Vydání 2/2004

Přezkum rozhodnutí správních orgánů ve správním soudnictví není podle soudního řádu správního neomezený: zákonodárce některá rozhodnutí z kognice soudu vyloučil, obdobně jako tomu bylo i podle právní úpravy správního soudnictví účinné k 31. 12. 2002, kdy - pokud jde o rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není právní nárok, nebo o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, zejména pak o rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích, mezi něž patří i rozhodnutí dle § 55a daňového řádu - platilo, že tato rozhodnutí byla z přezkoumání soudem vyloučena podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. i) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002. Již tehdy Vrchní soud v Praze, kterému příslušelo rozhodovat ve správním soudnictví, dospěl opakovaně k závěru, že rozhodnutí v tomto ustanovení zmiňovaná nejsou přezkoumatelná , a to obdobným způsobem, jakým tuto otázku uzavřely i krajské soudy (viz např. i rozhodnutí o žádosti o prominutí cla podle zákona č. 13/1993 Sb. uveřejněné pod č. 263/1998 v Soudní judikatuře správní). Je totiž nesporné, že není-li tu zákonem založen nárok na prominutí daně, není tu vůbec subjektivní veřejné právo, na kterém by mohl být účastník zkrácen tím, že jeho žádosti není vyhověno. Výklad k uvedenému ustanovení § 248 odst. 2 písm. i) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, dospěl až k závěru, že jde o určitý pleonasmus, protože i kdyby nebylo této výluky, soud by řízení zastavil proto, že napadený akt není rozhodnutím, jelikož se jím nerozhoduje o právu ve smyslu nároku založeného zákonem.

Protože na vlastní povaze - charakteru tohoto typu rozhodnutí - se novou právní úpravou správního soudnictví nic nezměnilo a je nesporné, že napadený akt byl vydán podle § 55a daňového řádu, zabýval se Městský soud v Praze předně tím, zda podle právní úpravy správního soudnictví účinné od 1. 1. 2003, tj. podle soudního řádu správního, je přezkum žalobou napadeného rozhodnutí již možný, či zda jde opět o rozhodnutí (úkon) vyloučené z přezkumu soudu ve správním soudnictví.

Soudní řád správní v § 2 stanoví, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.

Podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. S ohledem na vymezení v § 2 s. ř. s. a použitou legislativní zkratku v § 65 odst. 1 s. ř. s. lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu posledně citovaného ustanovení lze považovat jen takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, a jen proti takovýmto rozhodnutím je žalobce legitimován brojit postupem podle § 65 a násl. s. ř. s. Rozhodnutím napadeným touto žalobou však není rozhodováno o právech a povinnostech ani se jím práva či povinnosti závazně neurčují, nýbrž se jím odmítá poskytnutí určité úlevy z daňové povinnosti, vyměřené podle zákona jiným rozhodnutím (daňovým výměrem). Na poskytnutí takové úlevy nicméně není zákonem založen nárok. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími ve smyslu shora uvedené definice, tj. úkony, které nezasahují sféru práv (byť z formálně právního hlediska jako rozhodnutí označeny jsou).

Městský soud v Praze dospěl z uvedených důvodů k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí vydané podle § 55a daňového řádu je z přezkumu ve správním soudnictví i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 nadále vyloučeno, neboť toto rozhodnutí - úkon má nesporně povahu úkonu, který nezakládá, nemění ani neruší práva a ani závazně neurčuje práva a povinnosti. Proto podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s. žalobu odmítl.