Vydání 2/2005

Již sama povaha napadeného rozhodnutí o umístění stavby dle názoru Krajského soudu v Plzni vylučuje obecně možnost přivodit újmu předpokládanou v § 73 odst. 2 s. ř. s., tj. újmu, kterou by bylo lze kvalifikovat jako nenahraditelnou. Názor vychází z úvahy, že tento druh územního rozhodnutí určuje stavební pozemek, na němž se stavba umisťuje, stanoví podmínky jejího umístění a podmínky pro zpracování projektové přípravy stavby (§ 39 stavebního zákona, § 4 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona). Má omezenou časovou platnost (platí zásadně dva roky od právní moci rozhodnutí - § 40 odst. 2 stavebního zákona), může pozbýt platnosti před uplynutím doby platnosti (§ 40 odst. 1 věta druhá stavebního zákona), může být měněno z podnětu navrhovatele i (§ 41 odst. 1 stavebního zákona). Osoba, na základě jejíhož návrhu stavební úřad rozhodnutí o umístění stavby vydal, může po vydání takového rozhodnutí upustit z řady důvodů subjektivní i objektivní povahy od svého původního záměru.

Zásadní význam má okolnost, že pravomocné rozhodnutí o umístění stavby nezakládá ještě potenciálnímu stavebníkovi subjektivní právo stavět. Oprávnění stavebníka uskutečnit konkrétní stavbu (příp. změnu stavby) na konkrétním místě a za určitých podmínek je konstituováno až stavebním povolením vydaným podle § 66 stavebního zákona, které nabylo právní moci.

Žalobcům nemůže vzniknout újma výkonem rozhodnutí o umístění stavby, protože takové rozhodnutí vykonatelné není. Vykonatelnost individuálního správního aktu je jedním z právních účinků rozhodnutí a představuje vlastnost rozhodnutí spočívající v možnosti vynutit splnění rozhodnutím uložené povinnosti za použití právních prostředků. O vykonatelnosti rozhodnutí lze proto uvažovat pouze u rozhodnutí, kterými se ukládá povinnost něco konat, něčeho se zdržet či něco strpět. V případě rozhodnutí o umístění stavby tomu tak není. Teprve realizace stavebního povolení - tedy výkon v pořadí dalšího rozhodnutí - může mít za následek vznik nenahraditelné újmy. Obdobně nenahraditelná újma nemůže žalobcům vzniknout ani jinými právními následky rozhodnutí o umístění stavby. Příčinnou souvislost se vznikem nenahraditelné újmy může mít až vlastní stavební povolení.

Důvody shora podrobně rozvedené vedly soud k závěru, že nelze o žádosti kladně rozhodnout, neboť není splněn zákonný předpoklad, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí o umístění stavby mohly žalobcům způsobit jakoukoliv újmu, natož pak újmu nenahraditelnou. Proto návrhu nevyhověl.