Vydání 8/2013

Osoba zúčastněná na řízení se návrhem podaným dne 8. 8. 2006 domáhala výmazu průmyslového vzoru žalobce s názvem "" z rejstříku průmyslových vzorů. V odůvodnění návrhu osoba zúčastněná na řízení uvedla, že předmět průmyslového vzoru nesplňoval podmínku novosti a individuální povahy dle § 3 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že napadený průmyslový vzor je kopií výrobků již existujících v Japonsku. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2007 návrh na výmaz průmyslového vzoru zamítl.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala osoba zúčastněná na řízení rozklad, v němž namítala, že oj samotná není nová, jedná se o standardní část užívanou běžně v daném oboru; způsob napojení oje na zbytek vozíku je taktéž standardem v daném oboru a pouze technicky umožňuje najetí kombajnu na čajové lístky na vozík (podobně jako je tento mechanismus využíván při najetí stavební techniky na vozík v České republice a/nebo kdekoli jinde na světě); vzpěry/výztuhy plní čistě technickou funkci, jedná se o klasický výztužný trojúhelník, který představuje "" problému lámání nosníků; z hlediska technického není ani jiné technické řešení vhodné nebo možné; takový způsob výztuhy je běžný v řadě jiných oborů (včetně letectví, vodní dopravy, stavby mostů atp.); ochranný rošt je běžnou kovovou mříží užívanou naprosto běžně na trhu, na výrobku plní nejenom funkci technickou, ale také funkci ochrannou a bezpečnostní; předmětná mříž byla jenom seříznuta (upravena) na rozměry pro potřeby daného vozíku.

Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 11. 8. 2009 změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že rozhodl o výmazu předmětného průmyslového vzoru z rejstříku průmyslových vzorů. V odůvodnění rozhodnutí předseda žalovaného uvedl, že z porovnání vnější úpravy napadeného průmyslového vzoru s japonskými vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky je zřejmé, že z hlediska charakteristických znaků vytvářejících celkový dojem výrobků vnější úpravy japonských vozíků i vnější úprava napadeného průmyslového vzoru vykazují shodně jednu nápravu, přičemž kola mají značně menší rozchod, než jaká je celková šířka přívěsného vozíku. Vně kol a současně pod úrovní vršku kol jsou situovány nájezdové plošiny s navazujícími nájezdovými rampami. V případě rámu podvozku tvořeného prutovou konstrukcí s šikmými nosníky, stejně jako rámu podvozku sestávajícího z příčných nosníků tvořených mimo jiné vždy dvěma vzájemně po délce svařenými profily, se jednoznačně jedná o konstrukční uspořádání směřující k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability rámu podvozku vozíku, podmíněné např. použitím vhodných profilů a materiálu výztuh. Předseda žalovaného konstatoval, že subtilnost vozíku chráněného napadeným průmyslovým vzorem oproti japonským vozíkům není důsledkem designérského záměru, nýbrž je dána typem použité konstrukce rámu podvozku.

Předseda žalovaného dále uvedl, že v případě odlišnosti spočívající ve vytvoření oje (ze dvou rozebíratelných částí) a jejího napojení k rámu podvozku se dle výpovědi svědka jedná o umožnění naklonění vozíku dozadu při najíždění nebo sjíždění stroje, tj. speciální sklízecí techniky, nikoliv o vnější úpravu výrobku, neboť neplní žádnou estetickou funkci. Ze svědecké výpovědi dále vyplynulo, že jde výlučně o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kde důvodem pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje.

Předseda žalovaného dodal, že pokud se týká odlišnosti napadeného průmyslového vzoru spočívající v umístění ochranného roštu v zadní části vozíku, svědek uvedl, že ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně z bezpečnostních, nikoli z estetických důvodů. K jeho vytvoření byla použita standardní, toliko rozměrově upravená mříž. Jelikož výše uvedené znaky vyplývají z konstrukčního řešení, nepatří k charakteristickým znakům vnější úpravy výrobků. Navíc jde o konstrukční prvky, které nejsou při běžném užívání vozíků, tj. při převážení speciální sklízecí techniky, vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem, dostatečně patrné.

