Vydání 6/2005

Z kasační stížnosti plyne, že žalovaná vydala dvě rozhodnutí, a to rozhodnutí ze dne 11. 6. 1999, kterým zamítla žádost o přiznání částečného invalidního důchodu, a rozhodnutí ze dne 15. 10. 2001, kterým zamítla žádost o přiznání plného invalidního důchodu, vždy s poukazem na nesplnění doby pojištění. Opravný prostředek podal stěžovatel řádně a včas proti oběma rozhodnutím; soud se ovšem zabýval jen opravným prostředkem podaným proti druhému rozhodnutí, aniž je ze spisu či rozsudku patrno, jak bylo vyřízeno odvolání proti rozhodnutí prvému. Ve spise jsou sice založeny rozhodné písemnosti, a to zejména doklady od ZUS Nowy Sacz, ovšem pouze v polském jazyce, aniž byl pořízen jejich český překlad. V důsledku toho byly nesprávně zhodnoceny doby pojištění pro účely přiznání invalidního důchodu. Z rozhodnutí polských orgánů sociálního zabezpečení vyplývá uznání částečné invalidity k datu 1. 3. 1998 (doba rozhodná je od 1. 3. 1988 do 28. 2. 1998) a uznání plné invalidity k datu 29. 12. 2000 (doba rozhodná je od 29. 12. 1990 do 28. 12. 2000). Z dopisu ZUS Nowy Sacz ze dne 13. 3. 2001 založeného v dávkovém spise vyplývá, že v Polsku byly pro přiznání důchodu uznány za období od 6. 8. 1988 do 28. 2. 1995 další doby zaměstnání, resp. pojištění, v délce 63 měsíců a 10 dnů a za období od 1. 4. 1999 do 31. 12. 1999 pak ještě 7 měsíců a 23 dnů. Ve spise ovšem schází jakýkoliv doklad o tom, zda stěžovatel ještě pracoval v r. 2000, a zda tak nezískal ještě další doby potřebné pro získání důchodu. Přitom z označeného dopisu ze dne 13. 3. 2001 se jednoznačně podává splnění doby potřebné pro přiznání částečného i plného invalidního důchodu. Stěžovatel považuje závěr soudu o nesplnění potřebné doby pojištění za následek špatného výkladu písemností polských orgánů a nedostatečného zjištění veškerých dob jeho zaměstnání. Pro řádné posouzení nároku měla být vyžádána nejen vlastní rozhodnutí o přiznání částečné a plné invalidity, ale i veškeré doklady o dobách zaměstnání, resp. pojištění, včetně obou dávkových spisů z území obou států. Listiny od polských orgánů pak měly být přeloženy do českého jazyka, aby byly při rozhodování o věci jednoznačné a srozumitelné. Z těchto důvodů navrhl stěžovatel zrušení rozsudku a vrácení věci Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížností jsou uplatněny důvody odpovídající důvodům uvedeným v § 103 odst. 1 písm. b), d) s. ř. s.

Stěžovatel namítá kasační důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. – tedy vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, a kasační důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. – tedy vadu řízení před soudem. Tyto kasační důvody považuje za naplněné tím, že nebyly vyžádány úplné doklady, a pokud se v řízení vycházelo z dokladů předložených polským orgánem sociálního zabezpečení, nebyl pořízen jejich překlad do českého jazyka, a doklady tedy nemohly být řádně vyloženy a zhodnoceny.

Jak bylo výše uvedeno, rozsudkem Městského soudu v Praze byla zkoumána zákonnost rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 10. 2001, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o plný invalidní důchod, a pouze ve vztahu k tomuto předmětu řízení se lze zabývat důvodností kasačních námitek.

Podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. má pojištěnec nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění. Podle § 40 odst. 1 písm. f) téhož zákona činí potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků a podle odst. 2) téhož ustanovení se v tomto případě zjišťuje z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity.

