Vydání 1/2007

Podle § 3 odst. 1 písm. a) puncovního zákona se za výrobky z drahých kovů pro účely tohoto zákona považují: klenotnické, bižuterní, medailérské a jiné zlatnické a stříbrnické výrobky ze slitin zlata, stříbra nebo platiny, které mohou být kombinovány s přírodními či syntetickými kameny, perlami, smaltem, korály, sklem a jinými nekovovými materiály (dále jen "zboží"). Zákon tak toliko pro výrobky z drahých kovů uvedené v odst. 1 písm. a) volí legislativní zkratku "zboží", přičemž za zboží se nepovažují výrobky v odst. 2 písm. a) až d), tj. mj. výrobky ze zlata, stříbra a platiny o nižší ryzosti než tam stanovené. Zboží takto definované je podle odst. 3 dovoleno v tuzemsku vyrábět nebo ze zahraničí pro obchodování v tuzemsku dovážet, jen pokud má zákonnou ryzost stanovenou tímto zákonem s odkazem na § 5. Zákon pak rovněž definuje v § 4, co se rozumí tuzemským zbožím, cizím zbožím, starým zbožím a starožitným zbožím, opraveným zbožím, registrovanou slitinou atd. s tím, že obchodováním se rozumí prodej včetně obstarání prodeje, nákup za účelem dalšího prodeje a prodej použitého zboží. Pokud jde o pojem puncovní kontroly, je vymezen v § 8 puncovního zákona, podle nějž předmět a rozsah puncovní kontroly spočívá ve zjištění a ověření ryzosti a předepsaného stavu zboží, které jsou stanoveny tímto zákonem, tj. zákonné ryzosti dle § 5. Výsledkem puncovní kontroly je pak úřední označení zboží puncovní značkou příslušné zákonné ryzosti nebo jiným způsobem stanoveným tímto zákonem. Povinné puncovní kontrole, pokud není dále stanoveno jinak, podléhá podle § 9 tuzemské a cizí zboží určené pro obchodování v tuzemsku, staré zboží v případě, že má být předmětem obchodování, opravené zboží. Ve smyslu § 14 zkoušku ryzosti zboží provádí Puncovní úřad vázán následnými ustanoveními části II puncovního zákona.

Z uvedených definic vyplývá, že pokud jde o pojem "zboží", pro účely puncovního zákona se jím rozumí výrobky z drahých kovů, jak jsou shora vymezeny, a nerozumí se jím jiné výrobky, které zákon uvádí v negativním výčtu.

Podle § 38 odst. 1 puncovního zákona obchodníci nesmějí obchodovat s úředně neoznačeným zbožím nebo takové zboží k obchodování mít nebo k prodeji nabízet, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se tento zákaz vztahuje i na prodej zastaveného zboží zastavárníkem.

Práva a povinnosti puncovní inspekce uvedené v § 41 puncovního zákona stanoví, že Puncovní úřad kontroluje u výrobců a obchodníků, zda zboží prodávané, nabízené k prodeji, nebo za tím účelem skladované neuniklo puncovní kontrole a zda je označeno ryzostním číslem, pokud tak zákon stanoví; dále kontrolují ryzost a složení klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů a dodržování dalších povinností. Pracovníci Puncovního úřadu jsou pak oprávněni při výkonu kontroly podle § 41 odst. 2 písm. c) provádět zkoušku ryzosti zboží a dále klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů včetně odběru vzorků, za tím účelem jsou oprávněni požadovat jejich předložení; pro tento účel se považují za zboží i výrobky z jiných materiálů než z drahých kovů, pokud jsou vzhledově se zbožím zaměnitelné; podle § 41 odst. 2 písm. d) jsou dále oprávněni zboží, u něhož vzniklo důvodné podezření, že v rozporu s tímto zákonem nebylo předloženo k puncovní kontrole, odebrat za účelem jejího provedení nebo toto zboží zajistit proti neoprávněné manipulaci a uložit kontrolované osobě lhůtu k jeho předložení Puncovnímu úřadu k provedení puncovní kontroly. Podle odst. 3 o odběru vzorků nebo zboží a jejich hmotnosti vystaví inspektoři kontrolované osobě potvrzení, drahý kov ze vzorků Puncovní úřad po provedení zkoušky vrátí.

