883/2006
Řízení před soudem a přezkoumání závazného stanoviska
Ej 386/2004
Řízení před soudem: přezkoumání závazného stanoviska
k § 75 odst. 2 soudního řádu správního
k § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Jestliže udržovací práce byly prováděny toliko na základě ohlášení stavebnímu úřadu, a nebylo tedy vydáváno stavební povolení [§ 57 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], nemohlo mít rozhodnutí o závazném stanovisku podle § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakter podkladového rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Rozhodnutí o závazném stanovisku není v takovém případě vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2004, čj. 5 A 125/2001-44)
Prejudikatura:
k přezkoumání závazného stanoviska srov. č. 837/2006 Sb. NSS.Věc:
Spolek O. proti Ministerstvu životního prostředí o souhlas k zásahu do významného krajinného prvku.Dvěma rozhodnutími ze dne 15. 2. 2001 vyslovil Okresní úřad ve Frýdku-Místku, referát životního prostředí, na základě žádosti Povodí Odry, a.s., souhlas se zásahem do významného krajinného prvku - vodního toku Tyra v km 4,500 - 5,000 a v km 2,390 - 2,630 podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí.
Odvolání, kterými žalobce napadl rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalovaný zamítl rozhodnutími ze dne 26. 7. 2001 a 30. 7. 2001 a napadená rozhodnutí potvrdil.
V žalobách podaných k Vrchnímu soudu v Praze žalobce vznesl obsáhlé věcné námitky proti obsahu obou rozhodnutí žalovaného. Poukázal rovněž na to, že rozhodnutí žalovaného jsou vydána na základě § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. a mají charakter závazného stanoviska dotčeného orgánu státní správy. Tento typ správních rozhodnutí je jinak podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. (poznámka soudu - ve znění účinném k 31. 12. 2002) vyloučen ze soudního přezkumu jako rozhodnutí předběžné povahy. V tomto konkrétním případě však vznikla situace, v níž jsou rozhodnutí okresního úřadu jedinými správními akty, které se vztahují k povolení zamýšlené činnosti. Tato situace nastala díky tomu, že k realizaci postačí (dle názoru příslušného orgánu státní správy ve vodním hospodářství) pouhé ohlášení udržovacích prací. Neproběhne tedy žádné další správní řízení o vydání povolení k realizaci vodního díla, k němuž by byla citovaná rozhodnutí okresního úřadu podkladem. Takové rozhodnutí nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť v tomto konkrétním případě nenaplňuje znaky rozhodnutí předběžné povahy.
V obou žalobách žalobce navrhl, aby zároveň s rozhodnutími napadenými žalobou byla zrušena i citovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Nejvyšší správní soud, na nějž věc přešla v souladu s § 132 s. ř. s., spojil obě věci ke společnému projednání. Poté, co dospěl k názoru, že napadená rozhodnutí žalovaného nejsou vyloučena ze soudního přezkumu a žaloby lze věcně projednat, přezkoumal tato rozhodnutí v rozsahu žalobních důvodů; neshledal však žaloby důvodnými.
Z odůvodnění:
Vzhledem k charakteru rozhodnutí, která jsou závaznými stanovisky orgánu ochrany přírody podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., se soud nejprve zabýval otázkou, zda se jedná o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., a zda tedy není dán důvod k odmítnutí žalob podle ustanovení § 46 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem na ustanovení § 70 písm. a), event. písm. b) s. ř. s.
Jak vyplývá z převažující judikatury, soudy ve správním soudnictví na základě žalob přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují žalobcova práva nebo povinnosti, tedy úkony správního orgánu, které jsou po materiální stránce rozhodnutími (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).Takovýmito rozhodnutími však zásadně nejsou tzv. podkladová rozhodnutí správních orgánů, tj. například zaujetí závazného stanoviska či rozhodnutí o předchozím souhlasu, tedy rozhodnutí, ze kterých vychází další rozhodnutí konečné povahy, kterým je teprve zasahováno do práv a povinností určitého subjektu (např. územní rozhodnutí, rozhodnutí o povolení stavby atd.), přičemž při podání žaloby proti tomuto "konečnému rozhodnutí" přezkoumává soud k žalobní námitce také zákonnost podkladového rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).
Žalobci je však nutno přisvědčit, že v tomto konkrétním případě se o takovou kompetenční výluku nejedná. Řízení o udělení závazného stanoviska podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. bylo zahájeno u referátu životního prostředí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku podáním žádosti Povodí Odry, a.s., ze dne 14. 11. 2000, doručené tomuto správnímu orgánu dne 15. 11. 2000. Této žádosti předcházelo vyjádření referátu životního prostředí Okresního úřadu ve Frýdku - Místku (jakožto příslušného vodohospodářského orgánu s působností speciálního stavebního úřadu) ze dne 25. 6. 1999, kterým tento vodohospodářský orgán sdělil, že nemá námitek k provedení ohlášených stavebních prací (s upozorněním na potřebu vyžádat si ještě závazné stanovisko orgánu ochrany přírody).
Jestliže tedy udržovací práce byly podle ustanovení § 57 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, prováděny jen na základě ohlášení stavebnímu (vodohospodářskému) úřadu, a nebylo tedy vydáváno rozhodnutí o stavebním povolení, nemohla mít napadená rozhodnutí charakter toliko podkladových rozhodnutí, která by byla ze soudního přezkumu vyloučena. Navíc tato rozhodnutí byla vydána až po sdělení stavebního (vodohospodářského) orgánu k ohlášení udržovacích prací. Proto Nejvyšší správní soud žaloby věcně projednal. S námitkami obsaženými v žalobě se však neztotožnil, a žaloby tak zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.