Vydání 2/2016

(...) [14] Podstatou sporu je § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu a otázka, zda k přerušení lhůty k pozbytí řidičského oprávnění dle § 123c odst. 3 dochází toliko při podání námitky proti poslednímu záznamu, kterým došlo k dosažení 12 bodů, nebo i při podání námitky proti kterémukoliv ze záznamů, kterými bylo 12 bodů dosaženo.

[15] Zákon o silničním provozu v § 123c odst. 3 stanoví, že „[p]“

[16] Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že „[n]“. Dle odstavce 4 tohoto ustanovení dále platí, že „[p]“.

[17] Prvotní přiblížení k právní normě představuje jazykový výklad. Nejvyšší správní soud má za to, že tato výkladová metoda nevede v posuzovaném případě k jednoznačnému závěru. Zákon hovoří o tom, že běh lhůt se přerušuje tehdy, „[p]“. Jde tedy o takový záznam, který byl proveden ( nikoliv o záznam, který proveden teprve bude nebo na který se hledí, jako by proveden nebyl), a zároveň platí, že tímto záznamem bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů. Nicméně stále lze smysluplně uvažovat minimálně o dvou výkladových alternativách. Záznamem, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, lze rozumět poslední v řadě záznamů, kterým je dosažení stanoveného počtu bodů završeno. Zároveň však není možné ignorovat fakt, že posledním záznamem samotným nelze nikdy celkového počtu 12 bodů dosáhnout (zákon nespojuje s žádným přestupkem záznam 12 nebo více bodů). Takto izolovaný výklad by vedl k neaplikovatelnosti právní normy, jelikož přerušení lhůty by nemohlo nastat nikdy. Pro dosažení celkového počtu 12 bodů je vždy třeba součtu bodů z několika záznamů. Tato úvaha tedy naopak vede k závěru, že záznamem, kterým bylo dosaženo 12 bodů, je nutné rozumět všechny dotčené záznamy, jejichž součet vede k dosažení celkového počtu 12 bodů.

[18] Uvedená dvojí možnost výkladu nachází svůj odraz i v odborné literatuře. Stěžovatelka upozorňuje na vybranou odbornou publikaci (Bušta, P.; Kněžínek, J.; Seidl, A. . Praha: Venice Music Production, 2013), kde se uvádí: „.“ Žalovaný naproti tomu v rozhodnutí o námitkách (které není předmětem tohoto řízení, je nicméně součástí spisu) cituje z odborné publikace (Leitner, M.; Vrána, J. . 4. vyd. Praha: Linde, 2012), jejíž autoři zastávají přesně opačný názor: „.“

[19] Při interpretaci uvedeného ustanovení není možné odhlédnout od smyslu a účelu právní úpravy. Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, který spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Body nejsou zaznamenávány ve správním řízení, a tudíž se proti jejich chybnému zaznamenání nelze bránit opravnými prostředky podle správního řádu. V zájmu zachování právní jistoty řidičů byl do zákona zaveden institut námitek, kterým je možné chybný záznam napadnout (viz důvodová zpráva k zákonu č. 411/2005 Sb.). Bodové konto řidiče se s každým bodově ohodnoceným přestupkem rozrůstá o odpovídající počet bodů. Řidič může sám průběžně aktivně sledovat svůj bodový účet a v případě nesrovnalostí uplatňovat námitky proti jednotlivým záznamům bodů. Podstatné je, že pokud je celkový stav bodů nižší než 12, nedochází k bezprostřednímu zásahu do veřejných práv dotčené osoby, a není tudíž třeba námitkám přiznávat účinek v podobě přerušení běhu výše uvedených lhůt. K zásahu do práv dochází až dosažením 12 bodů, jehož důsledkem je pro řidiče ztráta řidičského oprávnění. Jedná se o zásah poměrně citelný, jelikož právo řídit motorové vozidlo je velmi užitečné pro běžný život a výkon povolání (jak uvádí i Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 23. 9. 1998, , stížnost č. 27812/95, Reports 1998-VII, dále srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 114/2014-55). V zájmu zachování tohoto práva řidiči, který o řidičské oprávnění ze zákona přichází a současně napadá záznam bodů, stanoví § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu přerušení lhůty pro pozbytí řidičského oprávnění. Pokud by totiž bylo následně v řízení o námitkách zjištěno pochybení v provedení záznamu bodů, nemohla by samotná provedená oprava již zhojit újmu držitele, který by v případě nepřerušení běhu lhůty nemohl po dobu řízení o námitkách právo řídit motorové vozidlo vykonávat, ačkoliv k omezení tohoto práva by neexistoval zákonný důvod.

