Vydání 12/2011

Číslo: 12/2011 · Ročník: IX

2446/2011

Přestupky: přestupek proti občanskému soužití; schválnost

Přestupky: přestupek proti občanskému soužití; schválnost
k § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích
Schválnosti ve smyslu § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, musí mít povahu hrubého jednání a musí mít schopnost narušit občanské soužití. Hranice mezi hrubým jednáním a "
pouhou
" nevhodností, neslušností či jinou nesprávností nejsou dány přesně, jedním z vodítek je však demonstrativní výčet uvedený ve zmíněném ustanovení. Zadržení míčů, za situace, kdy majitelé předzahrádek byli vystaveni každodennímu strachu, kdy na jejich zahradě přistane míč, není schválnost, která má povahu hrubého jednání. Nejde tedy o jednání, které by vyžadovalo přímý zásah ze strany orgánů veřejné moci.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011, čj. 1 A 24/2010-22)
Věc:
M. K. proti Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru živnostenskému a občanskosprávnímu, o uložení pokuty.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 5. 2010 zrušil výrok správního orgánu I. stupně o zastavení řízení o přestupku proti majetku ve smyslu § 50 odst. 1 písm. b) o přestupcích a druhým výrokem potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně o vině, sankci a nákladech řízení ve věci přestupku proti občanskému soužití ve smyslu § 49 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. V souvislosti s vyslovením viny žalobce za přestupek proti občanskému soužití žalovaný uvedl, že žalobce nejednal za okolností vylučujících protiprávnost, jak tvrdil. Naopak ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce jednal vědomě s tím, že na své protiprávní jednání byl dříve upozorněn, proto si měl být vědom toho, že zadržováním a nevracením míčů se dopouští přestupkového jednání. Žalovaný připustil, že zalétáváním míčů na předzahrádku byl žalobce rušen ve výkonu svého vlastnického práva ve smyslu občanského zákoníku, nicméně tuto skutečnost je třeba odlišit od jeho následných jednání. V této souvislosti žalovaný poukázal na obsah správního spisu, z něhož je zřejmé, že se dožadoval jako člen Výboru společenství vlastníků bytových jednotek zákonným způsobem odstranění zásahu do svého vlastnického práva. Na základě toho pak Městská část Praha 22 instalovala na hřiště ochranné sítě. Žalovaný konstatoval, že s ohledem na tuto skutečnost je nutné jednání žalobce, spočívající v úmyslném zadržování míčů, označit jako svévolný neoprávněný úkon nad rámec přípustného řešení, kterým zasahoval do práv jiných občanů.
Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, neboť považoval rozhodnutí správních orgánů za nezákonné a uloženou sankci za neodůvodněnou, neboť správní orgán neprokázal, že žalobce porušil nebo ohrozil určitý zájem společnosti a zaviněně jednal způsobem, který zákon o přestupcích výslovně označuje.
Žalobce dále poukázal na skutečnost, že se žalovaný věcí zabýval již podruhé, pokaždé s odlišnými právními závěry. Zdůraznil, že i žalovaný v odůvodnění předcházejícího rozhodnutí uvedl, že žalobce sledoval legitimní, zákonem chráněný zájem, a to nejen pro vlastní prospěch, ale pro dobro celého společenství vlastníků jednotek, za které jednal společně s předsedou výboru: "
Tímto cílem byla náprava veřejné věci, kterou město jako vlastník věci vědomě a dlouhodobě ponechávalo v protiprávním stavu. Tento mnoha důkazy prokázaný závěr vylučuje, že by odvolatel sledoval nezákonný cíl úmyslně ubližovat malým dětem.
"
Žalobce zdůraznil, že žalovaný se nevypořádal se skutečností, že dne 13. 7. 2009 odevzdal míč nalezený na jeho pozemku příslušnému úřadu, neboť městská policie jej odmítla přijmout a zabývat se oznámením o vniknutí nezjištěného, avšak podrobně popsaného muže.
Žalobce žalovanému dále vytkl, že obvinění žalobce postavil na neprokázané domněnce, že nezletilý M. S. utrpěl psychickou újmu tím, že mu nevrátil míč bezprostředně poté, co jej nalezl na svém pozemku, ale odnesl jej na služebnu městské policie o chvíli později. Žalobce také popsal spor mezi ním a paní S. (matkou chlapce, kterému žalobce odmítl vydat míč). Na druhou stranu nehodnotil zprávu od manželů R. adresovanou starostovi ohledně toho, že jim letící míč málem zabil jejich roční dceru.
