Vydání 5/2005

Oba soudci ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům.

Podle § 8 odst. 1 věty první s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez tohoto předpokladu by nebylo důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Tak, jak zákon příslušnost soudu a soudce v určité věci stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu (soudci) příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci, jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen mimořádně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jen za dodržení těchto pravidel bude zachována a naplněna ústavní zásada zákazu odnětí zákonnému soudci (čl. 36 odst. 1 věta první Listiny základních práv a svobod).

Spatřuje-li žalobce důvod podjatosti v tom, že oba soudci jsou muži, přičemž mužům nedůvěřuje, pak tato skutečnost podle § 8 odst. 1 věty první s. ř. s. nemůže být důvodem k jejich vyloučení. Pohlaví soudce, stejně tak například jeho věk, sexuální orientace nebo rasová, etnická či národnostní příslušnost nemohou být samy o sobě důvodem podjatosti. Jsou to totiž v zásadě nezměnitelné charakteristiky osoby soudce, které jsou vlastní všem lidem a které - jakkoli jistě v nikoli bezvýznamné míře formují či mohou formovat názory, postoje a hodnotovou orientaci konkrétní osoby - samy o sobě zpravidla neovlivňují vztah soudce k věci, kterou rozhoduje. Tento vztah by sice mohly za určitých okolností ovlivňovat, ovšem zpravidla jen tehdy, kdyby se věc soudcem projednávaná dotýkala (přímo či nepřímo) některé z těchto charakteristik nebo s ní souvisela, a to takovým způsobem a tak intenzivně, že by daný soudce nedokázal ve vztahu ke svému rozhodování v konkrétním případě od svého pohlaví, věku, sexuální orientace, rasové, etnické či národnostní příslušnosti nebo jiné obdobné charakteristiky a od tím ovlivněných názorů, postojů a zastávaných hodnot v míře potřebné pro zachování nestrannosti a nezávislosti rozhodování . V případě námitky podjatosti vznesené žalobcem však není ani náznaku takového ovlivnění soudců, kteří mají či měli věc podle rozvrhu práce rozhodovat. Naopak, z podání žalobce je patrné, že nedůvěra a předpojatost vůči osobám určitého pohlaví je v daném případě vlastní toliko jemu samotnému; žalobce ostatně ani neuvádí konkrétní skutečnosti, které by dávaly důvod pochybovat o nepodjatosti soudců v konkrétním případě proto, že jsou mužského pohlaví.

Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů rozhodl, že žádný z obou soudců není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci.