Ej 196/2003
Řízení před soudem: podjatost soudce
k § 8 odst. 1 soudního řádu správního
Poučení, kterého se žalobkyni soudem dostalo v souvislosti se zasláním posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, o tom, že „pokud vzhledem k závěru posudku Posudkové komise MPSV ČR na žalobě netrvá, nechť sdělí, že žalobu proti žalované České správě sociálního zabezpečení bere zpět“, nelze považovat za důvod k pochybnosti o nepodjatosti soudce, který věc projednává a rozhoduje (§ 8 odst. 1 s. ř. s.). Z uvedeného poučení nevyplývá, že žalobkyně vzhledem k posouzení obsaženému v posudku nemá trvat na žalobě proti napadenému rozhodnutí.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2003, čj. Nao 18/2003-36)
Věc:
Květoslava J. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o návrhu na vyloučení soudce pro podjatost.
Ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Ca 75/2002 byla předmětem řízení žaloba žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2002, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod. Podáním ze dne 10. 2. 2003, doplněným na výzvu soudu podáním ze dne 21. 2. 2003, vznesla žalobkyně námitku podjatosti soudkyně JUDr. Bohuslavy Drahošové, která uvedenou věc projednávala. Důvod podjatosti spatřovala žalobkyně v poměru této soudkyně k projednávané věci. Žalobkyně poukazovala na to, že jí dosud nikdo nesdělil, proč došlo ke změně soudců určených k rozhodování v této věci, a připomněla, že dopisem ze dne 11. 3. 2002 byli k rozhodování určeni soudci JUDr. Jaroš a JUDr. Tušlová. Poměr k věci JUDr. Bohuslavy Drahošové spatřovala žalobkyně zejména v tom, že je soudkyně ovlivněna posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) ze dne 21. 2. 2003. Uvedenou skutečnost dovozovala žalobkyně z dopisu této soudkyně ze dne 3. 2. 2003, z něhož podle žalobkyně vyplývá, že má vzít žalobu zpět. Podle žalobkyně se soudkyně JUDr. Drahošová uvedeným postupem dopustila porušení § 132 o. s. ř. Žalobkyně dále zpochybňovala závěry posudku posudkové komise MPSV a vznesla námitku podjatosti MUDr. K., člena této komise.
K námitce podjatosti se soudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová vyjádřila tak, že k projednávané věci ani k účastníkům řízení nemá žádný vztah a nejsou jí známy žádné skutečnosti, které by ji z projednávání a rozhodování vylučovaly. Dále uvedla, že spis byl přidělen k vyřízení JUDr. Jarošovi a po jeho odchodu do důchodu se dodatkem k rozvrhu práce stala zákonným soudcem pro vyřízení této věci ona. Jednání, které bylo nařízeno na 4. 3. 2003, bylo odročeno z důvodu námitky podjatosti vznesené žalobkyní jednak vůči osobě soudce, který věc vyřizuje, a jednak vůči členu posudkové komise MPSV MUDr. K.
V posuzované věci je nutno postupovat podle soudního řádu správního. Podle ustanovení § 129 odst. 2 s. ř. s., věty první před středníkem, se řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti tohoto zákona, o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Ca 75/2002.
Z odůvodnění:
Důvod podjatosti u soudkyně JUDr. Drahošové nelze spatřovat v obsahu přípisu ze dne 3. 2. 2003. Nelze totiž dovodit, jak tvrdí žalobkyně, že z uvedeného přípisu vyplývá, že by měla vzít žalobu zpět. Žalobkyní namítaná část obsahu tohoto přípisu je formulovaná tak, že „pokud vzhledem k závěru posudku posudkové komise (PK) MPSV ČR na žalobě (odvolání) proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 2. 2002 netrváte, sdělte obratem Krajskému soudu v Ostravě ke sp. zn. 19 Ca 75/2002, že žalobu proti České správě sociálního zabezpečení berete zpět...“. Z obsahu uvedeného přípisu neplyne, že by žalobkyně měla vzít žalobu zpět, jak se snad mylně domnívá, ale je v něm naznačen postup v případě, že by žalobkyně vzhledem k posouzení obsaženému v posudku PK MPSV na žalobě proti napadenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení netrvala. Nelze rovněž souhlasit s tvrzením, že by soudkyně JUDr. Drahošová byla ovlivněna posudkem PK MPSV ze dne 21. 1. 2003 a že by se dopustila porušení § 132 o. s. ř. V tomto směru je nutné uvést, že ve věci dosud nebylo provedeno dokazování, neboť jednání nařízené na 4. 3. 2003 bylo odročeno z důvodu námitek podjatosti. V tomto směru nutno zdůraznit i to, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 8 odst. 1 s. ř. s.). Uvedené skutečnosti by mohly být eventuálně uplatněny v případném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v této věci. Nutno tedy konstatovat, že žalobkyní uváděné důvody nelze bez dalšího považovat za důvod, který by bránil soudkyni JUDr. Drahošové v nepodjatém rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobkyní tvrzené důvody nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyně JUDr. Drahošové, jež má rozhodnout v této věci, nelze dovodit ani z vyjádření této soudkyně, v němž potvrzuje, že k věci ani k účastníkům nemá žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedené soudkyně pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.