Vydání 1/2013

V dané věci byla žalobkyni uložena pokuta za porušení § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy, podle kterého reklama na alkoholické nápoje nesmí "". Žalobkyně se dle výrokové části napadeného rozhodnutí dopustila správního deliktu uvedeného v § 8a odst. 3 písm. f) zákona o regulaci reklamy, neboť jako zpracovatelka porušila podmínky pro obsah reklamy stanovené v § 4 téhož zákona. Podle § 8a odst. 7 písm. a) zákona o regulaci reklamy se za správní delikt podle odstavce 3 se uloží pokuta "".

Při posouzení toho, zda žalobkyně naplnila skutkovou podstatu správního deliktu, vycházela žalovaná z obrazově-zvukového záznamu předmětného reklamního spotu, a to jak z jeho jednotlivých prvků, tak i z vyznění reklamy jako celku. Správní uvážení žalované o vyznění spotu je objektivně založeno:

- na vjemu osob účinkujících ve spotu - dvou dívek mladého vzhledu,

- na prvcích, prostředcích a akci, které byly ve spotu použity a zobrazeny - želatinoví medvídci, plastová koule kutálející se po louce, rozverné chování obou dívek při hře, sypání medvídků v kouli při provozování zorbingu, pití alkoholu v plastové kouli při hře, vložení gumového medvídka do sklenky s alkoholem.

Žalovaná učinila svůj úsudek o působení reklamy s odkazem na výše uvedený popis spotu, v němž vystupují dvě skotačící dívky při zvuku rytmické melodie a za použití tykání oslovují a vyzývají adresáta reklamy k tomu, aby vyzkoušel propagovaný produkt, jímž je čistý bylinný destilát Fernet Stock 8000. Úsudek žalované, že dívky vyhlížejí jako osoby mladší 18 let, je adekvátní vzezření i chování dívek v předmětné reklamě, které lze hodnotit z hlediska jejich verbální komunikace (použití metody tykání) i , pro niž je příznačná živost pohybu, rozvernost a hravost s použitím dalších prvků a prostředků v rámci reklamního děje, které při výzvě adresované divákovi užívají. Těmito prvky a prostředky je koule kutálející se po louce a zacházení s barevnými želatinovými medvídky, které dívky dokonce spojují s pitím čistého bylinného destilátu, neboť vyzývají k tomu, aby adresát reklamy okusil propagovaný alkoholový destilát právě s gumovým medvídkem, který je však typickým prvkem dětského konzumu. Použití prvků či prostředků, jimiž jsou želatinoví medvídci a kutálející se koule v akci, hra s touto koulí na louce se sypajícími se želatinovými medvídky uvnitř koule, dotvářejí rozverné vystupování obou dívek a činí z něj celkový obraz , hravé zábavy, do níž spotřeba (požívání) alkoholu, nadto spolu s požíváním medvídků jakožto typické dětské sladkosti, nepatří. Soud má ve shodě s názorem žalované za to, že použití želatinových medvídků jako typického prvku dětského mlsání (spotřeby) a zacházení s nimi při zobrazené akci (zorbing) je využitím prvků a prostředků, které oslovují osoby mladší 18 let. Není přitom podstatné, že zorbing je určitým druhem outdoorové zábavy, kterou obecně mohou provozovat jak mladiství, tak i osoby starší 18 let, neboť tento prostředek (či akce spočívající v jeho provozování) není v dané reklamě zobrazen proto, aby byl představen jako druh outdoorové zábavy za účelem jeho propagace a seznámení diváka s tím, pro jakou generaci je určen, za jakých podmínek jej lze provozovat a jaké tělesné, zdravotní či jiné předpoklady jsou nezbytné pro účast na zorbingu, nýbrž je prezentován jako prostředek zdůrazňující hravost, rozvernost a zábavu, který v souhrnu s dalšími prvky užitými v předmětné reklamě (želatinoví medvídci, vzezření a chování dívek) umocňuje celkový dojem, že obě dívky, které reklama zobrazuje při hře, vyhlížejí jako osoby mladší 18 let. Proto zorbing jako takový (obecně) nemusí být nutně podroben hodnocení v tom směru, zda jde o sport či zábavu typickou pro mladou generaci či pro střední generaci. V souzené věci je třeba zorbing posuzovat jako činnost, která v předmětné reklamě vytváří hravé a zábavné prostředí, do něhož je netypicky vsazena manipulace s oblíbenými dětskými cukrovinkami a následná konzumace alkoholu s těmito cukrovinkami. Zobrazení zorbingu ve spojení s dalšími prvky a prostředky (viz výše) tak v předmětné reklamě skutečně navozuje zdání aktivity provozované osobami mladšími 18 let. Žalovaná tedy nepochybila, pokud tento reklamní spot zhodnotila v jeho celkovém vyznění a přihlédla k významové hodnotě obrazové i zvukové složky reklamy.

Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že pro posouzení protiprávnosti jednání žalobkyně nebylo podstatné a ani potřebné dokazování toho, jaké šetření na internetových stránkách žalovaná učinila ohledně vzniku, charakteru a působení zorbingu a podmínek pro provozování tohoto druhu zábavy. Pochybení spočívající v neseznámení žalobkyně se zjištěními ohledně těchto skutečností týkajících se zorbingu, k nimž žalovaná údajně dospěla při šetření na internetových stránkách, nemůže být vzhledem k nepodstatnosti těchto zjištění zásadní vadou řízení, která by mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Rovněž je zcela irelevantní, jakého skutečného věku jsou protagonisté účinkující v předmětné reklamě, neboť šlo "" o to, zda tito účinkující v reklamě jako osoby mladší 18 let.

Vycházeje z gramatického výkladu § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy, jehož se ostatně dovolává i sama žalobkyně, je třeba vnímat alternativní způsob vyjádření skutkové podstaty daného správního deliktu. Podmínka pro obsah reklamy stanovená v § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy, kterou žalobkyně jako zpracovatelka porušila, je formulována tak, že reklama na alkoholické nápoje nesmí být zaměřena na osoby mladší 18 let, zejména nesmí tyto osoby ani osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí, zobrazovat při spotřebě alkoholických nápojů nebo nesmí využívat prvky, prostředky nebo akce, které osoby mladší 18 let oslovují. Již z gramatického výkladu (použití spojky "") vyplývá, že k porušení citovaného ustanovení postačí, jestliže reklama na alkoholické nápoje využívá prvky, prostředky nebo akce, které osoby mladší 18 let oslovují. Prvky, prostředky a akce, které byly v předmětné reklamě použity (mladistvý vzhled aktérek, jejich rozverné a skotačivé chování při zábavě s využitím hravého prostředku kutálející se koule, užití želatinových medvídků při zorbingu a při následné konzumaci alkoholu), postačují k závěru o protiprávnosti dané reklamy, neboť tyto prvky, prostředky a akce jsou natolik infantilního charakteru, že v mezích logického usuzování lze učinit úvahu, že skutečně oslovují osoby mladší 18 let. K tomu žalovaná do své úvahy správně zapojila i soustavnou hravost a pohyb obou dívek, které, byť u nich nelze s určitostí určit skutečný věk, ve spojitosti s uvedenými prvky, prostředky a zobrazenou akcí opodstatněně vzbuzují vjem, že jde o osoby mladší 18 let. Byť tedy žalovaná nezaměřila svou úvahu na bližší a podrobnější posouzení vzhledu účinkujících dívek včetně jejich oblečení, chování, obutí, či pohybu, pak ve spojení s ostatními prvky, prostředky a akcí užitými v předmětné reklamě, není její úvaha libovůlí, nýbrž logickým úsudkem o mladistvém věku dívek. Vjem z chování těchto dívek (jejich pohybů, oslovování diváka) ve spojení s dalšími již zmíněnými dětskými atributy zábavy (lezení do koule, sypání medvídků do koule, kutálení koule s přesýpajícími se medvídky) včetně prvku hudebního doprovodu typického pro generaci teenagerů vedou k důvodnému úsudku o zaměření reklamy na osoby mladší 18 let. Šlo tedy o reklamu, která porušuje § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy, a pokuta tak byla žalobkyni uložena právem.

