Ej 120/2006
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
k § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 147/2001 Sb.
Stanovení poplatku studentovi dle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, za studium delší, než je standardní doba zvětšená o jeden rok, s vymezením výše tohoto poplatku, vzniku povinnosti hradit tento poplatek a termínu splatnosti, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které je přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2006, čj. 2 As 50/2004-64)
Věc:
Ondřej N. proti Univerzitě Karlově v Praze o stanovení poplatku, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení "
Vyrozumění o vzniku povinnosti platby poplatku spojeného se studiem
". Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2004 tuto žalobu, jakožto opožděně podanou, odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které mimo jiné uvedl, že nesouhlasí s názorem soudu o opožděnosti žaloby, protože předpokladem podání žaloby je zásadně právní moc rozhodnutí správního orgánu. Poukázal na to, že sama žalovaná ve svém vyjádření soudu ze dne 26. 11. 2003 tvrdí, že vyrozumění ze dne 9. 10. 2002, které je předmětem tohoto řízení, není správním rozhodnutím, nemá bezprostřední závaznost, není exekučně vykonatelné, a nemá tedy žádné právní důsledky. Zároveň forma vyrozumění o vzniku poplatkové povinnosti a neexistence řádného poučení o možnosti podání opravných prostředků zapříčinily časovou prodlevu v podání žaloby proti vyměření poplatku. Stěžovatel se domnívá, že postupem soudu je porušováno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se ztotožňuje s názorem uvedeným v napadeném usnesení městského soudu. Stěžovatel podal svou žalobu až po uplynutí zákonné lhůty podle § 72 odst. 1 s. ř. s. Žalobou napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 10. 10. 2002, žalobu však podal až dne 12. 6. 2003.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
V předmětné věci je třeba v prvé řadě posoudit, zda úkon žalovaného ze dne 10. 10. 2002, označený jako "
Vyrozumění o vzniku povinnosti platby poplatku spojeného se studiem
", je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. způsobilým přezkumu soudem ve správním soudnictví. Jen u takového rozhodnutí, které navíc nepodléhá kompetenční výluce (§ 70 s. ř. s.), je možno pojmově zvažovat, zda byla dodržena lhůta k podání žaloby podle ustanovení § 72 s. ř. s.
Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán").
Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
O rozhodnutí v oboru veřejné správy jde tam, kde je pro druhou stranu právního vztahu autoritativně, mocensky ("vrchnostensky") určováno, co je právem a co povinností, přičemž účastníci takového vztahu nemají v tomto vztahu rovné postavení.
Podle § 2 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), je vysoká škola právnickou osobou.
Podle § 6 odst. 1 písm. e) téhož zákona do samostatné působnosti veřejné školy patří rozhodování o právech a povinnostech studentů.
Podle § 58 odst. 3 tohoto zákona (ve znění účinném v době vydání úkonu napadeného žalobou) studuje-li student déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každý další započatý měsíc studia nejméně jednu čtvrtinu základu; do doby studia se započte též doba předchozího studia v bakalářských a magisterských studijních programech, které nebylo řádně ukončeno podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3 zákona o vysokých školách.
V daném případě v žalobou napadeném "
Vyrozumění o vzniku povinnosti platby poplatku spojeného se studiem
" je s výslovným odkazem na § 58 zákona o vysokých školách a statut Univerzity Karlovy v Praze uvedeno, že stěžovateli se stanoví poplatek za studium delší, než je standardní doba zvětšená o jeden rok, s vymezením výše tohoto poplatku, vzniku povinnosti hradit tento poplatek a termínu splatnosti. Jedná se tedy o individuální správní akt, kterým žalovaná, jakožto právnická osoba, které bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob, rozhodla o povinnosti stěžovatele. Na tom, že se jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., nic nemění, že toto rozhodnutí nemá všechny náležitosti obvyklé u rozhodnutí vydaných podle zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, či správního řádu. Ostatně tyto procesní předpisy se na tato rozhodnutí nevztahují (§ 58 odst. 5 a § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách). Protože proti tomuto rozhodnutí nebyly přípustné řádné opravné prostředky [viz § 68 písm. a) s. ř. s.], začala stěžovateli běžet lhůta dle § 72 odst. 1 s. ř. s. od oznámení tohoto rozhodnutí doručením jeho písemného vyhotovení. Zmeškání lhůty pro podání žaloby pak nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.). Ostatně ani stěžovatel netvrdí, že by žalobu podal ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí ze dne 9. 10. 2002.