Z uvedeného zákonem stanoveného postupu podle § 41 odst. 2 písm. c) a d) je zřejmé, že pracovníci inspekce v rámci kontroly, pokud v provozovně naleznou výrobky z jiných materiálů než drahých kovů, které jsou vzhledově se zbožím definovaným v zákoně zaměnitelné, jsou oprávněni provést zkoušku ryzosti tohoto zboží, resp. těchto výrobků, a za tím účelem jsou oprávněni odebrat vzorky a požadovat jejich předložení. Toliko pro tento účel se považují za zboží i výrobky, které jsou vzhledově se zbožím zákonem definovaným zaměnitelné. Pokud jde o písmeno d), v tomto případě jde o zboží definované v zákoně, u něhož však vzniklo podezření, že v rozporu s tímto zákonem nebylo předloženo k puncovní kontrole, a za tímto účelem pak pracovníci inspekce mohou odebrat toto zboží nebo toto zboží zajistit proti neoprávněné manipulaci a uložit kontrolované osobě lhůtu k jeho předložení Puncovnímu úřadu k provedení puncovní kontroly. Jestliže pracovníci inspekce jako závadu konstatovali prodej úředně neoznačeného "zboží", a tedy možné porušení § 38 zákona, tj. podezření z toho, že obchodník obchoduje z úředně neoznačeným zbožím a jako takové zboží je nabízí, tzn. nabízí zboží definované v § 3 odst. 1 písm. a), které není řádně označeno puncovními značkami a nebylo předloženo k puncovní kontrole, a žalobkyně toto popírá, bylo v prvé řadě povinností zajistit důkazní prostředek, z něhož by vyplynulo, že zajištěné předměty jsou skutečně zbožím ve smyslu puncovního zákona. K zajištění takového důkazního prostředku mohla vést zkouška ryzosti podle § 14 puncovního zákona, jejíž provedení však z výsledku zjištění a údajů uvedených v protokolu o provedené kontrole nevyplývá, anebo mohli pracovníci Puncovního úřadu využít práva odebrat vzorky, popřípadě požadovat jejich předložení s tím, že jde o výrobky z materiálů, které jsou vzhledově se zbožím zaměnitelné, a to podle § 41 odst. 2 písm. c). Postup podle téhož ustanovení písm. d) pak přicházel v úvahu u výrobků z drahých kovů, které již prokazatelně jsou "zbožím", u něhož vzniklo důvodné podezření, že v rozporu s tímto zákonem nebylo předloženo k puncovní kontrole a není označeno, jak má dle zákona být, a je možno odebrat toto zboží k provedení této kontroly, nebo jej zajistit a uložit, aby bylo předloženo této kontrole. Jde však již toliko o puncovní kontrolu zboží ve smyslu zákona, tj. zjištění a ověření ryzosti a předepsaného stavu směřující k úřednímu označení puncovní značkou příslušné ryzosti.

V daném případě však z protokolu o provedení kontroly vyplývá, že referent puncovní inspekce vyzval obchodníka k předložení zajištěných věcí k puncovní kontrole, uvedené výrobky, jejichž seznam je přílohou protokolu, označil za zboží z drahých kovů, aniž by bylo ověřeno, zda skutečně jde o zboží z drahých kovů ve smyslu zákona, s tím, že uvedl, že jde o podezření, že zboží není označeno platnými úředními značkami, a tedy jde o porušení § 38 odst. 2 písm. b) puncovního zákona, a požadoval, aby toto zboží bylo předloženo k dodatečné puncovní kontrole. Rovněž z přílohy protokolu vyplývá, že výrobky uvedené v seznamu byly označeny jako zboží z drahých kovů, které bylo zajištěno ve smyslu § 41 odst. 2 písm. d) puncovního zákona. Pakliže žalobkyně popírá, že v daném případě šlo o výrobky, které lze označit ve smyslu definice zákona za zboží, ale naopak tvrdí, že šlo o výrobky z jiných kovů, bylo nutno zajistit důkazní prostředek, zda skutečně šlo o zboží ve smyslu zákona, či nikoliv. Skutkový stav tak, jak žaloba namítá, proto nebyl dostatečně zjištěn a v daném případě nemůže být rozhodné, že řádnému zjištění skutkového stavu nepřispěla žalobkyně tím, že právě nepředložila zajištěné výrobky k puncovní kontrole, neboť její povinnost předložit zajištěné zboží k puncovní kontrole je vázaná na skutečnost, že jde skutečně o zboží ve smyslu zákona. Jinou povinnost má, a to předložit výrobky i z jiných než drahých kovů vzhledově zaměnitelné se zbožím, a to k tomu, aby ve smyslu § 41 odst. 2 písm. c) byla provedena zkouška ryzosti včetně odběru vzorků.