Soud neshledal důvodnými žalobní námitky ohledně výkladu pojmů, "", "", "", "", "" a "", neboť jde skutečně o pojmy běžně užívané, logicky a významově vysvětlitelné, které nejsou neurčitými právními pojmy jako prostředky pro dotváření práva v rovině jeho aplikace, ale obecnými pojmy s určitým významem, který lze vyložit podle obsahového významu těchto slov. Tyto pojmy slovně dotvářejí strukturu skutkové podstaty správního deliktu a jejich výklad záleží nejen na obecných znalostech významu těchto pojmů, ale i na jejich slovním spojení a významu celého souvětí tvořícího § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy, který je zřejmý a neznamená nic jiného, než že zakázaná reklama nemůže znázorňovat (synonymicky vyjádřeno) věci, činnosti a situace, které oslovují osoby mladší 18 let. K tomu není zapotřebí znaleckého posouzení, neboť výklad těchto pojmů není odbornou otázkou a jejich význam umožňuje učinit logické správní uvážení o naplnění těchto pojmů v užité prezentaci, a to nezávisle na aktuálním personálním složení žalované.

Dle náhledu soudu je zaměření reklamního spotu na osoby mladší 18 let zjevné. Možnost jiných subjektivních výkladů dotčených právních norem (a pojmů v nich obsažených), s jejichž pomocí by bylo možno dospět k odlišnému závěru, nepřichází v úvahu, a proto nelze v dané věci aplikovat ani žalobkyní zmiňovanou zásadu . Působení předmětného reklamního spotu v jeho jednotlivých scénách i v komplexním vyznění těchto scén spolu se zvukovým doprovodem odpovídá hodnocení a závěru žalované o reklamě zaměřené na osoby mladší 18 let, která zobrazuje osoby vyhlížející jako mladší 18 let při spotřebě alkoholických nápojů, a která zároveň využívá prvky, prostředky nebo akce, které osoby mladší 18 let oslovují.

Soud nevyslyšel ani námitku, v níž žalobkyně zdůrazňuje, že reklama obsahuje výrazné prvky nadsázky a že jí nelze brát zcela vážně. Tato argumentace, z níž ani není zřejmé, v čem žalobkyně tvrzené prvky nadsázky spatřuje, nemůže nijak ovlivnit skutečnost, že osoby, které posuzovaná reklama při spotřebě alkoholických nápojů zobrazuje, vyhlížejí jako osoby mladší 18 let, ani to, že reklama využívá prvky, prostředky nebo akce oslovující osoby mladší 18 let. Stejně tak ani žalobkyní zmiňovaný vřelý vztah Čechů k humoru a vysoká míra společenské tolerance k pití alkoholu nemohou mít žádný vliv na posouzení toho, zda je předmětná reklama v souladu s § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy.

Argumentaci žalobkyně, že vizáž jedné z dívek, která má dlouhé vlasy, ještě neznamená, že jde o znaky příznačné pouze pro dospívající generaci, považuje soud za zavádějící. Nejde pouze o vzhled dívky jako takové, ale o to, že její vzhled, který lze rovněž připsat generaci mladší 18 let, ve spojení s dalšími prvky, prostředky a akcí užitými v reklamě je příznačný pro dospívající generaci a nikoliv pro osoby starší 18 let, u kterých vzhledem k jejich věku a s ním spojené rozumové vyspělosti nelze očekávat, že by se chovaly stejně jako aktérky předmětné reklamy.

Z uvedených důvodů postačovalo pro závěr žalované o protiprávnosti dané reklamy toliko posouzení vyznění spotu odvysílaného v televizním vysílání, přičemž obrazově-zvukový záznam reklamy a analýza spotu zpracovaná Úřadem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Úřad") byly dostatečným důkazem pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu. O tom, že jedním z podkladů pro rozhodnutí žalované ve věci samé je analýza reklamního spotu zpracovaná Úřadem, byla žalobkyně řádně vyrozuměna již v oznámení o zahájení správního řízení. V tomto oznámení byl také poučen o svém právu nahlédnout do správního spisu vedeného v dané věci, jehož obsahem byla i zmíněná analýza, se kterou se mohl tímto způsobem seznámit. Soud v tomto směru považuje za podstatné, že analýza Úřadu neobsahuje nic jiného než popis reklamního spotu a jeho předběžné právní posouzení, které při rozhodování v dané věci nebylo pro žalovanou závazné. Obsah předmětného spotu nebyl žalobkyní nikterak zpochybněn; navíc tento spot byl předmětem dokazování i při ústním jednání před soudem. Sporná tedy byla pouze týkající se posouzení reklamního spotu v rovině správního uvážení. Proto nemohou být důvodné žalobní námitky dovolávající se znaleckého posouzení věci (znalec se může relevantně vyjadřovat pouze k otázkám skutkovým, nikoliv k otázkám právním), případně posouzení věci z hlediska kodexů výrobců lihovin, které navíc nejsou obecně závaznou právní normou. Stejně tak nebylo stanovisko Rady pro reklamu, o němž žalovaná v napadeném rozhodnutí výslovně uvedla, že k němu při rozhodování v dané věci nepřihlížela. Soud pouze na okraj dodává, že konstatování žalované o existenci negativního stanoviska Rady pro reklamu nemělo na jeho rozhodnutí ve věci samé žádný vliv.

