Vydání 3/2016

Krajský úřad Olomouckého kraje (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 19. 7. 2013 uložil žalobkyni pokutu ve výši 8 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 8a odst. 1 písm. q) zákona o regulaci reklamy, jehož se měla žalobkyně dopustit tím, že jako šiřitel šířila reklamu činností v pohřebnictví v rozporu s § 6a odst. 3 zákona o regulaci reklamy tak, že

– v Olomouci na Horním náměstí měla dne 25. 2. 2013 umístěnu vitrínu, ve které byla ve spodní části vyvěšena oznámení o úmrtí (parte) a v horní části byly vyvěšeny informační materiály označené jako pohřební služba VIA ULTIMA obsahující sdělení o všech službách, které poskytuje, včetně kontaktních údajů,

– v Olomouci na ulici Štítného 25 měla před vlastní označenou provozovnou dne 15. 3. 2013 umístěnu vitrínu, ve které byla oznámení o úmrtí (parte) umístěna v levé části, zatímco v pravé části byly vyvěšeny informační materiály označené jako pohřební služba VIA ULTIMA obsahující sdělení o všech službách, které poskytuje, včetně kontaktních údajů.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 10. 9. 2013.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Ostravě. V ní uvedla, že nezpochybňuje skutková zjištění, namítla však nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože žalovaný nezdůvodnil, proč je vytýkané jednání neetické. Žalovaný rovněž nereagoval adekvátně na námitku, že § 6a odst. 3 zákona o regulaci reklamy dopadá toliko na oznamování úmrtí pozůstalým, nikoli široké veřejnosti. Žalovaný samostatně nevyložil, jak rozumí sousloví „“. Dále se žalovaný nevyjádřil k výkladu „“, který provedla žalobkyně, a nevymezil hranici reklamy přípustné a nepřípustné a konečně neuvedl, proč u jiných provozovatelů pohřebních služeb akceptoval rozdělovací linku na vitríně jako skutečnost narušující souvislost reklamy s oznamováním úmrtí.

Následně žalobkyně předložila právní argumentaci k výkladu § 6a odst. 3 zákona o regulaci reklamy. Žalobkyně měla za to, že toto ustanovení směřuje toliko k okamžiku oznamování úmrtí pozůstalým. V této souvislosti vyjmenovala nejrůznější subjekty, jimž v rámci komplexu jí poskytovaných služeb oznamuje úmrtí a kdy je nemyslitelné, aby tak činila bez sdělení svých obchodních údajů, které podléhají regulaci reklamy (např. matriční úřady, krematoria, autodopravci, správci hřbitovů, hudebníci, fotografové). Pokud by se žalobkyně měla řídit právním názorem žalovaného, pak by ve všech případech jednala nedovoleně, neboť by se muselo jednat o její reklamu v souvislosti s oznamováním úmrtí. Právní názor žalovaného o nepřípustnosti situace, aby v jednom zorném poli byly jak parte, tak obchodní údaje žalobkyně, by – dovedeno – znamenalo, že by se v blízkosti smutečních oznámení nemělo nacházet ani označení provozovny žalobkyně, pracovník v oblečení s logem žalobkyně či vozidlo s logem žalobkyně. Pokud správní orgány trvají na oddělení oznámení o úmrtí a reklamy, pak měly jasně uvést, jak má toto oddělení vypadat. Žalovaná nesouhlasila s právním názorem správního orgánu I. stupně, že rozhodující je totožnost vitríny, neboť by bylo nesmyslné postihovat umístění těchto údajů v jedné pětimetrové vitríně obchodního domu, zatímco těsné umístění ve dvou vitrínách formátu A4 by již bylo pro správní orgán akceptovatelné. Žalobkyně také polemizovala s tvrzením správních orgánů, že její jednání je neetické vůči pozůstalým, neboť žalobkyně parte umísťuje do své vitríny jen s výslovným souhlasem objednatele pohřbu (zpravidla pozůstalého). Závěrem žalobkyně poukázala na absenci prejudikatury ve věci a připojila moderační návrh.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozhodnutí správních orgánů mají všechny náležitosti a jsou přezkoumatelná. K sousloví „“ odkázal na Slovník spisovné češtiny a internetové zdroje, z nichž plyne, že oznamováním úmrtí lze rozumět i oznámení formou vyvěšení či rozeslání parte. Žalovaný setrval na stanovisku, že informace o provozovateli pohřební služby a úmrtní oznámení musí být v oddělených vitrínách, a popřel, že by on nebo správní orgán I. stupně akceptovali jiná řešení.

Krajský soud v Ostravě zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.