Vydání 2/2005

Z obsahu připojeného soudního spisu je patrné, že rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové z 21. 6. 2001 bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 5. 1996, jimž byl stěžovateli odňat plný invalidní důchod počínaje dnem 12. 7. 1996 podle § 56 odst. 1 zákona č. 150/1995 Sb. s tím, že stěžovatel je podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pardubicích ze dne 26. 3. 1996 již pouze částečně invalidní. Proti tomuto potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2001 bylo podáno odvolání k Vrchnímu soudu v Praze a ten svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2002 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Pokud šlo o dovolání adresované Nejvyššímu soudu v Brně, ten jej svým usnesením ze dne 3. 10. 2002 odmítl.

Důvod, který uvádí stěžovatel v kasační stížnosti, nemůže být v řízení před Nejvyšším správním soudem shledán oprávněným. Tento soud totiž jedná ve smyslu ustanovení hlavy III dílu druhého - obnova řízení; podle ustanovení § 114 je uvedena přípustnost návrhu na obnovu řízení jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu anebo ve věcech politických stran a politických hnutí. Ustanovení o ochraně před zásahem správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.) představuje případ, kdy je žalobně legitimován každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah správního orgánu"), který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť z obsahu soudního spisu je nad veškerou pochybnost patrné, že dne 28. 5. 1996 vydala Česká správa sociálního zabezpečení jako správní orgán rozhodnutí podle hmotněprávního předpisu - zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, za použití zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jako předpisu procesní povahy. V soudním přezkumu podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, byla také věc projednávána nejprve u Krajského soudu v Hradci Králové jako u soudu I. stupně a posléze i u Vrchního soudu v Praze a u Nejvyššího soudu. Není tedy vůbec na místě úvaha o použití ustanovení dílu třetího hlavy II soudního řádu správního, neboť po pravdě nejde o nezákonný zásah, nýbrž o rozhodnutí správního orgánu, o němž se vede řízení nyní podle hlavy II dílu prvního soudního řádu správního.

Za této situace závěr Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu I. stupně o tom, že obnova řízení v dané věci, tedy důchodového pojištění, není přípustná, resp. nebyla přípustná ani podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2002 (§ 250s odst. 2 o. s. ř.), zcela odpovídá zákonu. Důvod nezákonnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní norma, popř. je sice aplikována správná právní norma, ale ta je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo situaci. Podle písm. e) cit. ustanovení lze podat kasační stížnost také z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Ze shora vysloveného vyplývá, že žádný z těchto důvodů zde nebyl přítomen. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k jedinému možnému závěru, že totiž důvody uvedené v kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. nebyly prokázány, a proto podanou kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.