Vydání 3/2008

Číslo: 3/2008 · Ročník: VI

1500/2008

Provozování her a loterií: provoz výherních hracích přístrojů; odvod části výtěžku na veřejně prospěšné účely

Ej 510/2007
Provozování her a loterií: provoz výherních hracích přístrojů; odvod části výtěžku na veřejně prospěšné účely
k § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákonů č. 70/1994 Sb., č. 149/1998 Sb. a č. 63/1999 Sb. (v textu též "zákon o loteriích")
I. V případě "části výtěžku" (§ 4 odst. 2 věta první zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách) se jedná o tu část příjmu z provozování loterií a jiných podobných her, která je vyhrazena veřejně prospěšným účelům, a je příjmem té obce, která k jejich provozování vydala povolení. Výše odvodu části výtěžku se stanoví procentem uvedeným v tabulce z rozdílu mezi příjmem provozovatele tvořeným všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle § 2 a § 50 odst. 3 tohoto zákona, které podléhají vyúčtování, na straně jedné a výhrami vyplacenými sázejícím, správními a místními poplatky včetně nákladů státního dozoru na straně druhé.
II. Vlastní náklady provozovatele přímo související s provozováním výherních hracích přístrojů nemají ani nemohou mít vliv na výši vykalkulované části výtěžku pro odvod obci, a není je proto možno mezi odpočitatelné položky zahrnovat. Tyto lze uplatnit pouze ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, pro účely daňové.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2007, čj. 5 Afs 41/2007-88)
Prejudikatura:
usnesení Ústavního soudu č. 24/2001 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 285/01).
Věc:
Společnost s ručením omezeným V. proti Krajskému úřadu Karlovarského kraje o odvod části výtěžku z provozování výherních automatů, o kasační stížnosti žalobce.
Městský úřad Sokolov proti žalobci zahájil správní řízení z důvodu nepoužití části výtěžku z provozování výherních hracích automatů na veřejně prospěšný účel, v rozporu s § 4 odst. 2 zákona o loteriích. Rozhodnutím ze dne 15. 7. 2004 byla žalobci uložena povinnost doplatit částku ve výši 91 013 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 30. 9. 2004 zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Plzni dne 31. 1. 2007 zamítl.
Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. V ní zejména tvrdí, že Městský úřad Sokolov nebyl k vydání rozhodnutí oprávněn, a stejně tak nemá pravomoc k případnému následnému vymáhání uloženého plnění. Dále napadá způsob výpočtu části výtěžku, kterou měl odvést, pro rozpor s Listinou základních práv a svobod. Má-li krajský soud za to, že § 4 zákona o loteriích lze vykládat dvojím způsobem, platí zásada, že je-li možno právní předpis vykládat dvojím způsobem, vykládá se vždy ve prospěch účastníka.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že vzhledem k tomu, že Městský úřad Sokolov je oprávněn vydat povolení k provozování výherních přístrojů, lze dovodit, že tento orgán také rozhoduje o výši částky výtěžku. Tomu nasvědčuje i veřejnoprávní charakter takového plnění, tedy platby ve prospěch rozpočtu obce, stejně jako je tomu ve věci uložení pokuty či správního poplatku podle zákona o loteriích. Proto rozhodnutí Městského úřadu Sokolov bylo vydáno orgánem příslušným. Výpočet odvodu je dle žalovaného zcela jasně stanoven zákonem a podnikatelskému subjektu je, a to nejen v době vydání rozhodnutí k povolení provozu výherních přístrojů, ale též v době podání žádosti k podnikání v uvedeném oboru, známo, jaké bude jeho finanční zatížení plynoucí z dané podnikatelské aktivity.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu stran věcné i místní příslušnosti správního orgánu, který ve věci rozhodoval. Dospěl ke shodnému závěru, a to, že bylo postupováno v souladu s § 5, § 6 a § 7 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) a v souladu s § 18 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona o loteriích.
