Vydání 7/2006

Žalobce v návrhu na obnovu řízení poukázal zejména na skutečnost, že existuje platné povolení k odběru povrchových vod, které nebylo dosud zrušeno, a tato skutečnost nemohla být v řízení uplatněna, neboť žalobce se o probíhajícím řízení nedozvěděl. Dne 30. 10. 2001 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Třebaže žalovaný v průběhu řízení zjistil, že existuje povolení k odběru vody v množství, které žalobce nikdy nepřekročil, za použití interpretační zásady "" dovodil, že výměr ze dne 12. 9. 1949 již není platný, neboť dne 4. 10. 1994 bylo vydáno nové rozhodnutí. Právní mocí nového rozhodnutí vydaného podle zákona o vodách mělo dle právního názoru žalovaného dojít ke zrušení předchozího povolení, jehož platnost nebyla časově omezena. S tímto závěrem žalovaného se žalobce neztotožňuje, neboť uvedená právní úvaha je v rozporu se zásadami právní teorie. Zásada "" se uplatní ve vztazích právních norem, ale již nemůže být uplatňována ve vztazích individuálních správních aktů, kterými uvedená rozhodnutí nepochybně jsou. Rozhodnutí ze dne 4. 10. 1994 o povolení k odběru povrchových vod tak nerušilo výměr ze dne 12. 9. 1949, ale naopak na tento výměr odkazovalo.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že platnost oprávnění skončila dnem nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 4. 10. 1994, a platnost tohoto rozhodnutí byla omezena do 30. 9. 1999.

Nejvyšší správní soud, který věc jako neskončenou k datu 31. 12. 2002 převzal od Vrchního soudu v Praze, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z ustanovení § 62 - 64 správního řádu vyplývá, že uplatnění obnovy řízení představuje možnost zásahu do existence pravomocného správního rozhodnutí. Obnova řízení je tak mimořádným způsobem přezkoumání rozhodnutí, který se uplatňuje tehdy, jestliže se po správním řízení, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, zjistí závady ve skutkových zjištěních nebo procesní vady, které měly nebo mohly mít podstatný vliv na již pravomocné rozhodnutí. K podmínkám obnovy řízení náleží pravomocné správní rozhodnutí, existence některého ze zákonem taxativně uvedených důvodů obnovy řízení obsažených v ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu, návrh účastníka řízení na povolení obnovy nebo podnět správního orgánu k nařízení obnovy, dále dodržení zákonem stanovené subjektivní i objektivní lhůty, jakož i nepřípustnost obnovy.

Řízení o obnově se skládá ze dvou stadií, a to stadia, kdy se rozhoduje o tom, zda se k návrhu obnova řízení povolí, nebo se z úřední povinnosti nařídí, a stadia, kdy správní orgán již v obnoveném řízení vydá nové rozhodnutí. V prvém stadiu (řízení o povolení nebo nařízení obnovy - ) správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, posuzuje, zda jsou splněny podmínky obnovy řízení. V tomto stadiu tedy správní orgán nezkoumá meritorně pravomocné rozhodnutí, ale pouze rozhoduje o tom, zda se obnova povolí nebo nařídí. Proti rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy lze podat odvolání, čehož žalobce také v dané věci využil. Teprve po povolení nebo nařízení obnovy nastupuje druhé stadium (obnovené řízení - ), v němž se znovu rozhoduje ve věci, o které již bylo rozhodováno v původním řízení. Z výše uvedeného je tak nutno dovodit, že v řízení o povolení obnovy správní orgán zkoumá jen a pouze podmínky její přípustnosti, a to s ohledem na zákonem stanovené podmínky obsažené v § 62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu.

Pokud tedy žalobce napadá rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení o obnově, mohl by pouze namítat, že existují podmínky její přípustnosti z hlediska ustanovení § 62 správního řádu, nikoliv však skutečnost, kterou uplatnil v žalobě a kterou by mohl uplatnit až ve druhém stadiu řízení o obnově, v němž by se znovu rozhodovalo ve věci. V této souvislosti však Nejvyšší správní soud konstatuje nad rámec shora uvedeného, že výměr ze dne 12. 9. 1949, na který žalobce odkazuje, není novou skutečností podřaditelnou pod ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu, protože v předcházejícím řízení jeho existence byla uplatněna.