1712/2008
Regulace reklamy: reklama na doplňky stravy
Regulace reklamy: reklama na doplňky stravy
k § 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o regulaci reklamy“)*)
k § 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 316/2004 Sb. (v textu též „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“)**)
Ustanovení § 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění účinném do 25. 1. 2006 (reklama na potraviny), je aplikovatelné i na doplňky stravy ve smyslu § 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 14. 5. 2008.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, čj. 7 As 49/2007-66)
Prejudikatura:
srov. nálezy č. 173/1999 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 485/98) a č. 14/2000 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 22/99).Věc:
Společnost s ručením omezeným DIRECT SHOPPING proti Krajskému úřadu Zlínského kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.Krajský úřad Zlínského kraje při výkonu dozoru nad dodržováním zákona o regulaci reklamy zjistil, že v týdeníku Rytmus života ze dne 20. 6. 2005 byl na str. 29 a 30 otištěn inzertní článek s titulkem
„Otevřený dopis Vlada Černého všem ženám a mužům, kteří chtějí zhubnout a jsou už unaveni ze zázračných metod“
s nabídkou doplňku stravy na regulaci tělesné hmotnosti CARBO-FIT a popisem jeho účinků. V tomto článku byla přípravku CARBO-FIT přisuzována schopnost způsobit podstatný a rychlý pokles tělesné hmotnosti beze změny stravy a životního stylu, přičemž jako distributor předmětného přípravku byla označena žalobkyně. Krajský úřad dospěl k závěru, že reklama na tento přípravek uvádí v omyl, pokud jde o přisuzování účinků nebo vlastností, které potravina nevykazuje. Dne 1. 12. 2005 žalobkyni uložil za správní delikt podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy pokutu ve výši 20 000 Kč.Toto rozhodnutí žalobkyně napadla u Krajského soudu v Brně, který dne 14. 6. 2007 žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že mezi účastníky byla spornou otázka, zda doplněk stravy CARBO-FIT je potravinou ve smyslu zákona o regulaci reklamy, a je-li tomu tak, zda se jedná o reklamu, která ve smyslu § 5d písm. b) citovaného zákona uvádí v omyl. Uvedl, že z § 2 písm. a) a j) zákona o potravinách a tabákových výrobcích vyplývá, že potravinou je i doplněk stravy, a že v § 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích je obsažena obecná definice potravin, která zahrnuje i doplňky stravy či jiné specifické potravní záležitosti, pokud je člověk jako potraviny (nikoliv jako léčiva) konzumuje. V daném případě je přitom nepochybné, že předmětný extrakt nebyl schválen jako léčivo a ani jako léčivo nebyl distribuován. Příslušným státním orgánem byl posouzen jako potravina – doplněk stravy, a je proto předmětem regulace reklamy ve smyslu zákona o regulaci reklamy. Krajský soud neshledal důvodným tvrzení žalobkyně, že předmětné reklamní tvrzení není uváděním v omyl, pokud jde o přisuzování účinku nebo vlastností, které CARBO-FIT jako potravina nevykazuje, protože jde o běžný způsob reklamy, u níž je určitá přiměřená jednostrannost přípustná. K tomu krajský soud uvedl, že argumentace praxí, která je v rozporu s právními předpisy, nemůže anulovat zákonnost (vládu práva). Posoudit reklamu na doplněk stravy, která zcela jednoznačně, a to i výpovědí konkrétní osoby včetně fotodokumentace, ujišťuje spotřebitele o nepochybnosti deklarovaného účinku nabízeného extraktu (objektivně však zcela nemožného), jako přípustnou reklamní nadsázku by bylo zcela v rozporu s účelem zákona o regulaci reklamy a jeho § 5d písm. b).
