538/2005
Řízení před soudem a překážka věci rozhodnuté a odmítnutí žaloby
Ej 75/2005
Řízení před soudem: překážka věci rozhodnuté; odmítnutí žaloby
k § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
Pravomocné usnesení soudu o odmítnutí žaloby (navíc vycházející z chybného úsudku o jejím obsahu) nevytváří překážku věci rozhodnuté.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2005, čj. 1 Afs 30/2004-71)
Věc:
Stanislav M. v P. proti Celnímu ředitelství České Budějovice o ochranu před nezákonným zásahem a před nečinností správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce.Podáním doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích označeným jako "žaloba na ochranu před nezákonným zásahem a před nečinností správního orgánu" se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud: a) přikázal Celnímu úřadu S., aby "zohlednil odvolání žalobce" ze dne 18. 12. 2002 s dodatkem z 9. 1. 2003 a stanovil mu povinnost zrušit rozhodnutí ze dne 5. 12. 2002; b) přikázal tomuto celnímu úřadu vrátit platbu ve výši 10 500 Kč, nepřípustným způsobem získanou od zástupce německých příbuzných v souvislosti s vrácením osobního automobilu; c) uložil povinnost upustit od všech projevů znevýhodnění příslušníka německé národnostní menšiny v ČR.
Žalobce tvrdil, že mu dne 5. 1. 2004 bylo doručeno rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 1. 4. 2003, jímž bylo rozhodnuto o jím podaném odvolání ze dne 18. 12. 2002 (zdůvodněného podáním ze dne 9. 1. 2003) proti rozhodnutí Celního úřadu S. ze dne 5. 12. 2002. Podle žalobce se celní ředitelství nezabývalo věcně argumenty jeho odvolání a vycházelo ze skutkového stavu, který neodpovídá skutečnosti. Uvedl, že již od 2. 5. 2003 opakovaně upozorňoval celní ředitelství, že mu předmětné rozhodnutí nebylo doručeno a rozhodnutí žalovaného nemohlo nabýt právní moci 3. 4. 2003 v souvislosti s doručením údajnému zástupci žalobce JUDr. B., neboť v době vydání rozhodnutí nebyla ve správním spise založena procesní plná moc, kterou by žalobce tomuto zástupci udělil. Rozhodnutí žalovaného tak žalobci podle jeho tvrzení bylo účinně doručeno až 5. 1. 2004. Žalobce podrobně rozvedl vlastní popis událostí, k nimž došlo na hraničním přechodu v S. v noci z 2. 10. na 3. 10. 2002 a z nichž správní orgány dovodily spáchání celního přestupku žalobcem; brojil proti postupu správního orgánu v tomto správním řízení a namítl nepravdivost skutkových zjištění, z nichž správní orgány obou stupňů při svém rozhodování vycházely. Podle žalobce celní úřad dále protiprávním jednáním žádal v souvislosti s vrácením osobního auta jeho vlastníkům (příbuzným žalobce ze SRN) a následně též od nich přijal částku 10 500 Kč (zahrnující pokutu uloženou žalobci a náklady řízení); podle žalobce je postup vyžadování sankce po jiných osobách postupem neústavním. Konečně žalobce podrobně popsal jednání, v němž spatřoval své šikanování pro příslušnost k národnostní menšině.
Krajský soud žalobu odmítl. V důvodech uvedl, že se žalobcovou žalobou proti stejnému rozhodnutí celního ředitelství již zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. 10 Ca 137/2003 a žalobu usnesením ze dne 10. 11. 2003 odmítl jako opožděně podanou. Soud dovodil, že se žalobou, která znovu brojí proti témuž rozhodnutí celního ředitelství, nemůže zabývat, neboť tomu brání neodstranitelná překážka věci pravomocně rozhodnuté, a podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto tuto žalobu odmítl. Na tom nic nemění skutečnost, že celní ředitelství zaslalo žalobci k jeho žádosti dne 30. 12. 2003 fotokopii napadeného rozhodnutí o odvolání, neboť rozhodnutí bylo podle soudu žalobci účinně doručeno již dne 3. 4. 2003 prostřednictvím jeho zástupce.
Proti rozhodnutí krajského soudu brojí žalobce včas podanou kasační stížností. Kasační stížnost opírá o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v řízení o žalobě) a o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tvrzená nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů).
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl, usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobce namítl, že rozhodnutím krajského soudu o původním odmítnutí žaloby nemohla být založena překážka věci pravomocně rozsouzené: jednak proto, že předchozí žaloba směřovala proti jiným rozhodnutím než žaloba nynější, a jednak proto, že předchozí žaloba byla podána v době, kdy rozhodnutí žalovaného (zpochybňované nyní projednávanou žalobou) nebylo žalobci ještě doručeno, a tedy nenabylo právní moci. V kasační stížnosti pak žalobce podrobně rozvedl, proč mu nemohlo být rozhodnutí žalovaného účinně doručeno dne 3. 4. 2003 prostřednictvím jeho zástupce. Rovněž poukázal na to, že proti původnímu rozhodnutí krajského soudu podal rovněž kasační stížnost, která je vedena u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 Afs 12/2004 a o které dosud nebylo rozhodnuto.*)
Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti podrobně argumentoval tím, že rozhodnutí ze dne 1. 4. 2003 bylo žalobci řádně doručeno dne 3. 4. 2003, neboť bylo doručeno zástupci žalobce JUDr. B. na základě plné moci založené ve spise; případné odvolání této plné moci nebylo žalovanému známo.