Povolení k provozování výherních přístrojů vydává obecní úřad pro svůj územní obvod, a to v přenesené působnosti, což je v daném případě Městský úřad Sokolov. Také v § 18 odst. 4 zákona o loteriích je stanoveno, že část výtěžku je příjmem obce, která vydá povolení k jejich provozování. Toto ustanovení vychází z obecně platného § 4 odst. 2 zákona o loteriích. Podle tohoto ustanovení je vydané povolení vázáno i na to, že na veřejně prospěšný účel bude použito části výtěžku ve stanovené výši. Vzhledem k tomu, že vydané povolení, které je oprávněn v souladu s § 18 odst. 1 zákona o loteriích vydat Městský úřad Sokolov, souvisí s použitím části výtěžku na veřejně prospěšný účel, za což odpovídá tento správní orgán, na nějž byla pravomoc vydávat povolení přenesena, je zcela logický závěr, že i tento orgán rozhoduje o správné výši této části výtěžku. Tomu nasvědčuje i veřejnoprávní charakter takového plnění, tedy platby ve prospěch rozpočtu obce, stejně jako je tomu ve věci uložení pokuty či správního deliktu podle zákona o loteriích.
Nejvyšší správní soud dále odkazuje na § 47 odst. 1 zákona o loteriích, podle kterého orgán, který povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry vydal, je povinen jej i kontrolovat. Orgán vykonávající státní dozor se může kdykoliv přesvědčit, zda loterie nebo jiné podobné hry se provozují za podmínek určených v povolení a zda se dodržují příslušné právní předpisy.
Námitku stěžovatele ohledně posouzení výtěžku a části výtěžku dle § 4 odst. 2 a 3 zákona o loteriích Nejvyšší správní soud rovněž neshledal důvodnou.
V případě "části výtěžku" (§ 4 odst. 2 věta první zákona o loteriích) se jedná o tu část příjmu z provozování loterií a jiných podobných her, která je vyhrazena veřejně prospěšným účelům, a je příjmem té obce, která k jejich provozování vydala povolení. Výše odvodu části výtěžku se stanoví procentem uvedeným v tabulce z rozdílu mezi příjmem provozovatele tvořeným všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle § 2 a § 50 odst. 3 tohoto zákona, které podléhají vyúčtování, na straně jedné a výhrami vyplacenými sázejícím, správními a místními poplatky včetně nákladů státního dozoru na straně druhé. Ustanovení § 4 odst. 2 cit. zákona
in fine
rovněž stanoví, že odvod části výtěžku v určené výši na veřejně prospěšné účely splňuje podmínku stanovenou zvláštním předpisem; odkazuje přitom na § 19 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Dle uvedeného ustanovení daňového zákona je pouze tato část výtěžku (dle § 4 odst. 2 zákona o loteriích) osvobozena od daně z příjmů.
Z uvedeného vyplývá, že pro výpočet části výtěžku (na kterou se vztahovalo daňové osvobození) se neodčítají vlastní náklady provozovatele. S pojmem vlastní náklady provozovatele pracuje až § 4 v odst. 3 zákona o loteriích. Tyto jsou tak již
relevantní
položkou pro účely zdanění, nikoli však pro výpočet té části příjmu provozovatele, která je určena k povinnému odvodu k veřejně prospěšným účelům. Z toho vyplývá, že vlastní náklady provozovatele nemají ani nemohou mít vliv na výši vykalkulované části výtěžku pro odvod obci. V žádném případě se nejedná o dva konkurenční výklady jednoho pojmu -
"výtěžek"
a
"část výtěžku"
, ale o výklad dvou pojmů, které jsou odvislé od jiných zákonem stanovených podmínek. Ustanovení § 4 odst. 2 zákona o loteriích a § 4 odst. 3 tohoto zákona jsou k sobě v poměru speciality (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001 - sp. zn. II. ÚS 285/01,*) www.
judikatura
.cz).
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného konstatuje, že vymezení hypotézy právní normy obsažené v § 4 odst. 2 zákona o loteriích je natolik přesné a určité, že nedává prostor k jinému výkladu než adekvátnímu (doslovnému). Nejde proto o situaci, kdy by ze zákona bylo možno dovodit dva konkurenční výklady, z nichž by měl mít přednost výklad pro stěžovatele příznivější.
*)
Publikován pod č. 24/2001 Sb. ÚS.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.