Proti rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala, že krajský soud i krajský úřad chybně považují výrobek CARBO-FIT za potravinu ve smyslu skutkové podstaty správního přestupku podle § 5d písm. b) zákona o regulaci reklamy, ačkoliv stěžovatelka v žalobě přesvědčivě zdůvodnila, že pro účely postihu za zmíněný správní přestupek nelze uvedený výrobek za potravinu považovat a že zákonné podmínky pro postih stěžovatelky splněny nejsou. Podle jejího názoru předmětný výrobek nemá právní povahu potraviny ve smyslu § 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, nýbrž potravního doplňku ve smyslu § 2 písm. j) téhož zákona, na který § 5d zákona o regulaci reklamy nedopadá. Zákon o regulaci reklamy důsledně rozlišuje mezi potravinami a potravními doplňky: v textu § 5d je totiž za termínem „potraviny“ poznámka 22), která výslovně odkazuje pouze na § 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích definující termín „potravina“, a nikoli na § 2 písm. j) posledně citovaného zákona, kde jsou definovány „potravní doplňky“ jako zcela jiný výrobek než „potravina“.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích se pro účely tohoto zákona rozumí potravinami látky určené ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném stavu jako jídlo nebo nápoj, nejde-li o léčiva a omamné nebo psychotropní látky; za potravinu podle tohoto zákona se považují i přídatné látky, látky pomocné a látky určené k aromatizaci, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem konzumace.
Podle písm. j) citovaného ustanovení se rozumí doplňky stravy potraviny určené k přímé spotřebě, které se odlišují od potravin pro běžnou spotřebu vysokým obsahem vitaminů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem a které byly vyrobeny za účelem doplnění běžné stravy spotřebitele na úroveň příznivě ovlivňující jeho zdravotní stav.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že pod písm. a) je pro účely zákona o potravinách a tabákových výrobcích vymezeno, co se obecně rozumí potravinami, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem běžné konzumace, a dále je pod písm. j) definován speciální druh potravin, které nejsou běžnou součástí stravy spotřebitele, ale pouze jejím doplňkem. Doplněk stravy se od běžných potravin liší pouze tím, že obsahuje vysoký podíl vitamínů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, a jeho účelem je pouze doplnit ostatní potraviny a ovlivnit příznivě jeho zdravotní stav. S tímto závěrem koresponduje i rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 11. 2004, kterým byl na žádost stěžovatelky udělen souhlas s uvedením do oběhu potravin – doplňků stravy mimo jiné pro výrobek PHASEOLAN STARCH BLOCKER (nyní CARBO-FIT). Ve smyslu zákona o potravinách a tabákových výrobcích se tedy jedná nepochybně o potravinu.
Rovněž další námitka stěžovatelky, že zákon o regulaci reklamy důsledně rozlišuje mezi potravinami a potravními doplňky, neboť v textu § 5d tohoto zákona je za termínem „potraviny“ poznámka 22), která výslovně odkazuje pouze na § 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, je nedůvodná. Jak již opakovaně judikoval Ústavní soud, „
Poznámky pod čarou či vysvětlivky nejsou normativní, přesněji závaznou, součástí pravidla chování. Proto stejně jako jiné části právního předpisu, jejichž posláním je zlepšit přehlednost předpisu a orientaci v právním řádu (nadpis právního předpisu, označení částí, hlav, dílů, oddílů, paragrafů), jsou pouhou legislativní pomůckou, která nemůže být závazným pravidlem pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování.
“ (viz např. nález ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98***), a nález ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 22/99****) ).Podle § 5d písm. b) zákona o regulaci reklamy nesmí reklama na potraviny uvádět v omyl, zejména pokud jde o přisuzování účinků nebo vlastností, které potravina nevykazuje.
Protože doplňky stravy jsou prodávány a konzumovány za tím účelem, aby příznivě ovlivnily zdravotní stav spotřebitelů, je nepochybné, že musí mít určité účinky nebo vlastnosti, které umožní naplnění tohoto účelu a které jsou současně i jejich výrobci či prodejci deklarovány. Bylo by proto nelogické z hlediska ochrany spotřebitele, aby zákon o regulaci reklamy postihoval uvádění v omyl jen ve vztahu k potravinám určeným pro běžnou spotřebu, a nikoliv ve vztahu k doplňkům stravy. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že krajský úřad ani krajský soud nepochybily, jestliže reklamu na výrobek CARBO-FIT posoudily ve smyslu § 5d zákona o regulaci reklamy jako reklamu na potraviny.
*) S účinností od 26. 1. 2006 ve znění zákona č. 25/2006 Sb. a s účinností od 12. 2. 2008 zákona č. 36/2008 Sb.
**) S účinností od 15. 5. 2008 ve znění zákona č. 120/2008 Sb. [nyní viz § 2 písm. i)].
***) Publikováno pod č. 173/1999 Sb. ÚS.
****) Publikováno pod č. 14/2000 Sb. ÚS.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.