Vydání 3/2022

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2022, čj. 1 As 230/2021-40)

Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze (dále jen „orgán prvního stupně“) uznala dne 26. 3. 2018 žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 8a odst. 3 písm. i) zákona o regulaci reklamy. Přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že zhotovila reklamu na doplněk stravy GS Merilin Harmony otištěnou v týdeníku TV magazín č. 8/17 ve znění: „ . .“ Tato reklama přitom potravinám (doplňku stravy) přisuzuje léčivé účinky vůči nemocem, což je v rozporu s čl. 7 odst. 3 nařízení. Žalobkyně v reklamě použila výrazy, které představují příznaky klimakterických poruch podle Mezinárodní klasifikace nemocí (viz https://mkn10.uzis.cz). Tímto jednáním porušila povinnost stanovenou v § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy, za což jí orgán prvního stupně uložil pokutu ve výši 60.000 Kč. Žalovaná pak napadeným rozhodnutím snížila pokutu na 45.000 Kč. V části, v níž byla žalobkyně uznána vinnou z použití výrazu „nervozita“, žalovaná rozhodnutí zrušila a řízení zastavila, neboť nervozita není příznakem žádné nemoci.

Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze. Zaprvé namítla, že klimakterium není nemoc, ale přirozený fyziologický stav. Okamžik, od nějž jsou klimakterické potíže považovány za nemoc, musí být určen lékařem. Mezinárodní klasifikaci nemocí nelze vykládat tak, že v ní užitá slova jsou bez dalšího popisem určité nemoci. Mnoho příznaků musí dosahovat určité intenzity, aby je bylo možno považovat za nemoc. Žalovaná tak přijala nepřípustný rozšiřující výklad. Pro popis vztahu fyziologických hodnot k patologickým je v případě klimakteria používán tzv. Kuppermanův index (součin indexu příznaků, které žena pociťuje, a jejich intenzita). U doplňků stravy je možné užívat zdravotní tvrzení ze seznamu tzv. zdravotních tvrzení k jednotlivým složkám přípravku, což správní orgány při svém rozhodování nikterak nezohlednily. Doplněk stravy obsahuje ploštičník hroznatý a třezalku tečkovanou, k nimž se váží zdravotní tvrzení. Žalobkyně proto byla oprávněna uvedené údaje v reklamě užít, složení doplňku stravy takové použití opodstatňuje. Zadruhé žalobkyně uvedla, že reklama na doplněk stravy nevybočuje z běžné reklamní praxe, a proto nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Sporná reklama nemůže ve spotřebiteli vyvolat dojem, že doplněk stravy může něco vyléčit. Spotřebitel se tak nemůže domnívat, že doplněk stravy může vyřešit jeho zdravotní obtíže. Konečně žalobkyně namítla, že správní orgány postupovaly v rozporu se zásadou legitimního očekávání. V případě obdobné reklamy na doplněk stravy Proenzi Intensive rozhodla žalovaná zcela opačně. Současně se v napadeném rozhodnutí nevypořádala s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 7 Cmo 338/2011, v němž soud rozhodl, že otázka „ “, užitá v reklamních tvrzeních k prezentaci výrobku Proenzi 3, je otázkou řečnickou a nelze ji hodnotit jako tvrzení, které by naznačovalo souvislost mezi touto potravinou a zdravím.

Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, čj. 3 A 119/2018-39, zamítl. Pro naplnění skutkové podstaty podle § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy podle něj není rozhodné, zda byly v reklamě na doplněk stravy uvedeny pravdivé informace. Podstatné je to, zda je reklama v kombinaci s grafickým znázorněním schopna vzbudit dojem, že doplněk stravy je léčivem či přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim předcházet. Městský soud uvedl, že ve věci není sporu o tom, že klimakterium je přirozený fyziologický stav a nejde o samostatnou nemoc. Městský soud ve shodě s žalovanou přihlédl k Mezinárodní klasifikaci nemocí. Soud tak uvedl, že „[v] “. Pokud městský soud hodnotil reklamu jako celek, musel dospět k závěru, že tvrzení „ “, „ “, „ “ v kombinaci s tvrzením „[…] […] […] […] “ navozují dojem, že doplněk stravy má léčivé účinky. Městský soud nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že příznaky uvedené v Mezinárodní klasifikaci nemocí lze považovat za chorobu, až když dosáhnou určité intenzity. Toto tvrzení odporuje smyslu této klasifikace. Tím je „ “ Městský soud také uvedl, že správní orgány vyšly z expertních stanovisek, mezi něž se řadí právě Mezinárodní klasifikace nemocí. Ta obsahuje pod kódem „ “ symptomy jako návaly‚ nespavost‚ bolesti hlavy‚ neschopnost soustředění spojené s menopauzou. Poruchy spánku pak klasifikace obsahuje samostatně pod kódem G47. Proto výklad pojmu „nemoc“ uvedený v čl. 7 odst. 3 nařízení provedený žalovanou nelze považovat za extenzivní. Současně jsou ženy v období klimakteria zvlášť zranitelnou skupinou spotřebitelek. Z tohoto důvodu je třeba reklamní sdělení posuzovat přísněji, neboť „kritičnost“ zvlášť zranitelné skupiny je oproti průměrným spotřebitelům snížena.

