550/2005
Rehabilitace a restituce a účastníci národního boje za osvobození
Ej 364/2003
Rehabilitace a restituce: účastníci národního boje za osvobození
k § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též "zákon č. 39/2000 Sb.")
k § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození (v textu též "zákon č. 255/1946 Sb.")
I. Jestliže § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, vymezuje
status
účastníka národního boje za osvobození odkazem na zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, použije se nejen pozitivního výčtu stanoveného v § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 zákona č. 255/1946 Sb., ale též negativního výčtu obsaženého v § 1 odst. 3 tohoto zákona, třebaže na něj zákon č. 39/2000 Sb. výslovně neodkazuje.II. Pokud ministr obrany podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 255/1946 Sb. nepovolil žalobci v souvislosti se službou v nepřátelské armádě výjimku z ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona, nelze se úspěšně domáhat jednorázové částky podle zákona č. 39/2000 Sb., neboť na uvedenou výjimku není právní nárok.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 5 A 523/2001-37)
Věc:
Ing. Radomír G. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou peněžní částku.Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 6. 2001 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že dle sdělení Ministerstva obrany nebyla žalobci udělena výjimka z ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 255/1946 Sb., a nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky žalobci tedy nevznikl.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu (původně opravný prostředek). Namítl zejména, že proti rozhodnutí o tom, že nesplňuje podmínky ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) zákona 255/1946 Sb. (vzhledem ke službě ve Wehrmachtu) podal odvolání, ve kterém uvedl podrobně důvody, jež by mohly ovlivnit změnu rozhodnutí. Žalovaná přesto jeho žádosti nevyhověla.
Žalovaná poukázala především na ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. a na ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 255/1946 Sb. Dále uvedla, že vlastnosti osoby uvedené v § 1 odst. 1 a 2 posledně uvedeného zákona nemůže mj. nabýt ten, kdo konal službu v nepřátelské armádě, pokud - v případech zvláštního zřetele hodných - ministr obrany nepovolil výjimku z tohoto ustanovení. Tak se v daném případě nestalo. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby soud napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil.
Jak vyplývá ze správního spisu, po podání žádosti o přiznání jednorázové peněžní částky bylo řízení přerušeno (k předložení osvědčení o vojenské službě v zahraniční armádě dle § 8 zákona č. 255/1946 Sb.). Podáním Ministerstva obrany ze dne 19. 3. 2001 byl žalobce vyrozuměn o tom, že důvod k udělení výjimky z ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 255/1946 Sb. shledán nebyl. Následujícím sdělením ze dne 7. 5. 2001 byl žalobce opětovně informován o tom, že skutečnosti zakládající důvod pro udělení výjimky nebyly shledány.
Nejvyšší správní soud, jemuž byla věc postoupena na základě ustanovení § 132 s. ř. s., žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. se tento zákon mj. vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. a) a b) a v § 2 odst. 1 bodech 1 až 3 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a jimž o tom bylo vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje.
Podle ustanovení § 1 odst. 1 bodu 1 písm. b) zákona č. 255/1946 Sb. je účastníkem národního boje za osvobození ten, kdo v letech 1939 až 1945 konal službu ve spojenecké armádě. Podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) téhož zákona však vlastnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nemůže nabýt - i když splňuje podmínky těchto odstavců - ten, kdo mj. konal službu v nepřátelské armádě; v případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany povolit výjimku z tohoto ustanovení.
Jestliže zákon č. 39/2000 Sb. - pokud se týká podmínek pro přiznání statusu účastníka národního boje za osvobození - odkazuje na jinou právní normu (obsaženou v zákoně č. 255/1946 Sb.), přichází v úvahu nejen užití § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 zákona č. 255/1946 Sb. (pozitivní
enumerace
), ale i užití § 1 odst. 3 téhož zákona (negativní enumerace
). Ustanovení o oprávnění ministra obrany je oprávněním výjimečným, sloužícím k odstranění nepřiměřené tvrdosti zákona. Na takovéto povolení výjimky však právní nárok není.(oda)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.