnost mezi těmi účastníky řízení, o jejichž žalobě stačil soud rozhodnout do dne 31. 12. 2002 (kdy by byl nucen návrh rovněž odmítnout), a těmi účastníky, o jejichž věci takto rozhodnout nestačil, jak tomu bylo v souzeném případě, kdy soud rozhodl o návrhu až v únoru roku 2003.
Z uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud ztotožnil s postupem Městského soudu v Praze, který návrh žalobkyně odmítl jako návrh nepřípustný dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.