Vydání 6/2005

K dotazu Nejvyššího správního soudu žalobce sdělil, že proti platebním výměrům nebylo podáno odvolání, a nebyly tedy podány ani žaloby u soudu. Nejvyšší správní soud proto nejprve vážil, zda lze věcně projednat žalobu, jíž je napadeno rozhodnutí o námitkách v řízení o kontrole, pokud rozhodnutí o odvodech a penalizaci, která byla vydána na základě kontrolních zjištění – a tedy v plné míře dopadala na žalobce – žalobami napadena nebyla. Žalobu může podle § 65 s. ř. s. podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, kterým se zakládají, mění nebo ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti; ze soudního přezkumu jsou podle § 70 odst. a) s. ř. s. vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. V době, kdy byla žaloba podána, ji mohl podle § 247 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, podat ten, kdo tvrdil zkrácení práv rozhodnutím správního orgánu, přičemž podle § 244 odst. 1 o. s. ř. se muselo jednat o rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob.

Otázkou tedy je, zda rozhodnutí vydané v řízení podle § 18 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, je úkonem správního orgánu zakládajícím, měnícím nebo rušícím práva žalobce či nikoli. Protokolem o kontrole užití finančních prostředků poskytnutých společnosti s ručením omezeným O. z rozpočtových prostředků Ministerstva životního prostředí na likvidaci ekologických škod způsobených povodněmi v r. 1997 ze dne 7. 9. 2000 byl konstatován závěr o porušení podmínek stanovených „Smlouvou o poskytnutí, čerpání a užití neinvestiční ze dne 2. 9. 1998“, vyčísleno neoprávněné čerpání a jeho výše (později opravená). Z protokolu však pro žalobce neplynula žádná povinnost zasahující do jeho práv. Pokud žalobce podal námitky proti protokolu podle § 17 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, kontrolní pracovník jim v řízení podle § 18 téhož zákona nevyhověl a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i v odvolacím řízení, plyne z toho jen závěr, že se protokol o kontrole nemění. Zákon o státní kontrole upravuje výkon kontroly, její základní pravidla, práva a povinnosti kontrolních orgánů a kontrolovaných subjektů a vyvození odpovědnosti z porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona. Odpovědnost vyplývající z kontrolních zjištění se však vyvozuje podle zvláštních předpisů. V daném případě bylo zjištěno porušení rozpočtové kázně, a proto byl předmětný kontrolní protokol podkladem pro další postup podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změnách některých zákonů (rozpočtová pravidla). Konkrétně byl protokol o kontrole podkladem pro provedení finanční kontroly Finančním úřadem v Ostravě ve smyslu § 39 zákona č. 218/2000 Sb. Povinnost k odvodu prostředků do státního rozpočtu včetně penalizace je založena ustanovením § 44 téhož zákona a k rozhodnutí o takové povinnosti je oprávněn finanční úřad. V daném případě se však jednalo o prostředky poskytnuté před účinností zákona č. 218/2000 Sb.; podle jeho ustanovení § 78 se důsledky porušení rozpočtového zákona posuzují podle dosavadních předpisů – tedy podle zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), a podle § 30 tohoto zákona také Finanční úřad v Ostravě vydal dne 26. 11. 2001 platební výměry.

Tato rozhodnutí je třeba považovat za rozhodnutí zasahující do práv žalobce. Je ovšem jeho věcí, že proti nim nepodal ani odvolání a v případě neúspěchu pak žaloby proti rozhodnutím konečným.

Jak výše uvedeno, protokol o kontrole, proti němuž žalobce podal námitky, jimž nebylo v napadeném rozhodnutí vyhověno, nebyl ani přímým podkladem pro vyvození odpovědnosti, jelikož finanční úřad před rozhodnutím v souladu se zákonem provedl kontrolu vlastní. Za takové situace se žalobou napadené rozhodnutí nijak nemohlo dotknout práv a povinností žalobce, neboť nevyhověním námitkám proti kontrole zůstal nezměněn závěr kontroly, z něhož žalobci nevyplynula žádná povinnost a jenž se ani jinak nedotkl jeho práv a povinností.

Nejde-li o úkon správního orgánu s důsledky předpokládanými v § 65 s. ř. s., nejde o úkon, který je ve smyslu soudního řádu správního rozhodnutím. Takový úkon je ze soudního přezkumu podle § 70 odst. a) s. ř. s. vyloučen a žaloba domáhající se přezkumu rozhodnutí podle tohoto zákona vyloučeného je podle § 68 s. ř. s. nepřípustná. Pro úplnost je třeba uvést, že by se nejednalo o rozhodnutí podléhající soudnímu přezkumu ani v době podání žaloby (§ 244 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002 – k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 1996, sp. zn. II. ÚS 300/95).