1363/2007
Provoz na pozemních komunikacích: pravomoc obecní policie měřit rychlost vozidel na území obce
Ejk 501/2007
Provoz na pozemních komunikacích: pravomoc obecní policie měřit rychlost vozidel na území obce
k § 79 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
k § 1 odst. 2, § 2 písm. c) a d), § 10 odst. 2, 3 a § 24b odst. 1 zákona ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákonů č. 82/1995 Sb., č. 153/1995 Sb. a č. 311/2002 Sb.
Obecní policie byla i před 1. 7. 2006 (tj. i před nabytím účinnosti zákona č. 411/2005 Sb.) oprávněna na území své působnosti měřit rychlost vozidel pomocí silničních měřidel rychlosti (radarů), a to podle § 1 odst. 2 ve spojení s § 2 písm. c) a d), § 10 odst. 2 a 3 a § 24b odst. 1 zákona ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 26. 6. 2007, čj. 52 Ca 4/2007-32)
Věc:
Radovan P. proti Krajskému úřadu Pardubického kraje o uložení pokuty.Městský úřad Česká Třebová dne 2. 6. 2006 zahájil se žalobcem přestupkové řízení, a to sdělením obvinění ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Tohoto se měl dopustit dne 15. 4. 2006 v cca 13.24 hodin tím, že v obci Česká Třebová, ulici Lhotka, na silnici I. třídy číslo 14 jako řidič osobního automobilu v měřeném úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/hod. jel rychlostí 68 km/hod., čímž porušil § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Podnětem k zahájení přestupkového řízení bylo oznámení přestupku ze dne 25. 5. 2006, učiněné Městskou policií Česká Třebová. Oznámení není žalobcem podepsáno. Jeho součástí je protokol o dopravním přestupku, který dokumentuje překročení povolené rychlosti 50 km/hod. v ulici Lhotka dne 15. 4. 2006 ve 13.24 hodin o 18 km/hod. Z fotografie vozidla a jejího detailu je zřetelně poznatelná tvář řidiče a dále je zřejmé, že vedle něj seděla osoba ženského pohlaví. Jako zjištěný řidič vozidla je uveden žalobce. Z protokolu o ústním jednání konaném dne 19. 10. 2006 vyplývá, že žalobce v rámci své účastnické výpovědi potvrdil, že v inkriminovaný den řídil motorové vozidlo a připustil možnost překročení rychlosti.
Dne 23. 10. 2006 vydal Městský úřad Česká Třebová rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným z přestupku kladeného mu za vinu, uložil mu pokutu ve výši 500 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení v částce 1000 Kč. K měření rychlosti městskou policií uvedl, že městská policie postupovala v souladu se zákonem o obecní policii, neboť vozidla nezastavovala, pouze měřila rychlost v rámci obce, a tak přispívala k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích [§ 2 písm. c) zákona o obecní policii]. Řidiči byli navíc informováni místní úpravou o tom, že v daném úseku probíhá měření rychlosti. Podle § 2 písm. d) zákona o obecní policii je přitom obecní policie povinna odhalovat přestupky a jiné správní delikty.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém mimo jiné namítal, že městská policie nebyla oprávněna rychlost měřit, a pokud tímto oprávněním před 1. 7. 2006 (novelou zákona o provozu na pozemních komunikacích) správní orgán I. stupně argumentuje, jedná se o jeho nepřípustný rozšiřující výklad zákona.
Dne 12. 12. 2006 žalovaný odvolání žalobce zamítl, přičemž konstatoval, že rozhodnutí I. stupně vychází ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci a v řízení nedošlo k žádnému pochybení, kterým by byl žalobce zkrácen na svých právech. Žalovaný se zcela ztotožnil s argumentací správního orgánu I. stupně ohledně zákonnosti měření rychlosti městskou policií před 1. 7. 2006.
Žalobce se žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného a jeho zrušení pro nezákonnost. V žalobě opět namítal zejména to, že městská policie v rozhodné době nebyla oprávněna měřit rychlost, že jí tato činnost nebyla zákonem svěřena. Zákon o obecní policii stanovil taxativním výčtem, ke kterým činnostem je městská policie oprávněna, měření rychlosti radarem mezi tyto činnosti nepatřilo. Žalovaný aplikoval nepřípustný rozšiřující výklad zákona, když oprávnění k měření rychlosti dovodil z ustanovení o povinnosti
„přispívat k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“
. Rozhodnutí žalovaného tak vychází z neexistující právní normy, není vydáno na základě platného zákona.Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zejména uvedl, že podle § 2 písm. c) a d) zákona o obecní policii obecní policie přispívá v rozsahu stanoveném tímto zákonem k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a odhaluje přestupky a jiné správní delikty. Podle § 10 odst. 2 téhož zákona je strážník povinen oznámit příslušnému orgánu podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt. Tvrzení žalobce o tom, že městská policie nebyla oprávněna v dané době měřit rychlost, je tak vyvráceno. Žalovaný odkázal současně na usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 22 T 75/2002, v němž soud uvedl, že v měření rychlosti strážníky neshledal překročení či zneužití pravomoci veřejného činitele, přičemž svůj závěr opřel o § 2 odst. 1 písm. d) zákona o obecní policii a dále o skutečnost, že rychloměr slouží k odhalení přestupku a jeho použitím nejsou účastníci silničního provozu nijak omezováni.
Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Je pravdou, že výslovného oprávnění k měření rychlosti vozidel se obecní policii dostalo až s novelou zákona o provozu na pozemních komunikacích účinnou od 1. 7. 2006. Od tohoto data je tak podle § 79 odst. 8 uvedeného zákona k měření rychlosti vozidel oprávněna policie a obecní policie; obecní policie přitom postupuje v součinnosti s policií. Nicméně až do 1. 7. 2006 nebylo výslovně upraveno ani měření rychlosti státní policií, její oprávnění k tomuto měření přitom nikdo nezpochybňoval, bez jakýchkoli problémů bylo dovozováno z práv a povinností státní policii stanovených zákonem. Stejně lze postupovat i v případě policie obecní, a pokud se žalovaný, respektive již prvostupňový správní orgán, dovolával § 2 písm. c) a d) zákona o obecní policii, byl jejich postup správný.
Podle § 1 odst. 2 zákona o obecní policii obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní další úkoly, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon.
Podle § 1 odst. 5 téhož zákona úkoly obecní policie plní v obcích, které jsou městy nebo statutárními městy, a v hlavním městě Praze městská policie.
Podle § 2 písm. c) a d) zákona o obecní policii obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo jiného zákona zejména:
- přispívá v rozsahu stanoveném tímto nebo jiným zákonem k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,
- odhaluje přestupky a jiné správní delikty.
Ustanovení § 2 zákona o obecní policii tak obsahuje demonstrativní výčet činností, které je obecní policie oprávněna a zároveň povinna vykonávat, respektive které konkretizují obecné vymezení úkolů obecní policie uvedené v citovaném § 1 odst. 2 zákona o obecní policii. Odhalování přestupků není omezeno na pouze vybranou skupinu, a obecní policie je tedy oprávněna (a povinna) odhalovat přestupky veškeré, včetně těch proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které spočívají v překročení maximální povolené rychlosti. Na povinnost odhalovat přestupky úzce navazují § 10 odst. 2 a 3 a dále § 24b odst. 1 zákona o obecní policii.
Podle § 10 odst. 2 zákona o obecní policii strážník je povinen oznámit příslušnému orgánu podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, jehož projednání patří do působnosti tohoto orgánu.
Podle § 10 odst. 3 zákona o obecní policii oznámení musí být doloženo důvody nebo důkazy, o něž se podezření opírá.
Podle § 24b odst. 1 zákona o obecní policii obecní policie je oprávněna, je-li to potřebné pro plnění jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných.
Citovaná ustanovení zákona o obecní policii jednoznačně dokládají oprávnění obecní policie měřit rychlost vozidel v obvodu své působnosti pomocí silničních měřidel rychlosti (radarů) i před 1. 7. 2006. Jedním z úkolů obecní policie je odhalovat přestupky, oznamovat je následně orgánům příslušným k jejich projednání a svá oznámení dokládat důvody a důkazy, o něž se opírají. Aby obecní policie mohla řádně a účinně plnit tento svůj zákonný úkol, musí být nadána mimo jiné i oprávněním použít technické prostředky, které jí pomohou určité situace zadokumentovat tak, aby o nich později nemohlo být pochyb. Takové oprávnění jí dává citovaný § 24b odst. 1 zákona o obecní policii, na základě kterého může používat pro účely pořízení záznamů z míst veřejně přístupných záznamová zařízení. V případě silnice I. třídy není pochyb o tom, že se jedná o místo veřejně přístupné. Pokud tedy obecní policie umístí na takovou silnici radar a jeho pomocí měří rychlost projíždějících vozidel, jedná zcela v souladu se zákonem. Nejedná se o žádný rozšiřující výklad zákona, naopak o standardní výklad jazykový, logický, systematický a lze říci i účelový, neboť pokud je obecní policie povinna plnit dané úkoly, musí k tomu mít i odpovídající prostředky, jinak by se jednalo pouze o „bezzubé“ zákonné ustanovení. Právě kategorie přestupků spočívajících v překročení maximální povolené rychlosti patří mezi ty, kdy záznam z technického zařízení (radaru) je stěžejním, mnohdy jediným důkazním prostředkem prokazujícím protizákonné jednání. Bez tohoto záznamu o naměřené rychlosti by mnoho přestupků zůstalo nepotrestáno, neboť pak už většinou zůstává tvrzení pachatele přestupku (o tom, že jel v souladu s právními předpisy) proti tvrzení strážníka či policisty (o tom, že rychlost byla nepřiměřená), nicméně přesný údaj o skutečné rychlosti vozidla není možno zjistit (i velmi zkušený strážník/policista může tuto rychlost pouze odhadnout a takový odhad rozhodně nemá stejnou důkazní sílu jako zmiňovaný záznam). Nelze přitom opomenout, že zájem společnosti na dodržování předpisů na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, zejména povinnosti nepřekračovat maximální povolenou rychlost, je značný – zvláště pak přihlédneme-li k počtu nehod (a to i smrtelných) v obcích a městech. Podle odborníků na silniční provoz přitom dodržování rychlosti 50 km/hod. zachrání třikrát více lidí oproti 60 km/hod. a zkracuje dráhu zastavení o 9 metrů.
Žalovaný i správní orgán prvního stupně postupovali v souladu se zákonem, pokud jako důkazní prostředek použili protokol o dopravním přestupku předaný Městskou policií Česká Třebová, obsahující záznam z radaru týkající se vozidla žalobce a dokumentující překročení maximální povolené rychlosti žalobcem v obci o 18 km/hod., a na tomto protokolu založili rozhodnutí o vině žalobce. Jiné žalobní námitky žaloba neobsahovala, sám soud neshledal ze správního spisu žádná pochybení, která by krátila žalobce na jeho veřejných právech. Rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu i žalovaného spočívají na úplně zjištěném skutkovém stavu a na správném právním posouzení věci. Uložený trest pokuty odpovídá spáchanému přestupku i osobě žalobce.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.