Kasační stížnost je důvodná.
Ze spisů vyplývá, že žalobce podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a před nečinností správního orgánu. Původně podaná žaloba trpěla vadami, neboť nasvědčovala tomu, že žalobce brojí proti rozhodnutím v I. stupni a domáhá se nápravy autoremedurou. Též ale bylo možno usuzovat na to, že je podána žaloba proti nezákonnému zásahu, popř. proti nečinnosti správního orgánu. Krajský soud vyzval žalobce k doplnění žaloby, ale ani po tomto doplnění nebyly zcela odstraněny pochybnosti o tom, zda podanou žalobou žalobce výhradně brojí proti rozhodnutím žalovaných. Krajský soud se již následně o odstranění vad podání nepokusil.
Usnesením ze dne 10. 11. 2003 (od něhož krajský soud v nyní napadeném rozhodnutí odvíjí existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté) krajský soud žalobu odmítl. Podle odůvodnění se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí celního ředitelství ze dne 1. 4. 2003, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí celního úřadu ze dne 5. 12. 2002. Soud vzal za prokázané, že toto rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce dne 3. 4. 2003; jestliže žalobce předal žalobu krajskému soudu dne 15. 7. 2003, byla opožděná. V případě žaloby proti druhému žalovanému soud dovodil, že se žalobce domáhá přezkoumání zákonnosti rozhodnutí druhého žalovaného; soud usoudil, že v tomto případě je žaloba naopak předčasná. Pokud jde o návrh, jímž se žalobce domáhal uložení povinnosti oběma žalovaným upustit od všech projevů znevýhodňování příslušníka německé národnostní menšiny v České republice, soud uzavřel, že nemá pravomoc o takovém návrhu rozhodnout.
Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2003 napadl žalobce včasnou kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 12. 2004 toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci). Z jeho odůvodnění vyplývá, že úsudek o tom, že žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí celního ředitelství, je v rozporu s obsahem spisu, a jestliže krajský soud v této části shledal důvod pro odmítnutí žaloby pro opožděnost, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Navíc soud jako s účastníkem řízení na straně žalované i nadále jednal s Celním úřadem S., ačkoliv usoudil-li v této části na žalobu proti rozhodnutí celního ředitelství, muselo by svědčit ze zákona (§ 69 s. ř. s.) postavení žalovaného tomuto celnímu ředitelství; k opravě podání v tomto směru však žalobce nevyzval. Zcela bez povšimnutí soud dále ponechal tu část žaloby, jíž se žalobce domáhal vrácení platby získané nepřípustným způsobem; charakter tohoto návrhu nijak obsahově nezhodnotil, a aniž usoudil na důvody pro odmítnutí tohoto návrhu, věcně se jím nezabýval. I z tohoto důvodu měl Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
I v nyní projednávané věci proti celnímu ředitelství označil žalobce žalobu jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a před nečinností správního orgánu. Její obsah nasvědčuje tomu, že žalobce dílem brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2003 (byť - jako v dřívější žalobě - petitem, jímž se domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nikoliv rozhodnutí žalovaného), dílem zřejmě míří na tvrzený nezákonný zásah správního orgánu (pokud jde o tvrzené nezákonné vymožení pokuty od žalobcových příbuzných v souvislosti s vydáním vozidla) a tvrzené šikany žalobce z národnostních důvodů. Žaloba nepochybně trpí vadami, pro které měl soud uložit žalobci, aby vady žaloby odstranil a žalobu doplnil. Obsah této žaloby - oproti předchozí žalobě - nepochybně svědčí o tom, že žalobce nyní brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2003, jímž žalovaný rozhodl o jeho odvolání, zatímco první žalobu směřoval proti správnímu orgánu I. stupně a tvrdil, že jsou splněny podmínky pro autoremedurní rozhodnutí, jímž by správní orgán měl vyhovět podanému odvolání.
Chybný úsudek soudu o obsahu první podané žaloby nemůže vytvořit překážku věci pravomocně rozhodnuté, a je proto třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že předchozí žaloba směřovala proti jinému rozhodnutí; odmítl-li tedy krajský soud žalobu později podanou pro překážku věci rozhodnuté, rozhodl v rozporu se zákonem.
Ostatně i za situace, že by pozdější žaloba směřovala proti témuž rozhodnutí jako žaloba předchozí, by nebylo možno usoudit na existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, neboť takovou překážku by mohlo založit pouze rozhodnutí soudu, v němž by byla zákonnost napadeného rozhodnutí věcně přezkoumána a v němž by o žalobě bylo rozhodnuto meritorním rozhodnutím.
(šk)
*) I toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, jak dále uvedeno.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.