[20] Účelem právní úpravy § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu je tedy umožnit do doby pravomocného rozhodnutí o námitkách zachování řidičského oprávnění řidiči, který dosáhl 12 bodů, avšak má pochybnosti o tom, zda jeden nebo více záznamů bodů bylo provedeno v souladu s podkladem pro záznam, příp. zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému ohodnocení přestupku, který byl jeho podkladem (jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44, ). S ohledem na výše uvedené není možné přijmout závěr, že účinky přerušení lhůty pro pozbytí řidičského oprávnění má pouze včasné podání námitek proti poslednímu ze záznamů, jimiž bylo dosaženo 12 bodů. Neobstojí ani poukaz městského soudu na to, že záznamy předcházející poslednímu záznamu nemají bezprostředně za následek pozbytí řidičského oprávnění. Takový následek mají pouze společně všechny záznamy, které tvoří součet 12 bodů. O tom, že řidič dosáhl 12 bodů, se přitom bez pochybností dozví až z oznámení podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. V tomto případě je třeba při včasném podání námitek proti záznamu, který má dotčená osoba skutečně v úmyslu napadnout, zachovat účinky § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu. Nemá žádný smysl nutit ji napadat také záznam, který sama považuje za správný, a to pouze proto, že jde o poslední ze záznamů, kterými bylo dosaženo 12 bodů. Lze tedy uzavřít, že „“, je ve smyslu § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu každý ze záznamů, kterými bylo v součtu dosaženo 12 bodů. Včasné podání námitek proti kterémukoliv z těchto záznamů má za následek přerušení běhu lhůt stanovených v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Městský soud uvedenou právní otázku neposoudil správně a napadený rozsudek je z tohoto důvodu nezákonný.

[21] Stěžovatelka dále uvádí, že námitky uplatnila proti všem záznamům, a nikoliv proti všem záznamům s výjimkou posledního záznamu, jak se domnívá žalovaný i městský soud. I když to s ohledem na výše uvedené nemá pro věc zásadní význam, i v tomto ohledu lze dát stěžovatelce za pravdu. Každé podání je třeba hodnotit podle jeho skutečného obsahu, ze samotného nadpisu nelze usuzovat, že by námitky směřovaly proti všem záznamům, pokud z obsahu námitek vyplývá něco jiného. S městským soudem lze souhlasit, že stěžovatelka namítá, že si nebyla vědoma přestupků pod body 2.–6. a že tyto přestupky ještě ke dni 22. 1. 2014 nebyly v evidenci vedeny. Tyto námitky se tudíž nevztahují k poslednímu z přestupků, jimiž bylo dosaženo 12 bodů. Stěžovatelka však dále též namítala, že za jednotlivé přestupky je v evidenci uveden chybný počet bodů. Toto tvrzení se již neomezovalo pouze na přestupky, jichž si nebyla vědoma, ale na všechny přestupky vedené v evidenci.

[22] Co se týče rozhodnutí Ministerstva dopravy, které o námitkách proti záznamu bodů rozhodlo jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 10. 10. 2014, jež stěžovatelka zaslala městskému soudu dle vlastního vyjádření jako jeden z podpůrných podkladů, je třeba upozornit, že rozhodnutí o námitkách nebylo předmětem řízení před městským soudem. Argumentace v uvedeném rozhodnutí je nadto v podstatě identická s argumenty stěžovatelky, které městský soud v napadeném rozsudku vypořádal. Napadený rozsudek tedy nelze hodnotit jako nepřezkoumatelný z namítaných důvodů.