Vydání 7-8/2016

(...) [9] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, neboť rozhodnutí zatížená touto vadou zpravidla nelze věcně přezkoumat. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek městského soudu je zcela přezkoumatelný a nevykazuje vady způsobující nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů ani pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Odůvodnění přezkoumávaného rozsudku městského soudu je zcela srozumitelné a jsou z něj jasně seznatelné úvahy, jimiž se soud řídil. Městský soud nejprve podrobně vypořádal všechny námitky žalobkyně a dospěl k závěru, že jsou nedůvodné. Následně však naznal, že je povinen z úřední povinnosti nad rámec žalobních námitek vztáhnout na projednávaný případ závěry přijaté rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v citovaném usnesení čj. 6 As 114/2014-55. Městský soud dospěl k závěru, že správní orgány měly v souladu s tímto usnesením za přestupek spáchaný dne 28. 4. 2011 započítat toliko dva body. Postup a závěry městského soudu jsou srozumitelné a dostatečně odůvodněné, a tudíž přezkoumatelné, což ostatně dokazuje i skutečnost, že stěžovatel se závěry městského soudu rozsáhle polemizuje.

[10] Následně se Nejvyšší správní soud věnoval námitce nesprávného posouzení právní otázky městským soudem. Stěžovatel učinil spornou otázku, kdy lze zohlednit zásadu příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele a na jaké případy lze vztáhnout závěry přijaté rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v usnesení čj. 6 As 114/2014-55. Stěžovatel městskému soudu vytkl, že nosné důvody uvedeného usnesení na nyní pojednávaný případ vůbec nedopadají. Nejvyšší správní soud shledal tuto námitku opodstatněnou.

[11] Podobně jako je v případě aplikace právní normy třeba posoudit, zda byla v konkrétní věci naplněna hypotéza právní normy a zda je možné tuto normu aplikovat, je i v případě argumentace dřívějšími soudními rozhodnutími nutné posoudit, zda jsou splněny podmínky pro vztažení dřívějšího judikaturního závěru na danou věc, a zvlášť zda to skutkové a právní okolnosti dovolují. V případu řešeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 6 As 114/2014 tehdejší stěžovatel brojil v rámci námitkového řízení proti záznamu bodů provedenému na základě rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 13. 10. 2011, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu, podle něhož se přestupku dopustí, kdo " Daného přestupku se tehdejší stěžovatel dopustil 30. 6. 2011. Rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci 8. 11. 2011. Na základě tohoto rozhodnutí byly tehdejšímu stěžovateli do registru řidičů zaznamenány tři body, ačkoliv s účinností od 1. 8. 2011 byl zákonný bodový postih za daný přestupek snížen ze tří bodů na dva. Jinými slovy, v onom případě došlo ke snížení počtu ukládaných bodů za daný přestupek v průběhu správního řízení v mezidobí mezi spácháním přestupku a vynesením pravomocného rozhodnutí, jak správně poukázal stěžovatel v nyní projednávaném případě.

[12] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v opakovaně citovaném usnesení čj. 6 As 114/2014-55 rozhodl, že "[z] (v podrobnostech Nejvyšší správní soud v zájmu stručnosti odkazuje na samotné usnesení čj. 6 As 114/2014-55). Šestý senát Nejvyššího správního soudu, který o věci vedené pod sp. zn. 6 As 114/2014 věcně rozhodoval poté, co spornou právní otázku rozhodl rozšířený senát, následně uzavřel, že s ohledem na závěry rozšířeného senátu bylo na místě aplikovat zásadu příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele a stěžovateli zaznamenat do registru řidičů pouze dva body namísto tří, neboť v průběhu správního řízení o přestupku došlo ke změně zákona ve prospěch pachatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2015, čj. 6 As 114/2014-69).

[13] Nyní projednávaný případ se však od věci řešené pod sp. zn. 6 As 114/2014 významně liší. Žalobkyně se dopustila dne 28. 4. 2011 přestupku spočívajícího v držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla [§ 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích ve znění účinném do 31. 7. 2011]. O přestupku bylo rozhodnuto záhy po jeho spáchání, neboť byl projednán v blokovém řízení. Výsledkem blokového řízení je přitom individuální správní akt autoritativně zasahující do právních vztahů osoby obviněné z přestupku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS, či ze dne 19. 9. 2007, čj. 1 As 30/2007-53), proti němuž se nelze odvolat (§ 84 odst. 2 zákona o přestupcích). Pro úplnost lze dodat, že žaloba proti němu je nepřípustná (citovaný rozsudek čj. 6 As 49/2003-46). Správní řízení o daném přestupku tedy skončilo ještě téhož dne 28. 4. 2011. Na základě rozhodnutí vydaného v blokovém řízení dne 28. 4. 2011, jež bylo formálně vydáno vystavením bloku, proto došlo v souladu s tehdy účinnými předpisy k zápisu tří bodů do registru řidičů (§ 123b odst. 1 zákona o silničním provozu). část zákona č. 133/2011 Sb., kterým zákonodárce snížil bodovou dotaci za přestupek spočívající v "" ze tří bodů na dva, nabyla účinnosti až 1. 8. 2011, tedy víc než tři měsíce po skončení správního řízení, nikoliv v průběhu správního řízení jako ve zmiňované kauze řešené rozšířeným senátem. V době nabytí účinnosti pro pachatele příznivější právní úpravy (1. 8. 2011) zde nebylo vedeno žádné neskončené řízení o vině a trestu za daný přestupek, v němž by byl prostor pro zohlednění zásady příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele. Na okraj proto Nejvyšší správní soud poznamenává, že v nyní projednávané věci vůbec nebyla rozhodná otázka v současnosti řešená rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu pod čj. 5 As 104/2013-32, zda aplikace zásady příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele přichází v úvahu též v soudním řízení správním před krajským soudem nebo Nejvyšším správním soudem. V nyní řešené věci totiž žádné řízení o správním deliktu, správní ani následné přezkumné soudní řízení v době změny právní úpravy vůbec neprobíhalo.

