Vydání 8/2005

Číslo: 8/2005 · Ročník: III

607/2005

Řízení před soudem a "jiná" vada řízení

Ej 200/2005
Řízení před soudem: jiná vada řízení
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
k čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Nepředloží-li krajský soud k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení advokáta, a nařídí a provede jednání, je řízení zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s]. Takový postup popírá právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14.4.2005, čj. 4 Azs 72/2004-80)
Věc:
Iouri G. (Ruská federace) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 17.4.2003 neudělil žalovaný žalobci azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a současně vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 tohoto zákona.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce mj. požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7.11.2003 zamítl návrh na ustanovení zástupce s tím, že nebyla splněna podmínka ochrany práv žalobce v tomto řízení. Žalobce (stěžovatel) podal dne 20.11.2003 proti tomuto usnesení kasační stížnost a současně požádal o odročení jednání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o této kasační stížnosti. Městský soud v Praze podáním ze dne 25.11.2003 vyzval stěžovatele, aby soudu sdělil, z jakých důvodů žádá o odročení jednání. Stěžovatel podáním ze dne 1.12.2003 sdělil soudu, že žádá o odročení tohoto jednání až do doby, kdy Nejvyšší správní soud projedná jeho kasační stížnost ve věci zamítnutí ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto soudní jednání.
Městský soud v Praze však v řízení ve věci samé pokračoval a rozsudkem ze dne 11.12.2003 žalobu zamítl.
I proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.2.2004 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce a usnesením z téhož dne jej vyzval, aby si ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupcem advokáta. Uvedená usnesení obdržel stěžovatel dne 7.3.2004. Dne 1.3.2004 předložil stěžovatel plnou moc z téhož dne, udělenou advokátce Mgr. Jekatěrině S., a doplnil podanou kasační stížnost. Současně požádal o prominutí zmeškání lhůty podle § 40 odst. 5 s. ř. s.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že za nejzávažnější pochybení soudu považuje vadu řízení před soudem spočívající v tom, že bylo nařízeno jednání ve věci samé, ačkoliv stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí ustanovení zástupce. Městský soud měl jednání odročit a vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které mohlo zásadně ovlivnit průběh samotného řízení před soudem prvního stupně. Dalším procesním pochybením bylo, že soud neustanovil stěžovateli zástupce z řad advokátů pro řízení ve věci této kasační stížnosti a nepostoupil spis spolu s kasační stížností Nejvyššímu správnímu soudu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí stěžovatel spatřuje též v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Domnívá se, že soud se při svém rozhodování dopustil omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, a to proto, že nesprávně vyložil ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. Stěžovatel dále poukázal i na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Pokud jde o rozsudek ve věci samé, stěžovatel konstatoval, že jelikož mu nebyl ustanoven zástupce a jednání ve věci samé proběhlo bez jeho účasti i přes žádost o odročení, neměl v řízení před soudem žádnou možnost kvalifikovaně uplatnit všechny důvody své správní žaloby.
Soud posléze věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti, podané proti rozsudku ze dne 11.12.2003, a v předkládací zprávě uvedl, že stěžovatel podal kasační stížnost i proti usnesení ze dne 7.11.2003, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce. S ohledem na zásadu koncentrace řízení se tato kasační stížnost předkládá současně s kasační stížností do meritorního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.12.2003 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nesprávnost postupu soudu spatřuje Nejvyšší správní soud v tom, že přestože stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro žalobní řízení, soud tuto kasační stížnost nepředložil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, ale postupoval tak, že nařídil jednání a ve věci jednal. Mělo-li být realizováno právo na právní pomoc ve smyslu § 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod od počátku řízení, soud svým postupem fakticky realizaci tohoto práva znemožnil. Nejvyšší správní soud nesouhlasí s postupem a názorem soudu, že kasační stížnost proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, se předkládá současně s kasační stížností do meritorního rozhodnutí s ohledem na zásadu koncentrace řízení. Tvrzení o zásadě koncentrace řízení nemůže být uplatňováno v neprospěch stěžovatele. Navíc v daném případě o koncentraci řízení nešlo. Soud měl správně předložit kasační stížnost proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, a teprve po vyčkání rozhodnutí tohoto soudu měl ve věci dále postupovat.
V této souvislosti je nutno dodat, že soud postupoval nesprávně i při posuzování žádosti o odročení jednání nařízeného na 11.12.2003. Podle § 50 s. ř. s. z důležitých důvodů jednání odročeno být může. Žádost stěžovatele o odročení jednání z důvodů vyčkání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, pak nepochybně důležitým důvodem byla. Protože soud se k tomuto svému postupu v odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nevyjádřil, nelze posoudit, jaké důvody ho k tomuto nesprávnému postupu vedly.
Z výše uvedených důvodů nutno dospět k závěru, že řízení před soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d), příp. § 109 odst. 3 s. ř. s.]. Tuto vadu spatřuje Nejvyšší správní soud v postupu soudu, který ve věci nařídil jednání, a toto jednání provedl, aniž předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla v žalobním řízení zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů. Postupem Městského soudu v Praze tak nebyla umožněna realizace práva uvedeného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z těchto důvodů byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, ve kterém je tento soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). Je sice pravda, že v řízení o kasační stížnosti, která směřuje proti usnesení krajského soudu (Městského soudu v Praze) o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, nebrání nedostatek povinného zastoupení advokátem jejímu projednání před Nejvyšším správním soudem, avšak v této konkrétní věci stěžovatel v kasační stížnosti o ustanovení zástupce požádal, takže o jeho návrhu by měl rozhodnout Městský soud v Praze.
(tur)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.