Vydání 6/2005

Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2002 uložila Komise pro cenné papíry (dále též „Komise“) žalobci pokutu 1 000 000 Kč za porušení ustanovení § 183b odst. 1, § 183e odst. 3 a § 183d odst. 1 obchodního zákoníku. Povinnost podle § 183b odst. 1 obch. zák. porušil žalobce tím, že ve lhůtě do 11. 4. 2001 neučinil nabídku převzetí všem majitelům účastnických cenných papírů akciové společnosti F., v likvidaci, ačkoliv mu tato povinnost vznikla, když na hlasovacích právech této společnosti získal spolu s akciovou společností V., jednající s ním ve shodě, podíl 87,31 %; povinnost podle § 183e odst. 3 obch. zák. porušil žalobce tím, že bez zbytečného odkladu neoznámil Komisi vznik povinnosti učinit nabídku převzetí poté, co spolu se společností V. tento podíl získal. Dalším výrokem tohoto rozhodnutí byla uložena pokuta ve stejné výši společnosti V.

K rozkladu žalobce změnilo prezidium Komise toto rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 8. 10. 2003 tak, že omezilo rozsah správního deliktu na porušení § 183b odst. 1 a § 183e odst. 3 obch. zák. (povinnost dle § 183d odst. 1 obch. zák. totiž žalobci nevznikla) a uložilo žalobci pokutu 200 000 Kč. Stran porušení povinnosti učinit ve stanovené lhůtě nabídku převzetí dle § 183b odst. 1 obch. zák. se především konstatuje, že toto porušení znamená podstatný zásah do práv majitelů účastnických cenných papírů cílové společnosti, kteří mají právo uzavřít za stanovených podmínek smlouvu o prodeji cenných papírů s povinnou osobou. Pokud ta nabídku převzetí řádně neučiní, vzniká velké nebezpečí vzniku škody na straně majitelů těchto cenných papírů, především v důsledku rozdílu mezi „přiměřenou cenou“ cenného papíru ve smyslu § 183c odst. 3 obch. zák. a cenou, za kterou je možné papír prodat na veřejném trhu. Takový delikt je nutno považovat za závažný, protože podstatně oslabuje důvěru účastníků kapitálového trhu v instituty ochrany investorů na kapitálovém trhu, čímž podlamuje důvěryhodnost kapitálového trhu jako takového. Závažnost jednání žalobce (ve srovnání se závažností jednání druhého z účastníků) významně snižuje skutečnost, že sama tato společnost nevyvíjela ve vztahu k ovládnutí cílové společnosti žádné kroky; naopak ke vzniku povinnosti došlo v důsledku nákupu jejích akcií společností V. Závažnost porušení ze strany společnosti V. je značně vysoká, zatímco žalobcovo jednání této závažnosti nedosahuje. Proto byla pokuta jemu uložená ve shodné výši shledána zjevně nepřiměřenou, a dále bylo přihlédnuto k omezení kvalifikace jeho protiprávního jednání. Při hodnocení závažnosti jednání obou účastníků bylo přihlédnuto dále k tomu, že cílová společnost emitovala celkem 68 886 kusů zaknihovaných akcií na doručitele o jmenovité hodnotě 1000 Kč; jedná se tak o malou emisi s omezeným dopadem na kapitálový trh.

Žalobce v žalobě namítl, že nově uložená pokuta je uložena v zjevně nepřiměřené výši a v rozporu se zásadami pro ukládání pokut upravenými v § 10 odst. 4 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů. Žádal proto, aby soud přezkoumal zákonnost rozhodnutí prezidia Komise a rozhodl o upuštění od uložené sankce nebo o jejím snížení v souladu s ustanovením § 65 odst. 3 s. ř. s. Pokud jde o povahu, závažnost a způsob vytýkaného jednání, žalobce si je vědom toho, že k porušení ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák. došlo – nabídka učiněna nebyla; tvrdí však, že při hodnocení závažnosti jeho jednání nebylo dostatečně vzato v úvahu jeho přesvědčení o tom, že nabídku učiní ovládající osoba, tj. společnost V. Žalobce měl pro učinění nabídky velmi ztížené postavení, a to v důsledku nezapsání nového likvidátora společnosti v obchodním rejstříku; nebylo tak zřejmé, kdo je oprávněn žalobce zastupovat a nabídku učinit. Při postihu za porušení ustanovení § 183e odst. 3 obch. zák. mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že bývalý likvidátor žalobce je zároveň předsedou představenstva bývalé ovládající osoby, a proto žalobce předpokládal, že ke splnění oznamovací povinnosti dojde prostřednictvím ovládající osoby dle § 183d odst. 7 písm. a) obch. zák. Oznámení nicméně bylo učiněno a mělo být přihlédnuto k tomu, že došlo k nápravě. Pokuta je nepřiměřená i vzhledem k tomu, že na majetek cílové společnosti F. byl 23. 7. 2003 prohlášen konkurs a již v době žalobcova protiprávního jednání byla v likvidaci a nevyvíjela žádnou činnost; nemohlo tak dojít k zásahu do kapitálového trhu a nemohl nastat škodlivý následek. Akcie této společnosti se naposledy obchodovaly 31. 10. 2001 a je zřejmé, že o akcie této společnosti není zájem: jejich cena klesala a v současné době je pravděpodobně mnohonásobně nižší. Nepřiměřenou se pokuta jeví i ve vztahu k majetkovým poměrům žalobce, který měl potíže s ohledem na nejasné vlastnictví akcií, což vyústilo ve vstup do likvidace, a teprve vlastnictví akcií vedla k tomu, že žalobce mohl vystoupit z likvidace a znovu být funkční; uložení pokuty v uvedené výši může tak vést k hospodářským problémům.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že druhová závažnost správního deliktu spočívajícího v neučinění nabídky převzetí je velmi vysoká a tento delikt patří k jednomu z nejzávažnějších porušení právní povinnosti v oblasti regulace kapitálového trhu; důsledky jsou pak velmi závažné nejen pro minoritní akcionáře a cílovou společnost jako takovou, ale i pro celý kapitálový trh, kde je zásadně ohrožena víra jeho účastníků v dodržování závazných pravidel, která je předpokladem jeho zdárného fungování. Tomu odpovídá i maximální výše sankce, kterou je možno za porušení této povinnosti uložit, a to 100 milionů Kč. Žalovaná se domnívá, že individualizaci sankce věnovala dostatek pozornosti, neboť žalobci byla snížena pokuta na částku hluboko pod výší pokuty odpovídající druhové závažnosti a bylo přihlédnuto i ke specifickému pasivnímu postavení žalobce při ovládnutí cílové společnosti. Vzhledem k tomu, že k nabytí účasti na cílové společnosti došlo téměř dva a půl roku před tím, než byl na její majetek prohlášen konkurs, nelze následný negativní vývoj její hospodářské situace hodnotit jako okolnost snižující závažnost žalobcova protiprávního jednání. Naopak lze poukázat na to, že smyslem institutu nabídky převzetí je umožnit minoritním akcionářům odprodat své účastnické cenné papíry za přiměřenou cenu, a vyhnout se tak hrozícímu zhoršení hospodářské situace cílové společnosti a následnému poklesu hodnoty jimi vlastněných cenných papírů. Pokutu ve výši 200 000 Kč (pokud si má sankce zachovat aspoň minimální individuálně preventivní a v neposlední řadě i represivní funkci) považuje žalovaná konečně za přiměřenou i ve vztahu k žalobcově podnikatelské činnosti a majetkovým poměrům, neboť žalobce není v úpadku a jeho základní dosahuje částky 370 milionů Kč.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.