Provozování her a loterií: provoz výherních hracích přístrojů
Ustanovení § 18 odst.
3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, je nutno vykládat tak, že
povolení je možno vydat jen na stávající nebo následující kalendářní rok.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2009, čj.
8 Afs 88/2007-60)
Věc: Společnost s ručením omezeným CASINO SERVIS proti Krajskému úřadu Moravskoslezského
kraje o povolení k provozování výherních hracích přístrojů, o kasační stížnosti
žalobce.
Městský úřad Bohumín, odbor finanční, rozhodnutím ze dne 31. 10. 2005 povolil žalobci
provozování výherních hracích přístrojů umístěných v „MULTICASINO BOHUMÍN“ v období od 1. 1. 2006 do
31. 12. 2006.
Tentýž správní orgán ve svém rozhodnutí ze dne 13. 12. 2005 vyslovil, že se žalobci nepovoluje
provozování 22 výherních hracích přístrojů na období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007, a rozhodnutím ze
dne 13. 12. 2005 žalobci nepovolil provozování výherních hracích přístrojů na období od 1. 1. 2008
do 31. 12. 2008, v obou případech rovněž s místem umístění „MULTICASINO BOHUMÍN“.
Žalovaný svými rozhodnutími ze dne 15. 2. 2006 zamítl odvolání žalobce a poslední dvě
rozhodnutí Městského úřadu Bohumín ze dne 13. 12. 2005 potvrdil, přičemž žalovaný dospěl k závěru,
že vydání povolení na období roku 2007 a 2008 by za dané situace bylo v rozporu s
§ 18 odst. 3 zákona o
loteriích.
Samostatnými žalobami se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení těchto rozhodnutí žalovaného.
Krajský soud v Ostravě poté, co obě věci spojil ke společnému projednání, rozsudkem ze dne 26. 7.
2007 žaloby zamítl. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, soud především poukázal na
§ 18 odst. 3 zákona o
loteriích, dle kterého lze povolení vydat nejdéle na dobu jednoho roku. Neztotožnil se s
výkladem žalobce o možnosti vydat povolení k provozování výherních hracích přístrojů na mnoho
kalendářních let za sebou na základě samostatných žádostí podaných v jednom kalendářním roce, a to
vždy na dobu nejdéle jednoho kalendářního roku. Tak by bylo např. možné, aby žadatel při splnění
ostatních podmínek stanovených v §
18 zákona o loteriích požádal v jednom kalendářním roce o vydání povolení k provozování
jednoho hracího přístroje na 20 kalendářních let dopředu na základě dvaceti samostatných žádostí.
Takovýto postup ovšem představuje obcházení zákona, konkrétně
§ 18 odst. 3 zákona o
loteriích. Krajský soud shledal i jako nedůvodnou žalobní námitku týkající se absence právní
úvahy v odůvodněních obou rozhodnutích správního orgánu prvého stupně ze dne 13. 12. 2005. Dovodil,
že i když jsou tyto části rozhodnutí poměrně stručné, vyhovují požadavkům
§ 47 odst. 3 správního řádu z roku
1967.
Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností domáhal přezkoumání a zrušení tohoto rozsudku.
Vyslovil nesouhlas s výkladem § 18
odst. 3 zákona o loteriích provedeným krajským soudem. Poukázal na to, že nedůslednost
zákonodárce (nepřesnost formulace tohoto ustanovení) nelze nahrazovat rozšiřujícím výkladem. Příkazy
v obecně závazných předpisech musí být zřetelně a přesně formulovány. Pokud určité ustanovení
umožňuje dvě různé
interpretace
, nelze takové ustanovení vykládat v neprospěch účastníka (správního)
řízení za použití nepřiměřeného extenzivního a účelového výkladu. Dle stěžovatele úvaha krajského
soudu o obcházení zákona nemůže obstát, neboť stěžovatel postupoval v souladu s tím, co
zákon o loteriích umožňuje a
ukládá žadatelům o vydání povolení k provozování výherních hracích přístrojů.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Obecně je možno souhlasit se stěžovatelem, že při ne zcela přesné formulaci zákonného
ustanovení, které je možno vyložit dvojím způsobem, je nutno vycházet z výkladu, který je pro
účastníka správního řízení výhodnější. Tohoto principu se však nelze dovolávat, pokud při použití
příslušných metod výkladu zjevně tato další
interpretace
nepřichází v úvahu a byla by zjevným
obcházením zákona.
Nepochybně § 18 odst. 3 zákona
o loteriích bylo vhodné formulovat přesněji, např. tak, že k žádosti je možno vydat povolení
na stávající kalendářní rok nebo na následující kalendářní rok. Při použití všech metod výkladu,
tedy nejen gramatické, ale především i logické a systematické, je nutno dospět k závěru, že toto
ustanovení připouští jediný výklad a to ten, jak právě bylo zde uvedeno. Krajský soud v rámci
logického výkladu vhodně použil i argument
ad absurdum
, z kterého je již zřejmé, že výklad zastávaný
stěžovatelem nemůže obstát, neboť by ve svém výsledku znamenal faktické popření smyslu
§ 18 odst. 3 zákona o
loteriích. Tato úprava není samoúčelná. Jedná se o to, aby se zřetelem na povahu provozování
výherních hracích přístrojů bylo povolení vydáváno jen na relativně krátkou dobu, a to na základě
aktuálně zjištěných rozhodujících skutečností (např. i pokud se týká požadavku bezúhonnosti).