Ej 259/2004
Řízení před soudem: přípustnost kasační stížnosti (rozhodnutí o nákladech řízení)
k § 35, § 46 odst. 1 písm. d) a § 104 odst. 2 soudního řádu správního
Rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování účastníka řízení (§ 35 odst. 7 s. ř. s.). Kasační stížnost proti takovémuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.].
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, čj.2 Azs 76/2003-41)
Věc:
Viktor S. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce zastoupený advokátem se kasační stížností domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2003 ve výroku, jímž krajský soud přiznal advokátu JUDr. Vladimíru B. za zastupování žalobce na základě usnesení téhož soudu ze dne 27. 8. 2003 odměnu dle ustanovení § 11, § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a zpětvzetí žaloby) v celkové výši 2000 Kč a – pod bodem b) – paušální částku náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 150 Kč. V kasační stížnosti bylo dovozováno, že soud měl ustanovenému zástupci přiznat odměnu za zastupování podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., konkrétně dle ustanovení § 11 této vyhlášky, nikoli podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (především mezi účastníky řízení), ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Pod pojem placení nákladů řízení spadá jak placení nákladů účastníky řízení, tak i placení nákladů státem. Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby (účastníka řízení – § 35 odst. 7 s. ř. s.). I když soudní řád správní v uvedeném směru obsahuje samostatnou právní úpravu, lze pro podporu tohoto stanoviska poukázat i na ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. obsahově shodné s částí ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s., které je zařazeno pod nadpisem „placení nákladů řízení“.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jakožto návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný [§ 46 odst. 1 písm. d), § 120 s. ř. s.].