Žalobce shrnul, že pokud žalovaný v prvním odvolacím řízení zjistil, že záměrem žalobce bylo uvést majetek města do souladu s právem, a tento závěr byl potvrzen mnoha důkazy, nemůže obstát hodnocení ve druhém odvolacím řízení, tedy že žalobce měl stejným skutkem sledovat naopak protiprávní zájem, a to úmyslně poškodit nezletilé hráče kopané. Vzájemné rozporné hodnocení stejného skutku budí podezření, že žalovaný namísto objektivního nalézacího řízení sledoval primárně zájem usvědčit žalobce z přestupku a důkazní řízení přizpůsobil předem vytyčenému cíli. Žalobce připomněl, že samostatně, ani jako člen výboru společenství vlastníků, nebyl povinen nahrazovat činnost představitelů města v oblasti hospodaření s majetkem, navrhovat řešení, opakovaně upomínat o plnění jejich zákonných povinností a společně s obyvateli domu trpět důsledky jejich nečinnosti. Žalobce trval na všech svých stanoviscích uvedených v obou správních řízeních s tím, že se i nadále domníval, že předcházejícím správním řízením byl porušen občanský zákoník a ústavně zaručená práva, včetně Listiny základních práv a svobod.
Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Úkolem městského soudu je posouzení, zda jednání žalobce naplňovalo znaky jednání proti občanskému soužití, a to bez ohledu na místo takového jednání či jeho důvod, který by mohl spočívat ve vlastnických sporech, porušení předmětných ustanovení katastrálního zákona apod. Správní soud nemá pravomoc posoudit, zda došlo ke zřejmému zásahu do pokojného stavu a není oprávněn poskytnout žalobci ochranu proti tomu, kdo neoprávněně zasahoval do jeho (jejich) vlastnických práv.
V souzené věci žalobce nezpochybňoval zjištěný skutkový stav správním orgánem, soud proto vycházel z toho, že řízení bylo zahájeno na základě oznámení o přestupku, které podal J. B. dne 11. 6. 2009 a na základě podnětu Městské policie ze dne 13. 7. 2009. Žalobce se měl dopustit toho, že dne 9. 6. 2009 zadržel jmenovanému fotbalový míč na své předzahrádce domu, později i jeho rodičům. Správní orgán nejprve kvalifikoval jednání jako přestupek proti majetku ve smyslu § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, po zrušení rozhodnutí odvolacím orgánem jako přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. Dne 13. 7. 2009 žalobce odevzdal správnímu orgánu jako nález jeden fotbalový míč a dne 27. 7. 2009 tři fotbalové míče. Žalobce nikterak nenamítal procesní vady, které mohl správní orgán učinit v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí. Soud se proto nezabýval jednotlivými fázemi řízení.
Správní orgán prvního stupně měl za prokázané, že překopnuté míče skončily na pozemku žalobce, z toho dva z nich patřily nezletilým J. B. a M. S. Tito se domáhali vydání míčů. Žalobce je zadržoval a nevydal, a to ani v přítomnosti hlídky městské policie, která byla k situacím přivolána. Ta jej navíc upozornila, že se zadržováním míče dopouští přestupku. Správní orgán měl za prokázané, že žalobce se rozhodl o své vůli, s úmyslem míče nevracet do doby, než bude vyřešeno oplocení hřiště. Má tak za to, že vlastníkům míče nevydal, zadržel je a uschoval bez jejich souhlasu, a to jako prostředek pro jednání s Městkou částí Prahy 22. Správní orgán v rozhodnutí uvedl, že žalobce byl i jako člen výboru společenství vlastníků bytových jednotek ve styku se správním orgánem a o řešení přelétávání míčů z dětského hřiště do předzahrádek byl informován, a přesto svévolně nad rámec zákonného řešení dětem míče nepředal. Toto jednání zhodnotil správní orgán I. stupně jako schválnost, kterou znemožnil dětem užívat jejich věci a znemožnil jim pokračovat ve hře. Správní orgán I. stupně zdůraznil, že žalobce byl upozorněn na psychický stav plačícího nezletilého M. S., a přesto mu míč zadržel a uschoval, přičemž úmyslně mátl i hlídku městské policie tvrzením, že míč nemá.
Při ukládání sankce orgán I. stupně přihlédl ke skutečnosti, že zadržování míčů nesměřovalo přímo vůči městské části, ale objektem se staly nezletilé děti. Vycházel z toho, že žalobce na straně jedné hájil důsledně svá práva, na straně druhé vědomě a úmyslně přehlížel práva jiných osob. Přihlédl k tomu, že až po dosažení svého cíle uznal za vhodné donést míče s tvrzením, že se jedná o nález.