Soud při jednání neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz "", neboť shledal, že o žalobě lze rozhodnout na základě spisového materiálu a znalosti obsahu předmětného reklamního spotu, se kterým se sám seznámil. Provádění jakéhokoliv dalšího dokazování proto soud považoval za zbytečné. Žalobkyní předložená "" navíc neobsahuje žádné skutečnosti, jež by byly významné pro posouzení věci samé. Zaznamenává toliko odpovědi náhodně vybraných respondentů na otázky, pro koho je dle jejich mínění určena značka Fernet Stock 8000, o čem byla reklama na daný produkt a co respondentům tato reklama sdělila. Jak vidno, respondenti se nikterak nevyjadřovali k těm otázkám, které jsou klíčové pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, a sice zda předmětná reklama zobrazuje osoby, které vyhlížejí jako mladší 18 let a zda využívá prvky, prostředky nebo akce, které oslovují osoby mladší 18 let. I z tohoto důvodu by provedení důkazu touto listinou bylo zcela nadbytečné.

Rovněž úsudek žalované o výši uložené pokuty byl učiněn v souladu s právem. Pokuta byla žalobkyni uložena ve výši 500 000 Kč, tj. v jedné čtvrtině zákonné sazby a v napadeném rozhodnutí byla náležitě odůvodněna. Ve výroku napadeného rozhodnutí je výslovně uvedeno, že sankce byla žalobkyni uložena za porušení povinnosti stanovené v § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy, a proto posouzení závažnosti jednání žalobkyně se nepochybně vztahuje k porušení právě tohoto ustanovení. Porušení tohoto zákonného ustanovení bylo žalovanou správně hodnoceno jako významné vzhledem k tomu, že reklama na alkohol skutečně patří mezi citlivé komodity a nedodržení zákonného omezení pro tuto reklamu zakotveného v § 4 písm. b) zákona může mít závažný dopad na mladistvé. Jednání žalobkyně nemůže konvalidovat skutečnost, že reklama na alkohol (stejně jako prodej alkoholu samotného) není obecně zakázána. Je třeba respektovat, že reklama na alkohol je zákonem regulována a dodržení této regulace je žalovanou dozorováno. Skutková podstata správního deliktu, který žalobkyně spáchala, stanoví meze přípustnosti reklamy na alkohol s cílem zamezit jejímu případnému působení na děti a mladistvé. Chrání tak děti a mladistvé před získáním dojmu o radosti z pití alkoholu v situacích, které děti a mladistvé oslovují. Takto samozřejmě nepůsobí každá reklama na alkohol, ale především ta reklama, která děti či mladistvé nějakým způsobem upoutá a zaujme. To je právě případ reklam zakázaných § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy, tj. takových reklam, které při spotřebě alkoholických nápojů zobrazují osoby mladší 18 let nebo osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí, nebo reklam, které využívají prvky, prostředky nebo akce oslovující osoby mladší 18 let.

Je třeba zdůraznit, že způsobení škodlivého následku v podobě vytvoření takového postoje dítěte či mladistvého k alkoholu, který vyznívá ve prospěch nadměrné konzumace alkoholu, není znakem skutkové podstaty správního deliktu, za který byla žalobkyně sankcionována, a žalovaná tudíž nebyla povinna v řízení zkoumat a prokazovat, zda takový škodlivý následek po odvysílání předmětné reklamy u některého dítěte či mladistvého skutečně nastal. Pro závěr o protiprávnosti jednání žalobkyně bylo rozhodující výlučně posouzení toho, zda předmětná reklama porušuje zákaz zakotvený v § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy. (...)