Vydání 1/2022

Číslo: 1/2022 · Ročník: XX

4268/2022

Přestupky: nepřípustnost žaloby proti příkazu vydanému na místě

Přestupky: nepřípustnost žaloby proti příkazu vydanému na místě
k § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (v textu jen „zákon o přestupcích“)
Žaloba proti příkazu vydanému na místě podle § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, není přípustná.
(Podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. 1. 2020, čj. 50 A 1/2020-14)
Prejudikatura:
č. 505/2005 Sb. NSS, č. 2837/2013 Sb. NSS, č. 2838/2013 Sb. NSS.
Věc:
P. P. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Pardubického kraje, o žalobě proti příkazu vydanému na místě.
Příkazem vydaným dne 17. 11. 2019 na místě byla žalobci za přestupek proti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), uložena v souladu s § 125c odst. 7 písm. b) zákona o silničním provozu pokuta ve výši 1.000 Kč. Výše uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 17. 11. 2019 kolem 10 hod. 12 min. jako řidič motorového vozidla CITROËN C4 AIRCROSS (s registrační značkou X) při jízdě po silnici I/35 (ve směru na Vysoké Mýto, km 138, 7) překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec (tedy rychlost 90 km/hod.) o 28 km/hod.
Proti příkazu vydanému na místě podal žalobce dne 15. 1. 2020 žalobu. Nezpochybňoval, že dne 17. 11. 2019 kolem 10 hod. 12 min. řídil motorové vozidlo CITROËN C4 AIRCROSS (s registrační značkou X) a při jízdě po silnici I/35 ve směru na Vysoké Mýto bylo jím řízené vozidlo zastaveno hlídkou Policie České republiky s tím, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec o 28 km/hod. a svým jednáním tak naplnil znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, za což mu může být příkazem na místě uložena pokuta do 1.000 Kč. Žalobce též nesporoval, že souhlasil se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku v souladu s ustanovením § 91 odst. 1 zákona o přestupcích. Žalobce dále nepopíral, že příkazový blok bez výhrad podepsal [přičemž vzal na vědomí poučení, že podpisem příkazového bloku obviněným se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím [§ 92 odst. 2 písm. l) zákona o přestupcích)] a uloženou pokutu na místě uhradil. Žalobce dokonce ani netvrdil, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Žalobce pouze uvedl, že „
mu nebylo spáchání údajného přestupku řádně prokázáno
“. Žalobce si byl vědom toho, že dne 17. 11. 2019 souhlasil se zjištěným stavem věci, nicméně tehdy „
vycházel z nedostatečných a nepravdivých údajů, které mu poskytli přítomní policisté
“, resp. „
byl přítomnými policisty uveden v omyl
“ (policisté tvrdili, že „
jel rychlostí 118 km/hod. a že k tomu mají nahrávku
“). Žalobce byl proto přesvědčen, že příkaz vydaný na místě dne 17. 11. 2019, o kterém byl téhož dne vydán příkazový blok na pokutu na místě zaplacenou číslo CX, byl nezákonný a měl by být zrušen.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
[4] Podle § 91 odst. 1 zákona o přestupcích „[s]
právní orgán může příkazem na místě uložit pouze pokutu, pokud nestačí domluva a obviněný nebo osoba jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, souhlasí se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku. Příkazem na místě lze uložit pokutu nejvýše 10 000 Kč. Mladistvému obviněnému lze příkazem na místě uložit pokutu nejvýše 2 500 Kč; to neplatí, je-li mladistvý podnikající fyzickou osobou
.“
[5] Podle § 91 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích „[p]
okutu příkazem na místě může kromě příslušného správního orgánu uložit orgán Policie České republiky za přestupek proti pořádku ve státní správě v působnosti Policie České republiky, za přestupek proti pořádku v územní samosprávě, za přestupek proti veřejnému pořádku, přestupek proti občanskému soužití a přestupek proti majetku
.“
[6] Podle § 92 odst. 1 zákona o přestupcích „[j]
e-li příkazem na místě ukládána pokuta nebo peněžitá záruka za splnění povinnosti, obdrží obviněný příkazový blok. Podpisem příkazového bloku obviněným se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Nemůže-li obviněný peněžitou povinnost na místě splnit, vydá se mu příkazový blok na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení, o lhůtě splatnosti a o následcích nezaplacení
.“
[7] Podle § 84 odst. 1, 2 (již zrušeného) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, „[p]
řestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu
(§ 13 odst. 2) zaplatit
[odst. 1]“. „
Proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat
[odst. 2].“
[8] Podle § 112 odst. 6 zákona o přestupcích „[n]