Soud musí konstatovat, že nezpochybňuje kvalifikaci či znalost inspektorů Puncovního úřadu v tom smyslu, že by v provozovně nerozpoznali, zda některý výrobek je nebo není zbožím ve smyslu zákona, nicméně jak vyplývá z dikce zákona, je zboží vymezeno objektivně, tj. popisem a složením, a to na jedné straně znamená, že jeho určení nikterak nemůže záviset na tom, jak výrobky obchodník označí, nebo jako co je prodává; na druhé straně vymezení zboží jeho "složením", tj. určením hranice jeho ryzosti, vyvolává pochybnosti, zda bez jakýchkoliv zkoušek ryzosti lze určité předměty za zboží označit. Z protokolu o inspekci vyplývá, že referent puncovní inspekce označil sice zboží jako zboží z drahých kovů, nicméně nevyplývá z něho, že by provedl jakoukoliv zkoušku ke zjištění, zda šlo skutečně o zboží či nikoliv. Naplnit skutkovou podstatu § 43 odst. 2 písm. j) však lze pouze tehdy, jestliže povinná osoba nepředloží ve lhůtě stanovené inspektorem zboží k provedení puncovní kontroly, tedy jestliže na základě postupu inspektora podle § 41 odst. 2 písm. d) skutečně u zboží, u kterého vzniklo podezření, že nebylo předloženo k puncovní kontrole, dojde k tomu, že nebylo předloženo zajištěné zboží proti neoprávněné manipulaci ve lhůtě Puncovnímu úřadu. Naopak je zřejmé, že zákon tak, jak stanoví oprávnění inspektorů Puncovního úřadu, a tak, jak zavazuje povinnostmi obchodníky s výrobky či zbožím z drahých kovů, považoval za vhodné vybavit inspektory Puncovního úřadu při kontrole na místě pravomocí provádět zkoušku ryzosti zboží včetně odběrů vzorků, a tedy ve smyslu § 41 odst. 2 písm. c) lišit výrobky, u nichž je podezření, že jsou se zbožím zaměnitelné, a zjistit na místě, zda jde o zboží ve smyslu zákona. Jenom takovéto zboží pak podléhá puncovní kontrole a je s ním možno nakládat ve smyslu § 41 odst. 2 písm. d). Z uvedeného důvodu proto soud neshledal napadené rozhodnutí v souladu se zákonem, neboť jak rozhodnutí prvého stupně, tak i rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno, vycházelo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť správní delikt, za který byla žalobkyni uložena pokuta, byl výslovně postaven na naplnění skutkové podstaty ve smyslu § 43 odst. 2 písm. j) tím, že nepředložila zajištěné předměty vzhledově zaměnitelné se zbožím definovaným v § 3 odst. 1 písm. a) puncovního zákona k provedení puncovní kontroly Puncovnímu úřadu, s poukazem dále na postup Puncovního úřadu a opírající se o protokol z kontroly, z něhož jednoznačně vyplývá, že šlo o zboží zajištěné ve smyslu § 41 odst. 2 písm. d) puncovního zákona. Nemůže z tohoto důvodu obstát podle názoru soudu tvrzení, respektive závěr žalovaného, že pokud puncovní zákon fikci zboží výslovně v bodě § 41 odst. 2 písm. d) neuvádí, je nutno pro účely předložení uplatnit fikci stanovenou v § 41 odst. 2 písm. c), tzn. že i ve smyslu ustanovení písm. d) se zbožím rozumí zboží zaměnitelné se zbožím definovaným v zákoně. Pokud by k tomu bylo možno takto přistupovat, pak by § 41 odst. 2 písm. c), který vybavuje inspektory puncovního úřadu pravomocí provádět zkoušku ryzosti, byl nadbytečný, neboť by postačovalo, aby je zákon nadal oprávněním odebrat či zajistit jakékoliv výrobky zaměnitelné se zbožím, a nebylo by nutno dělit jejich oprávnění podle § 41 odst. 2 písm. c) a oprávnění podle téhož ustanovení písm. d) puncovního zákona.

Z uvedených důvodů soud proto dospěl k závěru, že podklady ve spise neposkytují výroku napadeného rozhodnutí dostatečnou oporu, neboť postup inspektorů Puncovního úřadu tak, jak vyplývá z protokolu o provedené kontrole, není dostatečně určitý v tom smyslu, že z žádného důkazu nevyplývá, že skutečně bylo v provozovně zajištěno zboží ve smyslu zákona. Takovéhoto pochybení se mohli pracovníci Puncovního úřadu vyvarovat tím, že by odebrali vzorky přímo na místě a neponechávali zajištěné zboží v provozovně s tím, že má být dodatečně předloženo k puncovní kontrole, anebo mohli ihned na místě provést zkoušku ryzosti zboží, čímž by byl proveden důkaz, který by byl nesporný, a bylo by rovněž nesporné, že následný postup ve smyslu § 41 odst. 2 písm. d) byl v souladu se zákonem.