Žalobkyně také tvrdila, že reklamní tvrzení lze považovat za dovolená zdravotní tvrzení z seznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Zdravotní tvrzení se však podle čl. 13 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení vztahují na snižování rizikového faktoru onemocnění. To ovšem žalobkyně nečinila. Naopak, slibovala zmírnění existujících klimakterických potíží. Jednalo se tak o léčebné tvrzení. Podle městského soudu on hold seznam nemůže založit výjimku ze zákazu léčebných tvrzení. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2020, čj. 5 As 219/2019-49. Dále městský soud nepřitakal závěru žalobkyně o nenaplnění materiálního znaku přestupku. Podle judikatury je materiální znak naplněn již samotným porušením skutkové podstaty, ledaže by existovaly výjimečné okolnosti nasvědčující tomu, že společenská nebezpečnost nedosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti. Pokud jde o legitimní očekávání, městský soud konstatoval, že žalobkyně nepředložila konkrétní tvrzení a nespecifikovala rozhodnutí, které mělo její legitimní očekávání založit. Stejně tak jej nedoložila ani při jednání. Městský soud uzavřel, že uložená pokuta činila 2,25 % horní hranice zákonné sazby, a proto je také přiměřená.

Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, ve které namítala, že klimakterium je přirozený stav a nikoliv nemoc. S tím ostatně jak správní orgány, tak městský soud souhlasily, ale nevyvodily z toho patřičné závěry. Dále stěžovatelka uvedla, že Mezinárodní klasifikace nemocí obsahuje různé stavy a „události“, jež nelze bez dalšího považovat za nemoc. Jedná se tak například o „ “. Porod přitom může být „obtěžující“ v tom smyslu, že rodičky mohou mít bolesti, krvácení či porodní zranění. Řada dalších stavů uvedených v Mezinárodní klasifikaci nemocí souvisí s reprodukčním cyklem. Například „ “ zažívá podle stěžovatelky až 80 % všech žen. Přestože je tento stav uveden v klasifikaci, nejedná se o nemoc. Obsah Mezinárodní klasifikace nemocí proto nelze vykládat tak, že každý v ní uvedený stav je bez dalšího nemocí s úplným, závazným a všeobecně použitelným popisem příznaků.

Stěžovatelka také nesouhlasí s tvrzením městského soudu, že „ [uvedené v Mezinárodní klasifikaci nemocí] “. Naopak trvá na tom, že některé stavy popsané v klasifikaci musí dosáhnout určité intenzity, aby je bylo možné považovat za chorobu. Stejně tak stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením žalované, jež aproboval městský soud, že v reklamě uvedla příznaky poruch klimakteria. Naopak, stěžovatelka uvedla příznaky stavu klimakteria, který není nemocí. Poruchy klimakteria a stav klimakteria je třeba odlišovat.

Stěžovatelka dále rozporuje závěr, že reklama je způsobilá vyvolat ve spotřebitelkách dojem, že doplněk stravy má léčivé účinky. Naopak, reklama obsahuje spojení „doplněk stravy“ a dále povinná zdravotní tvrzení. Navíc je značka „GS“ zavedenou značkou doplňků stravy a spotřebitelky vědí, co od nich mohou očekávat. Dále pak nelze přehlédnout, že reklama neobsahuje informace typické pro léky. Průměrný spotřebitel je tak schopen odlišit reklamu na tento doplněk stravy od reklamy na léky. Stěžovatelka pak v této souvislosti uvádí, že není „ “. Stejně tak závěr o „zvlášť zranitelné skupině spotřebitelů“ je pouze dojmem městského soudu bez dalšího zdůvodnění. Předpoklad, že ženy procházející menopauzou nejsou schopny odlišit doplněk stravy od léku, je však mylný.

Stěžovatelka shrnula, že správní orgány i městský soud rozšířily výklad pojmu „nemoc“, což je ve správním trestání nepřípustné. S ohledem na to navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že ve správním ani soudním řízení nebylo spornou otázkou to, zda je klimakterium přirozeným stavem. Stěžovatelka však v posuzované reklamě uváděla tvrzení vztahující se k poruchám klimakteria. Tomu ostatně nasvědčuje i systematika chorob v Mezinárodní klasifikaci nemocí, v níž je zastřešující kategorií „ “. Pokud jde o tvrzené nezdůvodnění závěru městského soudu o tom, že stěžovatelka nesměla výroky v reklamě užít, uvádí žalovaná, že soud odůvodnil, proč je třeba výroky považovat za léčebná tvrzení. Městský soud ani správní orgány však nezpochybnily účinky doplňků stravy na lidské zdraví. To však nebylo předmětem správních řízení. Vzhledem k tomu žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

V reakci na vyjádření žalované stěžovatelka uvedla, že je pravdou, že správní orgány i městský soud opakovaně deklarovaly, že klimakterium je přirozený stav, ovšem nevyvodily z toho patřičné důsledky. Žalovaná nesprávně vykládá Mezinárodní klasifikaci nemocí, pokud ze souhrnného označení kategorie N95 jako „poruchy“ dovozuje, že všechny podkategorie jsou nemocemi. Podle stěžovatelky není klasifikace závazným dokumentem ani vodítkem při interpretaci právních norem v České republice. Jde o statistický a výkaznický dokument. Jestliže existují pochybnosti o tom, zda jsou určité symptomy (příznaky) popisem nemoci, je třeba dát přednost výkladu ve prospěch obviněného, tedy stěžovatelky.

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu, zrušil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce a věc jí vrátil k dalšímu řízení.