a blokové řízení upravené v dosavadních zákonech se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na příkazní řízení, při němž je příkaz vydáván na místě.
“
[9] Z výše citovaných právních norem je zřejmé, že příkazní řízení, při němž je příkaz vydáván na místě, je obdobou blokového řízení upraveného do 30. 6. 2017 zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích (k tomu srov. též usnesení ÚS ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. III ÚS 2622/19, bod 13), a proto lze při posuzování přípustnosti žalob proti příkazům vydaným na místě podle § 91 a násl. zákona o přestupcích plně využít závěry Nejvyššího správního soudu týkající se přípustnosti žalob proti rozhodnutím o uložení pokuty v blokovém řízení.
[10] Nejvyšší správní soud (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010-65, č. 2838/2013 Sb. NSS, či rozsudky ze dne 26. 8. 2014, čj. 6 As 96/2014-31, a ze dne 27. 10. 2016, čj. 2 As 183/2016-38) dospěl k závěru, že úspěšně se domoci zrušení rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení (či alespoň jeho nevykonatelnosti dle § 102 odst. 9 správního řádu) je v podstatě možné pouze žádostí o obnovu řízení [§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu], pokud dotčená osoba tvrdí, že nesouhlasila s uložením pokuty v blokovém řízení (ať již proto, že došlo k záměně s jinou osobou, podpis byl zfalšován, či podepisující osoba byla donucena k podpisu násilím či pohrůžkou násilí nebo jinou srovnatelnou závažnou újmou). Přímé napadení rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení správní žalobou není možné (z poslední doby srov. např. rozsudky NSS ze dne 14. 12. 2016, čj. 10 As 228/2016-38, bod 12, ze dne 15. 5. 2019, čj. 8 As 92/2019-32, bod 10).
[11] Je tomu tak proto, že souhlasem s uložením pokuty v blokovém řízení podezřelý z přestupku akceptuje skutková zjištění, jejich právní kvalifikaci a rovněž to, že přestupek nepostačilo vyřídit domluvou. V důsledku toho nabývají závěry orgánu, jenž pokutu v blokovém řízení uložil, charakteru nesporných zjištění. Dále se vychází z toho, že podezřelý z přestupku se souhlasem s uložením pokuty v blokovém řízení dobrovolně vzdal důkladnějšího zjišťování skutkového stavu v „běžném“ řízení o přestupku (srov. výše zmíněné usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 1 As 21/2010-65, body 30 a 31). Označuje-li soudní řád správní za nepřípustnou žalobu proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky [§ 68 písm. a) s. ř. s.], tím spíše (
a minori ad maius
) musí být nepřípustná žaloba proti rozhodnutí, které bylo vydáno v důsledku souhlasu účastníka řízení, a tedy jeho vědomého rozhodnutí, že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo úplné skutkové i právní posouzení jeho jednání (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. 7 As 100/2010-65, č. 2837/2013 Sb. NSS, body 54 a 55). Jinak řečeno, tam, kde se přestupce svým vědomým souhlasem vzdal projednání přestupku v „běžném“ přestupkovém řízení, nemůže se domáhat jeho přezkumu ve správním soudnictví (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2017, čj. 7 As 243/2016-26, bod 16). Tyto závěry Nejvyššího správního soudu pak opakovaně aproboval i Ústavní soud (srov. např. odůvodnění usnesení ÚS ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2622/19 a judikaturu tam citovanou).
[12] V nyní projednávané věci žalobce netvrdil, že nesouhlasil se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku. Výslovně v žalobě uvedl, že příkazový blok podepsal [i kdyby však souhlas žalobce v žalobě zpochybňoval, byla by případná žaloba přípustná až proti rozhodnutí, jímž správní orgán nevyhověl odvolání proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 5. 2019, čj. 8 As 92/2019-32, bod 10, ze dne 14. 12. 2016, čj. 10 As 228/2016-38, bod 11, ze dne 26. 8. 2014, čj. 6 As 96/2014-31, bod 11, a ze dne 19. 1. 2017, čj. 7 As 243/2016-26, bod 20)]. Podpisem příkazového bloku se ovšem žalobce vzdal práva na projednání věci v „běžném“ přestupkovém řízení i v následném řízení před správními soudy (srov. –
mutatis mutandis
– argumentaci sub 10 a 11 a usnesení ÚS ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 2803/15, bod 19, či ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2622/19, bod 18), a proto soud jeho žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s.
a limine
odmítl (výrok I). Rozhodl přitom bez jednání, neboť nerozhodoval
in meritum
(srov. § 51 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok II) podle § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.