Vydání 5/2005

Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí důvody obsažené v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s., tedy nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Má za to, že řízení o odvolání proti výzvě k zaplacení správního poplatku je samostatným správním řízením, i když bylo zahájeno ve věci odvolání proti usnesení správního orgánu o otázce, jíž se upravuje vedení řízení, a je v něm vydán samostatný správní akt, tedy rozhodnutí, které je zcela nezávislé na výsledku správního řízení o udělení víza za účelem strpění pobytu. Jelikož odvolání proti výzvě k zaplacení správního poplatku nemá odkladný účinek ani nijak jinak neovlivňuje řízení o udělení víza za účelem strpění pobytu, nelze podle stěžovatele považovat rozhodnutí o odvolání proti této výzvě za úkon, kterým se upravuje správní řízení ve věci vydání cestovního průkazu totožnosti.

Dále uvedl, že pokud by rozhodnutí o odvolání proti výzvě k zaplacení správního poplatku bylo skutečně nepřezkoumatelné soudem, byl by zbaven možnosti vrácení nezákonně vyměřeného a poté zaplaceného správního poplatku, neboť takovýmto soudně nepřezkoumatelným rozhodnutím by byly správní orgány vázány a musely by podle něho postupovat a vymáhat je.

Závěrem namítl, že požadavek platit správní poplatek za udělení víza za účelem strpění pobytu podle § 73 zákona o azylu, ve znění platném před 1. 2. 2002, je v hrubém rozporu s § 34 téhož zákona, neboť se jedná o úkon bezprostředně související s azylovým řízením. Městský soud měl návrhu vyhovět; jiný postup je podle žalobce v rozporu se zněním a smyslem čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Kasační stížnost není důvodná.

Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve věcech ochrany veřejných subjektivních práv není podle § 68 písm. e) s. ř. s. přípustná tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno podle soudního řádu správního nebo zvláštního zákona. Podle § 70 písm. c) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

Rozhodnutí ve věcech soudních poplatků chápe rozhodovací praxe civilních soudů tradičně jako ta, jimiž se upravuje vedení řízení (viz k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001 ve věci sp. zn. 29 Odo 62/2001 zveřejněné jako Rc 73/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Správní poplatky se svojí funkcí a podstatou od poplatků soudních nijak neliší, a to včetně právních následků nezaplacení správního poplatku - v civilním řízení soudním vede nezaplacení soudního poplatku typicky k zastavení řízení (§ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění), v oboru práva správního pak typicky k zastavení řízení či neprovedení úkonu správním orgánem [§ 6 odst. 3 zákona ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích (dále jen "zákon č. 368/1992 Sb."), který se použije na projednávanou věc; stejně tak § 5 odst. 4 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích (dále jen "zákon č. 634/2004 Sb.")]. Uvedená zásada je samozřejmě u obou typů poplatků prolomena výjimkami.

Nezaplatí-li účastník řízení či žadatel soudní či správní poplatek ze své vlastní iniciativy, tj. bez výzvy, ukládá soud či správní orgán tuto povinnost zvláštním rozhodnutím - výzvou k zaplacení soudního, resp. správního, poplatku (§ 9 zákona o soudních poplatcích, § 6 odst. 1 věta druhá až čtvrtá zákona č. 368/1992 Sb., § 5 odst. 2 zákona č. 634/2004 Sb.). V civilním řízení soudním proti této výzvě není odvolání přípustné [§ 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu], zákon č. 368/1992 Sb. (i nyní účinný zákon č. 634/2004 Sb.) naopak odvolání připouští (§ 6 odst. 1 věta čtvrtá zákona č. 368/1992 Sb., § 5 odst. 1 věta čtvrtá zákona č. 634/2004 Sb.). V obou případech jsou však - jak již uvedeno - následky nevyhovění výzvě shodné: řízení se zastaví, resp. úkon se neprovede.

Jsou-li rozhodnutí ve věcech soudních poplatků obecně považována za rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, a není-li mezi soudními a správními poplatky zásadního rozdílu co do jejich funkce a podstaty, není ani důvodu považovat rozhodnutí ve věcech správních poplatků za rozhodnutí jiné povahy než ta, jimiž se upravuje vedení řízení. Městský soud v Praze proto postupoval správně, pokud žalobcem napadené rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti výzvě k zaplacení správního poplatku klasifikoval jako úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a na základě toho žalobu napadající toto rozhodnutí zamítl s poukazem na ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s.

Nejvyšší správní soud se ještě musel zabývat otázkou, zda vyloučení soudního přezkumu u rozhodnutí ve věcech správních poplatků je v souladu s ustanovením čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (český překlad vyhlášen pod č. 209/1992 Sb.). Rozhodnutí ve věcech správních poplatků lze jako rozhodnutí o vedení řízení vyloučit ze soudního přezkumu, pokud tato rozhodnutí sama o sobě neukončují proceduru konanou správním orgánem ve věci samé, tj. ve věci, za niž má být správní poplatek zaplacen, a pokud rozhodnutí či jiné úkony, kterými při nezaplacení správního poplatku dojde k ukončení této procedury, jsou soudně přezkoumatelné nebo jinak podřízené kontrole soudní moci.

Jak již shora zmíněno, následkem nezaplacení správního poplatku je zásadně to, že dojde k zastavení řízení nebo k neprovedení úkonu. Dojde-li k zastavení řízení, děje se tak rozhodnutím správního orgánu, které je přezkoumatelné, neboť spadá do rozsahu generální v § 65 odst. 1 s. ř. s. a není z přezkumu vyloučeno ustanovením § 68 s. ř. s. ani jiným ustanovením soudního řádu správního či jiného zákona. Neprovede-li správní orgán úkon s poukazem na nezaplacení správního poplatku, má žadatel možnost podle povahy požadovaného úkonu domáhat se nápravy žalobou na nečinnost správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.) nebo případně žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.).

I v případech, kdy by žadatel správní poplatek na výzvu správního orgánu zaplatil, třebaže by měl za to, že se jedná o požadavek nezákonný, může se domáhat jeho vrácení. Správní orgán pak jeho žádosti vyhoví a poplatek vrátí [§ 8 odst. 1 písm. a), 2. alternativa zákona č. 368/1992 Sb., nyní - podle povahy konkrétní věci - § 7 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 634/2004 Sb.], anebo nevyhoví a žádost o vrácení zamítne. Pak má samozřejmě žadatel možnost (po vyčerpání předepsaných opravných prostředků v rámci správního řízení) domáhat se přezkumu takového zamítavého rozhodnutí před soudem ve správním soudnictví.