Ej 562/2004
Řízení před soudem: místní příslušnost (věci důchodového pojištění)
k § 7 odst. 2 a 3 soudního řádu správního
k § 2 nařízení vlády č. 51/1994 Sb., o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace (v textu též "nařízení vlády č. 51/1994 Sb.")
Rozhodnutí o přiznání jednorázového příspěvku k důchodu podle § 2 nařízení vlády č. 51/1994 Sb. je rozhodnutím ve věci důchodového pojištění. Místně příslušný je krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje (§ 7 odst. 3 s. ř. s.).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2004, čj. Nad 115/2004-21)
Věc:
František Š. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázový příspěvek k důchodu, o místní příslušnost soudu.
Žalobou ze dne 22. 3. 2004 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2004, kterým mu byl podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 51/1994 Sb. přiznán jednorázový přídavek k důchodu ve výši 16 068 Kč. Žaloba byla podána u žalované a poté byla předložena s příslušným spisovým materiálem Krajskému soudu v Plzni.
Krajský soud v Plzni věc postoupil 11. 6. 2004 Městskému soudu v Praze s odůvodněním, že se nejedná o rozhodnutí ve věci důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, ale místní příslušnost je založena obecným ustanovením § 7 odst. 2 s. ř. s., a řídí se tedy sídlem správního orgánu.
Městský soud v Praze s postoupením této věci vyslovil nesouhlas a v souladu s ustanovením § 7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. předložil věc k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že se jedná o věc důchodového pojištění.
Nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci je důvodný; Nejvyšší správní soud proto vyslovil, že místně příslušným k vyřízení věci je Krajský soud v Plzni.
Z odůvodnění:
Pro rozhodnutí předmětného sporu o místní příslušnost je rozhodující charakter přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu, tedy konkrétně zda jde o rozhodnutí ve věci důchodového pojištění či nikoli. Podle ustanovení § 3 odst. 2 uvedeného nařízení vlády - není-li v tomto nařízení stanoveno jinak - platí o rozhodování o částkách důchodu podle § 1 a jednorázovém přídavku k důchodu podle § 2 a o jejich poskytování předpisy o sociálním zabezpečení. Takovýmto předpisem je nutno rozumět především zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle ustanovení § 2 sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje: a) nemocenské pojištění zaměstnanců a osob postavených jim v tomto pojištění naroveň a nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných, b) důchodové pojištění a zvýšení důchodu pro bezmocnost náležející podle zákona o sociálním zabezpečení. Že se nejedná o nemocenské pojištění (ani zvýšení důchodu pro bezmocnost), je nesporné. Jde tedy o přezkoumání správního rozhodnutí ve věci důchodového pojištění. Ostatně - nehledě i na toto zákonné ustanovení - není důvodu, aby se režim jednorázového příplatku k důchodu zásadně lišil od režimu vlastního "důchodu".
Ze všech těchto důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o nesouhlasu Městského soudu v Praze tak, že soudem místně příslušným k vyřízení věci je Krajský soud v Plzni (§ 7 odst. 6 věta druhá s. ř. s.). Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány (§ 7 odst. 6 věta třetí s. ř. s.) a právní mocí tohoto usnesení pozbývá účinků rozhodnutí nižšího soudu o postoupení věci.