Vydání 11/2011

Žalovaná uložila žalobkyni rozhodnutím ze dne 8. 9. 2009 pokutu dle § 8a odst. 3 písm. f) a odst. 7 písm. a) zákona o regulaci reklamy ve výši 400 000 Kč za skutek spočívající v tom, že jako zpracovatel reklamy porušila povinnost stanovenou v § 5a odst. 5 písm. d) téhož zákona. Reklama na humánní léčivý přípravek Prontoflex Spray (mutace 3), premiérově vysílaná dne 24. 3. 2008 ve 12:50:35 hodin na programu Nova, obsahovala nezřetelný text výzvy k pečlivému pročtení příbalové informace, neboť požadovaná informace byla psána malým písmem a byla součástí delšího celkového textu, což v kontextu trvání uvedení výzvy mělo za následek nedostatečné splnění zákonné podmínky.

Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 20. 4. 2010 zamítl.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítala, že k porušení zákona o regulaci reklamy předmětným reklamním spotem nedošlo. Výzva k pečlivému přečtení příbalové informace byla v reklamním spotu zobrazena zcela zřetelně, znatelně, očividně a v souladu s ustálenou reklamní praxí. Podle stěžovatelky je technická kvalita vysílaného reklamního spotu naopak velice důležitá, a to již s ohledem na závěr městského soudu (se kterým se však stěžovatelka plně neztotožňuje), podle kterého bude divák "" výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Žalovaná při uložení sankce předmětný spot posuzovala v technické kvalitě, ve které nebyl nikdy vysílán. Sama žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že reklamní spot posuzovala v technické kvalitě odpovídající systému VHS. Jak je i naprostým laikům známo, systém VHS je již po delší dobu považován za systém značně zastaralý a především se nikdy nepoužíval a nepoužívá pro TV vysílání. Analogové i digitální vysílání je technicky a především právě co do kvality zobrazení mnohonásobně kvalitnější. Předmětný reklamní spot byl vždy vysílán v technické kvalitě, kterou předložila na CD stěžovatelka. Při zhlédnutí tohoto reklamního spotu je výzva k přečtení příbalové informace zcela "" po dostatečně dlouhou dobu, a to i na monitoru běžného osobního počítače. Pokud žalovaná a městský soud interpretovaly pojem "" jako "", pak podle stěžovatelky, ačkoliv se domnívá, že se nejedná o správný výklad pojmu "", umožňuje předmětný reklamní spot divákovi vstřebat výzvu, tj. zaznamenat ji zrakem a v mysli, pokud však bude chtít. V každém případě je výzva zobrazena tak, že každý průměrný spotřebitel má možnost ji přečíst a vnímat. V této souvislosti se proto nelze ztotožnit se závěry žalované a městského soudu, že nesplnění povinnosti zobrazení zřetelné předmětné výzvy má dopad na zdraví spotřebitele. Průměrný spotřebitel je značně obezřetný při jakémkoliv léčení svých nemocí a bez porady s lékařem nebo lékárníkem samoléčbu neprovádí. Navíc léčivý přípravek Prontoflex není možné koupit volně, ale vždy je vydáván minimálně lékárenským personálem.

Stěžovatelka také považovala za nesprávný závěr žalované a městského soudu, že nebylo v řízení prokázáno, že by stěžovatelka porušení povinnosti zabránila či odvrátila. Stěžovatelka se domnívá, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení povinnosti zabránila, neboť v reklamním spotu uvedla zřetelný text výzvy k pečlivému pročtení příbalové informace (s ohledem na nejasnost až neurčitost pojmu "" a neexistenci jakéhokoliv závazného výkladu tohoto pojmu), prozkoumala způsob zobrazení výzvy v jiných reklamách, které nebyly žalovanou sankcionovány, a obdobným způsobem příslušný text výzvy do předmětného reklamního spotu umístila. V řízení před městským soudem příklady obdobného zobrazení výzvy předložené stěžovatelkou městský soud zamítl. I kdyby stěžovatelka správní delikt způsobila, neodpovídala by za něj v souladu s § 8b odst. 1 a 2 zákona o regulaci reklamy, protože vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že použila záznam odpovídající běžné kvalitě televizního přijímače. V tomto případě byl rozhodujícím argumentem pro posouzení zřetelnosti textu zejména časový interval vyobrazení textu, který nepřesáhl 3,5 sekundy. Televizní divák má při získání informací o výrobku obdržet zákonem stanovené informace, v tomto případě výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Zákon požaduje zřetelnost, tedy takovou vlastnost, která umožní divákovi informaci zaznamenat zrakem a v mysli. Uvedená výzva nebyla zřetelná, neboť divák se musel během cca 3,5 sekundy zorientovat v ději, zachytit výzvu a přečíst ji. Žalovaná k tvrzení o likvidačním charakteru pokuty uvedla, že se nemusí zakládat na racionálním úsudku a nemusí mít opodstatnění v reálném finančním obraze stěžovatelky.

Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.