Na závěr předseda žalovaného konstatoval, že pokud se jedná o zmiňované rozdíly ve vzhledu ochranného zábradlí, vnějších bočních lišt, resp. v dalších znacích, jde o detaily seznatelné jen při zvláštní pozornosti, přičemž je nutno vzít v úvahu zejména skutečnost, že předmětný vozík je výrobek určený k převážení stroje, kdy během jízdy pozorovatel stěží takovéto rozdíly zkoumá či je schopen si je uvědomit. Předseda žalovaného proto konstatoval, že vozík na přepravu speciální sklízecí techniky chráněný napadeným průmyslovým vzorem se liší od japonských vozíků na přepravu speciální sklízecí techniky pouze v nepodstatných vzhledových detailech, které nemají vliv na vnější tvar či obrys výrobků, a v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu průmyslového vzoru. Předseda žalovaného se s ohledem na tyto skutečnosti neztotožnil s hodnocením správního orgánu I. stupně a rozhodl, že celkový dojem, který vyvolává napadený průmyslový vzor, se co do charakteristických znaků neliší od celkového dojmu vyvolaného japonskými vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky a zmíněné rozdíly nezakládají novost napadeného průmyslového vzoru oproti těmto japonským vozíkům. Napadený průmyslový vzor nebyl před datem práva přednosti nový, a nesplňoval tak podmínku zápisu dle § 3 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů.

Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, v níž namítal, že předseda žalovaného vydal napadené rozhodnutí na základě nesprávného skutkového zjištění, zjevných vad řízení, vadného právního posouzení a v rozporu s jeho ustálenou praxí. Žalobce připomenul, že podle zákona o ochraně průmyslových vzorů se "[p]" Žalobce zdůraznil, že závěr předsedy žalovaného o tom, že se jedná o vozíky, které se liší pouze nepodstatně, je sám o sobě nesprávný. Průmyslový vzor žalobce se vyznačoval (oproti údajnému staršímu japonskému vozíku) mj. těmito znaky: podstatně odlišný pohled zepředu a zezadu; 2 patra - vrchní a spodní rám (jiná konstrukce rámu podvozku); způsob napojení je tvarově nový; trojúhelníkový nosník (jiné geometrické řešení); mříž (kolizní vozík mříž neobsahuje vůbec); kompaktnost; oj vrchem (tvarově nová); celková větší složitost konstrukce. Žalobce se domníval, že uvedený výčet a podstata odlišností dokazují, že rozdíly mezi oběma vozíky jsou větší, než jen "".

Žalobce měl za to, že žalovaný dal za pravdu po technické stránce nesprávnému tvrzení navrhovatele výmazu, že šikmé nosníky vozíku mají výlučně technickou funkci spočívající v tom, že zabraňují prolomení konstrukce a nelze je z technického nebo estetického hlediska jiným způsobem koncipovat. S tímto tvrzením žalobce zásadně nesouhlasil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přebral zcela nesprávné tvrzení navrhovatele výmazu, že ochranná mříž je nezbytný prvek konstrukce vozíku. Žalobce upozornil, že podivuhodné je to, že sám navrhovatel dokládal své tvrzení registračními listinami k přívěsnému vozíku, které však tento údajně nezbytný prvek vůbec neměly. Žalobce byl proto přesvědčen, že ochranná mříž v žádném případě není nezbytná a její umístění navíc radikálně mění vzhledovou zadní část vozíku, a tím ovlivňuje i celkový dojem.

Žalobce považoval za nesprávná i tvrzení žalovaného, že v případě odlišnosti spočívající ve vytvoření oje (ze dvou rozebíratelných částí) a jejího napojení k rámu jde výlučně o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kde důvodem pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje; ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně z bezpečnostních nikoli z estetických důvodů; k jeho vytvoření byla použita standardní toliko rozměrově upravená mříž. Toto tvrzení bylo dle názoru žalobce snadno vyvratitelné i za použití navrhovatelem předložených důkazů. Přestože oje byly u všech zkoumaných vozíků různé, všechny plnily svou technickou funkci, a tudíž lze považovat jejich tvarové provedení na této technické funkci nezávislé. Žalovaný však tuto skutečnost zcela přehlídl. Použití roštu (mříže) z hlediska bezpečnosti bylo jen účelovým tvrzením, poněvadž v Japonsku certifikované vozíky tento prvek, který ovlivňuje výrazně vzhled zadních partií vozíku, vůbec nemají, přesto však bezpečnostním kritériím vyhovují. To, z čeho byla mříž vyrobena, je pro posouzení naprosto irelevantní. Rozhodující je to, jak působí na vzhled výrobků. Vzhled mříže je nezávislý na celé konstrukci a v žádném případě není předurčen svou technickou funkcí.

