Vydání 11/2005

Číslo: 11/2005 · Ročník: III

686/2005

Řízení před soudem a nečinnost advokáta

Ej 302/2005
Řízení před soudem: nečinnost advokáta; poučovací povinnost soudu
k § 51 a § 103 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
I. Skutečnost, že zástupce stěžovatelky – advokát s procesní plnou mocí nepostupoval v řízení před krajským soudem podle jejích představ (zůstal nečinný), může založit odpovědnostní vztah mezi zmocněnkyní a jejím zástupcem; nemůže však založit důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
II. Povinnost soudu vyzvat stěžovatelku k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, v jazyce, jemuž stěžovatelka rozumí, nemusí ani u cizinky vždy nezbytně znamenat nutnost překládat tuto výzvu do jejího mateřského jazyka. Tato povinnost vzniká pouze v případě, kdy soud zjistí, že účastník řízení neovládá jazyk, v němž se vede řízení. Pokud však stěžovatelka se soudem komunikovala v českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádala a i ze správního spisu vyplynulo, že česky rozumí, krajský soud nepochybil, pokud jí poučení podle § 51 s. ř. s. zaslal v českém jazyce.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 3 Azs 119/2005-77)
Prejudikatura:
ad II srov. č. 59/2004 Sb. NSS.
Věc:
Nataliya H. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2003 neudělil žalovaný žalobkyni azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů; současně žalovaný rozhodl o neexistenci překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, který žalobu rozsudkem ze dne 27. 1. 2005 zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, a to z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť prý nebyly v řízení o žalobě splněny podmínky řízení. Stěžovatelka uvedla, že si pro žalobní řízení zvolila zástupkyní advokátku JUDr. Jiřinu V., která ji ale po celou dobu řízení o ničem neinformovala, nečinila žádné procesní úkony, nereagovala na výzvu soudu k doplnění žalobních bodů a označení důkazů, ani ohledně těchto skutečností stěžovatelku nekontaktovala. Teprve dopisem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 5. 8. 2004 bylo stěžovatelce oznámeno, že jmenovaná advokátka má pozastaven výkon advokacie, a až koncem roku 2004 (kdy bylo uvedené sdělení stěžovatelce doručeno – pozn. soudu) stěžovatelka zjistila, že její zástupkyně byla ve věci nečinná; přitom stěžovatelka žila celou dobu v domnění, že za ni jedná a soudu dodává veškeré požadované informace. Dne 5. 1. 2005 převzal věc nový zástupce, a ačkoliv požádal soud o poskytnutí lhůty k prostudování spisu, již dne 27. 1. 2005 vydal krajský soud rozhodnutí ve věci s tím, že zástupce stěžovatelky měl k prostudování spisu dostatečné množství času. Stěžovatelka se s tímto názorem neztotožnila: podle ní nový zástupce neměl dostatek prostoru k prostudování spisu, neboť teprve dne 11. 1. 2005 získal od původní zástupkyně spis. Stěžovatelka dále uvedla, že usnesení k doplnění žaloby ze dne 29. 5. 2003 nebylo doručeno stěžovatelce, nýbrž její zástupkyni, která ji však zastupovala až od 17. 6. 2003. Stěžovatelce bylo doručeno sdělení krajského soudu o pozastavení výkonu advokacie její zástupkyně spolu s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, přičemž však stěžovatelka byla poučena v jazyce českém, jemuž nerozumí, podle ní v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu uveřejněnou pod č. 59/2004 Sb. NSS [
„Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.“
].
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Důvodem kasační stížnosti je důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tedy tvrzená zmatečnost řízení spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo soud byl nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. K tvrzení stěžovatelky, že v řízení o žalobě nebyly splněny podmínky řízení, neboť její zástupkyně s procesní plnou mocí nekonala v řízení potřebné procesní úkony, Nejvyšší správní soud konstatuje, že zastoupení účastníka v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není podmínkou řízení; tento typ řízení není koncipován jako tzv. advokátský proces. Zastoupení stěžovatele advokátem, popř. vlastní právnické vzdělání stěžovatele, je podmínkou řízení teprve v řízení o kasační stížnosti. Námitku stěžovatelky, že zmatečnost řízení byla způsobena nečinností jí zvolené advokátky, Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou. Skutečnost, že zástupce, jemuž byla udělena procesní plná moc pro celé řízení, nerespektoval vnitřní pokyny zmocnitele (v daném případě zvolená advokátka zřejmě v řízení nepostupovala tak, jak stěžovatelka očekávala), nemá žádné účinky vůči soudu a může být toliko základem odpovědnostního vztahu mezi zmocnitelem a zástupcem (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdon 1081/96 a 29 Odo 466/2002). Proto skutečnost, že ustanovená zástupkyně nečinila vůči soudu příslušné procesní úkony, nemůže mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí a nezakládá ani vadu řízení předcházejícího jeho vydání. Tvrzení stěžovatelky, že nový zástupce neměl dostatek času k seznámení se s případem, není podle názoru Nejvyššího správního soudu vadou řízení, neboť tři týdny, které nový zástupce žalobkyně měl od převzetí zastoupení až do rozhodnutí soudu, poskytly dostatečnou dobu k seznámení se s věcí; navíc v tu dobu již neměl být vůči soudu ze strany stěžovatelky učiněn žádný procesní úkon.
K tvrzení stěžovatelky, že výzva krajského soudu ze dne 29. 5. 2003 byla doručena její zástupkyni, ačkoliv plná moc byla této zástupkyni udělena až dne 17. 6. 2003, zdejší soud na základě obsahu soudního spisu sp. zn. 59 Az 363/2003 konstatuje, že uvedená výzva byla doručena do vlastních rukou přímo stěžovatelce, a nikoliv její zástupkyni, které byla procesní plná moc skutečně udělena až dne 17. 6. 2003; tato námitka tedy není důvodná. K námitce stěžovatelky, že nebyla o možnosti, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, vyrozuměna v jazyce, jemuž rozumí, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ji rovněž neshledal důvodnou. Uvedená právní věta totiž dopadá pouze na situace, kdy v průběhu řízení před soudem vyšlo najevo, že stěžovatelka neovládá jazyk, v němž se vede řízení, nebo jinak vyvstala potřeba ustanovit jí tlumočníka. V souzené věci však potřeba ustanovit stěžovatelce tlumočníka v řízení před soudem nevyvstala a ani jinak soud neměl možnost naznat, že by stěžovatelka vůbec neovládala jazyk, v němž je vedeno řízení, neboť podání stěžovatelky bylo v českém jazyce, stěžovatelka nepožádala o ustanovení tlumočníka, a navíc byla po značnou část žalobního řízení zastoupena. Navíc Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatelka již v průběhu řízení o udělení azylu uvedla, že hovoří česky a rusky; správní řízení bylo sice na její žádost vedeno v jazyce ruském, ale v pohovoru k žádosti o udělení azylu uvedla, že do České republiky přišla mj. z důvodu, že ovládá zdejší jazyk. Vzhledem k tomu, že ani v průběhu žalobního řízení stěžovatelka neadresovala vůči soudu žádnou písemnost v jiném než českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádala a tato skutečnost ani jinak nevyšla v řízení najevo, nebyla tím, že jí soud zaslal uvedenou výzvu v českém jazyce, založena vada řízení před soudem prvního stupně. Zmiňovaný
judikát
uveřejněný pod č. 59/2004 Sb. NSS dopadá toliko na situaci, kdy účastník řízení vůbec neovládá český jazyk.
(ouč)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.