70/2004
Přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
k § 65 soudního řádu správního
Rozhodnutí, kterým byly zrušeny platební výměry vydané ve správním řízení poté, co již za stejné období byla daň vyměřena postupem dle § 46 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a kterým tak byl obnoven stav, kdy výše daňové povinnosti je totožná s tou, kterou žalobce uvedl sám v daňovém přiznání, nezkracuje žalobce na jeho subjektivních právech, neboť tímto rozhodnutím nebyla zakládána, měněna, rušena nebo závazně určena jeho práva nebo povinnosti (§ 65 s. ř. s.).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2003, čj. 6 A 148/2002-77)
Věc:
Společnost s ručením omezeným H. v P. proti Ministerstvu financí o zrušení dodatečných platebních výměrů.Žalobce podal za měsíce srpen, září a říjen 1996 daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž uplatnil nadměrný odpočet. Finanční úřad v Dobříši, správce daně žalobce, poté dne 19. 8. 1997 vydal tři dodatečné platební výměry, jimiž žalobci stanovil daňovou povinnost (nadměrný odpočet) za zdaňovací období srpen, září a říjen 1996. Žalobce proti těmto platebním výměrům podal odvolání, o němž rozhodlo dne 11. 2. 1998 Finanční ředitelství v Praze jedním rozhodnutím tak, že odvolání zamítlo a platební výměry změnilo tak, že dále snížilo daňovou povinnost žalobce.
Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 21. 10. 1999 bylo na žádost žalobce podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "daňový řád"), povoleno přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 2. 1998. Žalovaný Finančnímu ředitelství v Praze vytkl pochybení při dokazování a dále konstatoval, že v daňovém řízení nebyly dostatečně zjištěny skutečnosti pro správné stanovení daně. Finančnímu ředitelství v Praze bylo uloženo odstranit podstatné vady řízení (založené mj. i nesprávným dvojím vyměřením daňové povinnosti).
Finanční ředitelství v Praze proto dne 2. 2. 2001 vydalo rozhodnutí o přezkoumání svého rozhodnutí ze dne 11. 2. 1998. Aniž však byly odstraňovány vytknuté vady, bylo ve smyslu ustanovení § 55b odst. 1 daňového řádu původní rozhodnutí změněno tak, že předmětné platební výměry vydané Finančním úřadem v Dobříši se ruší.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž opětovně napadá nesprávný procesní postup Finančního úřadu v Dobříši i Finančního ředitelství v Praze. Žalovaný toto odvolání dne 20. 6. 2002 zamítl.
Žalobce pak proti tomuto zamítavému rozhodnutí brojil žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze. Namítal především neplatnost rozhodnutí žalovaného, jakož i neplatnost všech rozhodnutí jemu předcházejících, která byla vydána správními orgány nižších stupňů, a porušení základních zásad daňového řízení. V neposlední řadě namítl též nesprávný procesní postup Finančního ředitelství v Praze, které rozhodovalo jedním rozhodnutím ve věcech několika platebních výměrů.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na to, že předmětem sporu s žalobcem byl způsob nápravy nesprávného postupu správce daně. Tento nesprávný postup však byl již žalovaným odstraněn povolením přezkumného řízení podle § 55b daňového řádu. Finanční ředitelství v Praze totiž v souladu s právním názorem žalovaného zrušilo platební výměry, osvědčení jejichž neplatnosti se žalobce domáhal.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal od Vrchního soudu v Praze k dokončení řízení (§ 132 s. ř. s.), dospěl k závěru, že žalobu je třeba odmítnout.
Z odůvodnění:
Soud nejprve musel zkoumat splnění procesních podmínek, za nichž může ve věci jednat. V této souvislosti se musel zabývat povahou napadeného rozhodnutí žalovaného. Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve smyslu generální
klauzule
obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Současně však uvedené ustanovení připouští možnost, aby na základě výjimek zákonem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání vyloučena.Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), může se v souladu s ustanovením § 65 odst.1 s. ř. s. žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo jednáno o veřejném subjektivním právu žalobce; nejedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s.
Soud přezkoumal v dané věci řízení před správními orgány ve všech stupních. Zabýval se především otázkou, zda tímto řízením došlo ke zkrácení nebo porušení žalobcových subjektivních práv. Ačkoli rozhodnutí vydávaná v průběhu řízení správcem daně, odvolacím orgánem i ministerstvem financí trpěla řadou procesních vad, dospěl soud k závěru, že tomu tak není, neboť napadenými rozhodnutími nebyla zakládána, měněna, rušena nebo závazně určována žalobcova práva nebo povinnosti.
Za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. by bylo možno považovat teprve
meritorní
rozhodnutí ve věci výše daně samotné, tzn. případný dodatečný platební výměr, jímž by byla změněna žalobcem přiznaná daňová povinnost v podaných daňových přiznáních za uvedená zdaňovací období roku 1996, pro která byla v souladu s ustanovením § 46 odst. 5 daňového řádu daň naposledy vyměřena. Takové rozhodnutí - dodatečný platební výměr - kterým by se měnila výše daňové povinnosti, však v daném okamžiku nebylo vydáno. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí, jež žalobce napadá, byla zrušena a že daňová povinnost za zdaňovací období srpen, září a říjen 1996 zůstala v takové výši, jak uvedl žalobce v jím předložených daňových přiznáních, nebylo do práv žalobce zasaženo. Pravomocné vyměření daně postupem dle § 46 odst. 5 daňového řádu zůstalo nedotčeno.Řízení, které bylo následně vyvoláno, v řadě postupů nebylo v souladu s procesními předpisy; bylo však ukončeno způsobem, jenž eliminoval veškeré právní dopady tohoto zvlášť vyvolaného řízení. Platební výměry vydané poté, kdy byla pravomocně vyměřena daň postupem dle § 46 odst. 5 daňového řádu, byly zrušeny a žalobce se dostal do pozice před zahájením řízení ukončeného rozhodnutím, jehož zrušení se domáhá. Není proto důvod, aby soud řešil věc přetrvávající již jen v
abstraktní
rovině.Soud tak neshledal dostatek žalobní legitimace na straně žalobce ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1, resp. odst. 2 s. ř. s., a proto mu nezbylo než žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout.
(aty)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.