656/2005
Řízení před soudem a kompetenční výluka
Ej 138/2005
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 5 odst. 4 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů
k § 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e) a § 70 soudního řádu správního
Jestliže zákon (zde: § 5 odst. 4 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů) výslovně založil speciální možnost soudního přezkoumání rozhodnutí o námitkách proti zásahům či opatřením, nelze takový přezkum odepřít, a to ani s poukazem na případnou obecnou výluku procesního předpisu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, čj. 1 As 18/2004-74)
Věc:
Společnost s ručením omezeným T. ve V. proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci o uložení nápravných opatření, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce vznesl námitky proti protokolu o kontrole ze dne 26. 2. 2003, provedené u něj jako u dovozce podle zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 146/2002 Sb.“), zaměřené na dodržování povinností stanovených zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.
Ředitelka inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce rozhodnutím ze dne 4. 3. 2003 námitkám nevyhověla. V poučení rozhodnutí uvedla, že není možné se dále odvolat.
Žalobce napadl její rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2004 odmítl. Soud dospěl k závěru, že žaloba směřuje proti rozhodnutí předběžné povahy, které je vyloučeno ze soudního přezkumu [§ 68 písm. e) a § 70 písm. b) s. ř. s.]. Žalovaný uložil žalobci na základě provedené kontroly podle § 5 odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb. opatření, která směřovala zejména k odstranění nedostatků výrobků určených do obchodní sítě a která spočívala v zákazu uvádění těchto výrobků do oběhu a v předání informace odběrateli o stažení výrobků z obchodní sítě. Žalobci tak byly sice těmito opatřeními uloženy určité povinnosti, které zasáhly do jeho obvyklé obchodní činnosti, avšak samy o sobě nezpůsobily změnu v jeho právech a povinnostech. Opatření představují pouze podklad pro případné zahájení správního řízení, a jsou tedy úkonem předběžné povahy.
Žalobce proti usnesení městského soudu brojil kasační stížností, v níž uplatnil důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a dovozoval, že usnesení o odmítnutí věci je nezákonné. Napadené rozhodnutí není předběžné, nýbrž naopak konečné povahy. Již opatření sama o sobě způsobila zcela zásadní změnu v právech a povinnostech žalobce, neboť mu jimi byla uložena řada povinností. Při jejich nesplnění by se žalobce vystavil nebezpečí uložení pokuty (§ 11 a násl. zákona č. 146/2002 Sb.).
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že opatření měla charakter předběžné povahy, neboť se jedná o procesní prostředek, kterým může působit ještě před vydáním rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí o tom, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu, a o případném uložení sankce. Prostřednictvím opatření je kontrolovaná osoba nucena pouze k nastolení stavu uvedeného v § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., který zakazuje uvádět do oběhu potraviny jiné než zdravotně nezávadné. Takovým opatřením nejsou tedy kontrolované osobě stanoveny nové povinnosti.
Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nesouhlasí-li podle § 5 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb. kontrolovaná osoba s opatřením uloženým podle odstavce 2, může proti němu podat nejpozději do tří pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením námitky. Podle odstavce 4 rozhodne o podaných námitkách ředitel inspektorátu ve lhůtě nejpozději do tří pracovních dnů ode dne doručení námitek. Rozhodnutí ředitele o námitkách je konečné. Tím není dotčeno právo uplatnit přezkoumání soudní cestou. Uvedené ustanovení obsahuje v poznámce pod čarou č. 20 odkaz na občanský soudní řád, podle něhož by měla být zajištěna soudní ochrana.
Jestliže § 5 odst. 4 zákona č. 146/2002 Sb. výslovně zakotvuje právo žalobce domáhat se u soudu přezkoumání rozhodnutí ředitele inspektorátu o námitkách, pak mu nelze takové právo odejmout tvrzením, že se jedná o rozhodnutí, které soudnímu přezkoumání nepodléhá. Zákon výslovně ve vztahu k tomuto ustanovení soudní přezkum zakládá; nelze proto aplikovat obecná pravidla procesních předpisů, které ho eventuálně vylučují. Bylo tedy povinností soudu napadené rozhodnutí přezkoumat. Žalobce námitku přezkoumatelnosti soudem uplatnil již v žalobě. Soud však v předcházejícím řízení nevyložil, proč nepřihlédl k § 5 odst. 4 zákona a toto ustanovení neaplikoval. Nadto za rozhodnutí předběžné povahy je nutno považovat jen takové rozhodnutí, které není ve svém důsledku konečné a po jehož vydání nutně následuje další, konečné rozhodnutí. V daném případě tomu tak však není.
Při úvaze, jakým procesním předpisem se má poskytovaná ochrana řídit, je třeba vycházet z toho, že platnost zákona č. 146/2002 Sb. předcházela době, kdy nabyl platnosti soudní řád správní a novela občanského soudního řádu, provedená zákonem č. 151/2002 Sb.; účinnosti nabyly všechny citované zákony dnem 1. 1. 2003. Soudní řád správní poskytuje tak po 1. 1. 2003 ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob: soudy rozhodují tedy mj. o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy. V občanském soudním řízení naproti tomu soudy podle nové části páté přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů vydaná v soukromoprávních věcech. Napadené rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím, které je pod ochranou správního soudnictví, i když poznámka pod čarou v § 5 odkazuje na občanský soudní řád.
K tomu soud pouze uvádí, že poznámka pod čarou nemá normativní obsah; je pouhým výkladovým pravidlem, které je při změně procesní úpravy třeba vykládat v intencích dělby věcné příslušnosti mezi soudy ve správním soudnictví a soudy v občanském soudním řízení, v závislosti na charakteru předmětu řízení.
Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu; Městský soud v Praze tedy pochybil, jestliže žalobu z důvodu vyloučení věci z přezkumu odmítl.
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.