Jak bylo výše uvedeno, žalovaný rozhodnutí správního orgánu ve výroku č. I. napravil a ve vztahu k přestupku proti občanskému soužití rozhodnutí potvrdil.
Přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích se dopustí "
ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním
". K naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku se předpokládá narušení občanského soužití
hrubým jednáním
. Narušení občanského soužití je obligatorním znakem této skutkové podstaty přestupku. K odpovědnosti za tento přestupek je vždy třeba úmyslného zavinění. Občanské soužití, jako tzv. neurčitý právní pojem, můžeme definovat jako určitý souhrn ustálených pravidel jednání a chování ve společnosti, který je založen na respektování práv ostatních lidí, jejichž dodržování v určitém čase a místě je ve společnosti obvyklé. Příklady hrubého jednání, které jsou schopny narušit občanské soužití, stanovuje právě § 49 citovaného zákona. Jedná se o urážku na cti, vyhrožování, schválnosti, méně závažné ublížení na zdraví atd. Hrubé jednání můžeme definovat jako jednání, které má schopnost ohrozit nebo porušit zájem uvedený v tomto ustanovení a současně narušit občanské soužití. To znamená překročit rámec výše uvedených ustálených jednání a pravidel. K otázce narušení občanského soužití se vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 2. 7. 2010, čj. 7 As 12/2010-65, kde uvedl: "
Narušení občanského soužití je pak trestáno tehdy, dojde-li k jeho negativnímu zasažení jednáním určité intenzity, jež svojí povahou typově odpovídá jednáním uvedeným v demonstrativním výčtu hrubých jednání v § 49 zákona o přestupcích.
"
V souzené věci správní orgány dospěly k závěru, že žalobce se dopustil naplnění skutkové podstaty schválnosti, spočívající v nepředání míčů. Ze shora uvedeného vyplývá, že i schválnosti musí mít povahu hrubého jednání a musí mít schopnost narušit občanské soužití. Bude se jednat zejména o jednání "
naschvál
", které může negativně zasáhnout do práv jiného. Ze soudní judikatury vyplývá, že se může jednat např. o úmyslně vysypanou zeminu na letištní plochu (srov. výše citovaný rozsudek čj. 7 As 12/2010-65) nebo o zabránění odchodu z pozemku a slovní rozepře (srov. rozsudek NSS ze 14. 12. 2006, čj. 4 As 69/2005-46). Vzhledem k tomu, že nelze vymezit všechna eventuálně možná hrubá jednání, stanovil zde zákonodárce tzv. zbytkové ustanovení, které subsumuje všechna ostatní hrubá jednání, která nejsou výslovně uvedena výše.
Pojem hrubé jednání musí být správním orgánem vykládán objektivně, protože v opačném případě by bylo fakticky pouze na subjektivní úvaze toho, vůči kterému bylo hrubé jednání užito, zda se pachatel přestupku dopustil. Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že žalovaný nevzal v úvahu okolnosti, za kterých žalobce zadržel míče. Také neposoudil, zda jednání žalobce lze považovat za hrubé, které narušuje občanské soužití takovou měrou, že podle obecného názoru a přesvědčení překračuje rámec pouhé nevhodnosti. Hranice mezi hrubým jednáním a "
pouhou
" nevhodností, neslušností či jinou nesprávností nejsou dány úplně přesně. Za jisté vodítko slouží demonstrativní výčet uvedený v § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Soud je toho názoru, že zadržení míčů za situace, kdy majitelé předzahrádek byli vystaveni každodennímu strachu, kdy na jejich zahradě přistane míč, není schválnost, která má povahu hrubého jednání. Podle názoru soudu nejde o jednání, které by vyžadovalo přímý zásah ze strany orgánů veřejné moci. Z těchto důvodu soud považuje námitku žalobce týkající se nesprávného právního posouzení věci za důvodnou.
Dalším důvodem pro zrušení rozhodnutí je nedostatečné odůvodnění pokuty. Správní orgán I. stupně přihlédl k tomu, že zadržování míčů nesměřovalo přímo vůči městské části, ale objektem se staly nezletilé děti. Žalovaný nedostatky nezhojil a k uložené pokutě se vůbec nevyjádřil, přitom řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za
relevantní
, pak určuje míru zákonnosti stanoveného postihu. Podle názoru soudu jde v daném případě o rozhodnutí o uložení pokuty, které je nepřezkoumatelné, neboť výše pokuty je odůvodněna pouhou rekapitulací skutkových zjištění. Úvaha správního orgánu přitom musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.