[14] Nejvyšší správní soud z výše uvedeného dovodil, že prostor pro aplikaci zásady příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele při vydání oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění řidičů magistrátem, resp. v následném řízení o námitkách, jak tvrdil městský soud, nebyl dán.

[15] Co se týče oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu, správní orgán podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu řidiči toliko oznamuje skutečnost, že dosáhl 12 bodů. Co se týče námitkového řízení, podle § 123f zákona o silničním provozu, "[n] (odst. 2).

[16] Správní soudy se opakovaně vyjádřily k rozsahu otázek, které lze zkoumat v námitkovém řízení. Tento rozsah je poměrně omezený. "(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44, viz též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 6 As 67/2013-16).

[17] V opakovaně odkazované kauze rozhodované rozšířeným senátem (usnesení čj. 6 As 114/2014-55), která vznikla na půdorysu námitkového řízení, bylo možné, aby správní soudy zavázaly správní orgán k aplikaci zásady příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele. Jak bylo opakovaně zmíněno, ke snížení bodového ohodnocení přestupku došlo v této kauze v průběhu správního řízení o přestupku samotném, a správní orgán měl proto zaznamenat počet bodů, který odpovídal zákonnému znění účinnému v den právní moci rozhodnutí o přestupku, jež bylo podkladem pro záznam bodů, neboť taková úprava byla pro pachatele příznivější než úprava účinná v době spáchání přestupku. Správní orgán, který prováděl záznam bodů, tak v oné věci měl povinnost zohlednit zásadu příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele již v okamžiku záznamu bodů. Správní orgán tedy za spáchaný přestupek ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku připsal do registru řidičů nesprávný počet bodů. Nejvyšší správní soud v dané věci výslovně uvedl, že "[s](rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2015, čj. 6 As 114/2014-69, bod [17]).

[18] V nyní projednávané věci oproti tomu postupoval magistrát, jehož postup aproboval žalovaný, zcela správně. V souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu, který váže provedení záznamu v registru řidičů ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení (nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek), zaznamenal magistrát žalobkyni za daný přestupek v souladu s tehdy účinným zněním zákona tři body. Usnesení rozšířeného senátu čj. 6 As 114/2014-55 nelze interpretovat tak, že by správním orgánům až v přikazovalo v případech, kdy byl přestupek spáchán i o něm bylo pravomocně rozhodnuto před změnou právní úpravy, znovu rozhodovat o "potrestání" přestupce a revidovat body zaznamenané v registru řidičů jen proto, že v době po uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku a před námitkovým řízením došlo ke změně zákona ve prospěch pachatele. Přezkoumává-li tedy správní orgán v námitkovém řízení správnost počtu zaznamenaných bodů v registru řidičů, činí tak ve vztahu k zákonu účinnému v době spáchání přestupku (čl. 40 odst. 6 věta první Listiny) nebo - pokud je to pro pachatele příznivější (čl. 40 odst. 6 věta druhá Listiny) - ve vztahu k zákonu účinnému ke dni rozhodnutí v blokovém řízení či ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Správní orgán však zaznamenaný počet bodů nepřezkoumává ve vztahu ke znění zákona účinnému v době námitkového řízení. Správní orgán totiž v řízení o námitkách již nově nerozhoduje o vině za přestupek a přestupce znovu za jednotlivé přestupky "netrestá", nýbrž pouze přezkoumává dřívější postup správních orgánů co do otázek vymezených v bodu [16] tohoto rozsudku.

[19] Ostatně Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 16. 12. 2014, čj. 8 As 111/2013-53, uvedl, že v řízení o námitkách správní orgán znovu nerozhoduje o záznamu bodů, pouze ověřuje, zda již provedený záznam byl proveden v souladu se zákonem. Na tomto závěru osmého senátu nic nezměnilo ani rozhodnutí rozšířeného senátu o tom, že se na záznam bodů vztahuje čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy (citované usnesení čj. 6 As 114/2014-55). Závěr rozšířeného senátu totiž nelze vnímat expanzivně a vytrhávat jej z kontextu, nýbrž je nutné jej vykládat ve vazbě na skutkové a právní okolnosti konkrétního případu, v jehož rámci rozšířený senát uvedený závěr učinil. Jinými slovy, zásada příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele se uplatní toliko v těch případech, kdy ke změně zákona v pachatelův prospěch (ke snížení bodové za ten který přestupek) došlo v období mezi spácháním přestupku a okamžikem právní moci rozhodnutí o tomto přestupku. To ostatně explicitně vyplývá i ze samotného usnesení rozšířeného senátu, který na různých místech svého rozhodnutí konstatoval, že "..." (bod [42] shora citovaného usnesení čj. 6 As 114/2014-55), dále, že "[d](bod [45]).

[20] Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že námitka stěžovatele týkající se nesprávného vztažení usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 114/2014-55 na nyní projednávaný případ byla důvodná. Městský soud proto zatížil svůj rozsudek vadou nesprávného posouzení právní otázky ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).