K tomu z dávkového spisu plyne, že správní orgán měl k dispozici lékařské posudky ze dne 2. 11. 1998, ze dne 27. 9. 2000 (částečná invalidita), ze dne 5. 6. 2001 (úplná invalidita k datu 29. 12. 2000), zprávu ZUS Nowy Sacz ze dne 13. 3. 2001 v polštině, z níž je ovšem i bez překladu zcela zřejmý přehled dob zaměstnání stěžovatele v měsících a dnech od r. 1973 do 31. 12. 1999, potvrzení akciové společnosti R. v N., akciové společnosti M. v H., zaměstnavatele M. v N. a zaměstnavatele T. v J.; z podnětu ZUS Nowy Sacz bylo navíc došetřeno další zaměstnání u zaměstnavatele T. v N. Pokud tedy stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí o přiznání invalidity, není námitka důvodná, neboť správní orgán měl potřebné doklady k dispozici a dovodil z nich pouze skutečnosti, z nichž vychází i stěžovatel. Nedostatkem jejich překladu tedy nemohlo dojít k porušení práv stěžovatele a k nezákonnosti rozhodnutí. Pokud jde o doby pojištění, stěžovatel v kasační stížnosti obecně tvrdí, že zjištění nebyla úplná; neupřesňuje – a neučinil tak ani v opravném prostředku – že by existovaly další doby pojištění, které nebyly vzaty v úvahu, případně o které doby se jedná. Soud byl přitom podle § 249 odst. 2, § 250l odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, vázán důvody opravného prostředku. Konkrétně stěžovatel poukazuje jen na dopis ZUS Nowy Sacz ze dne 13. 3. 2001, kde je v závěru konstatováno započtení dob pojištění pro účely přiznání důchodu v Polsku, a to od 6. 8. 1988 do 28. 2. 1995 v délce 63 měsíce a 10 dní a za období od 1. 4. 1999 do 31. 12. 1999 v délce 7 měsíců a 23 dní. Toto tvrzení není přesné. V předmětné zprávě jsou mimo přehled dob zaměstnání v závěru konstatovány doby od 6. 8. 1988 do 17. 3. 1989 – 7 měsíců a 12 dní – a od 1. 7. 1990 do 28. 2. 1995 – 55 měsíců a 28 dní, celkem tedy 63 měsíce a 10 dní. Nelze ovšem brát v potaz dobu předcházející době odvozené od data přiznání plné invalidity; navíc se tento závěr týká dob „pobierania renty“, které stěžovatel sám v odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze podaném dne 6. 7. 2002 identifikoval jako dobu přiznání invalidního důchodu v Polsku. Stejně tak v žádosti (korespondenčním formuláři) jsou všechny údaje o dobách pojištění i dobách ostatních uvedeny shodně a tento formulář je dvojjazyčný. Veškeré rozhodné doby jsou tedy jednoznačně uvedeny i v českém jazyce. Pokud jde o doby, na které poukazuje stěžovatel, jedná se pouze o náhradní doby pojištění, které by ovšem bylo možno hodnotit jako doby pojištění jen v mezích § 40 odst. 3, § 12 zákona č. 155/1995 Sb. Dané tvrzení je tak nerozhodné i z hlediska naplnění podmínek pro přiznání plného invalidního důchodu v době rozhodování žalované, stejně tak jako lze vyloučit možnost nesprávného výkladu soudem v důsledku skutečnosti, že označená zpráva byla psána v polštině. Závěr správního orgánu o nesplnění podmínek doby pojištění pro přiznání invalidního důchodu tedy byl dostatečně podložen a soud neměl důvod ke zrušení správního rozhodnutí pro nedostatek skutkových zjištění. Stejně tak soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci a řízení jím vedené netrpělo vadou v důsledku nepřeložení označené zprávy z polštiny do češtiny. Pokud přezkoumal rozhodnutí v mezích námitek opravného prostředku a správní rozhodnutí podle § 250q odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, potvrdil, odpovídá jeho rozhodnutí zákonu.