Žalobce dále uvedl, že mínění osoby zúčastněné na řízení, že žádný z prvků předmětného průmyslového vzoru není takovým prvkem, který by měl odlišující efekt a který by nutně nevycházel z technického předurčení jak daného prvku, tak i celého výrobku, a že uspořádání rámu, vzpěry rámu, oje atd. jsou alternativními znaky určitého tvaru, je zavádějící. Tvar oje, rámu či vzpěr je v daném případě volitelný nezávisle na funkci a má nespočet různých variant výrazně se lišících, což žalobce v řízení před žalovaným dokázal. Jinak je tomu, když tvar, linie atd. jsou předurčeny technickou funkcí a lze je měnit jen nepatrně, protože původce nemá dostatek volnosti. Tak např. žádnou volbu nemá konstruktér při tvorbě kolíků, respektive zdířek v zástrčce nebo zásuvce. Nekonečně mnoho možností má však při tvorbě hrnku, přičemž všechny jeho části jsou technickým řešením podmíněným funkcí, avšak tvar lze řešit nezávisle na technickém řešení. Vycházet z toho, jakou má nějaký prvek technickou funkci a pomíjet jeho tvar, je nezákonné, poněvadž při posuzování jen technické funkce by se staly nechránitelé prakticky všechny předměty - kávovou lžičkou počínaje a kuchyňským robotem konče. Takový přístup byl nesprávný a odporoval podstatě předmětu poskytované ochrany.

Žalobce dále vytýkal žalovanému, že namísto toho, aby zkoumal vzhled výrobku nebo jeho části, porovnával tyto z hlediska konstrukčního uspořádání a dospěl k závěru, že se v obou případech jednalo o konstrukční uspořádání směřující k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability, které nebylo důsledkem designérského záměru, ale typem použité konstrukce rámu. Žalobce uvedl, že mu není zřejmé, podle kterého ustanovení zákona v tomto ohledu žalovaný postupoval. Namítal, že žalovaný by se správně měl zabývat otázkou, zda je či není subtilnost napadeného vozíku předurčena technickou funkcí, či ne. V daném případě bylo naprosto zřejmé, že subtilnost nebyla předurčena technickou funkcí, přičemž důkaz předložil sám navrhovatel. Namítané japonské vozíky nebyly subtilní, avšak plnily stejnou technickou funkci, tj. přepravovat kombajn či jinou techniku.

Žalobce se dále domníval, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně zkoumal "", které dle názoru žalovaného nebyly při běžném užívání vozíku, tj. při převážení speciální sklízecí techniky, vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem dostatečně patrné. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že pokud se jedná o rozdíly v dalších znacích, jde o detaily seznatelné jen při zvláštní pozornosti, přičemž je ještě nutno vzít v úvahu zejména skutečnost, že předmětný vozík je výrobek určený k převážení stroje, kdy během jízdy pozorovatel stěží takové rozdíly zkoumá či je schopen si je uvědomit. Žalovaný však v tomto směru nepředložil žádný důkaz. Dle názoru žalobce žalovaný zcela přehlížel, že v posuzovaném případě se jedná o prvky, které nejsou při běžném provozu trvale zakryty. Speciální sklízecí technika, k jejíž přepravě je vozík určen, zahrnuje různé typy strojů a stupeň zakrytí je pochopitelně různý. Přední a zadní část vozíku je však vždy zcela zřetelná, částečně omezen je pohled z boku a shora (například koly nebo pásy), ne však tak, že by tyto části byly zcela zakryty přepravovanou technikou. U konečného uživatele může být vozík provozován i prázdný. Žalobce stejně tak považoval za zkoumat tvar lžičky v hrnku naplněném černou kávou a tvrdit, že konec lžičky je u konečného uživatele neviditelný, a tudíž nechránitelný. Každý předmět u konečného uživatele může být zakryt, příležitostné zakrytí však zákon o ochraně průmyslových vzorů určitě neměl na mysli.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že otázky novosti a individuální povahy průmyslového vzoru jsou zásadními otázkami zápisné způsobilosti průmyslového vzoru do rejstříku. Úřad vymazal napadený průmyslový vzor z rejstříku, jelikož průmyslový vzor nebyl k datu vzniku práva přednosti nový, a proto nesplňoval podmínky zápisné způsobilosti. Jakkoli žalobce uvedl osm tvrzených rozdílů svého průmyslového vzoru od dříve známé vnější úpravy, správní rozhodnutí hodnotilo tyto rozdíly dílem jako vyvolané technickými požadavky a dílem jako znaky nepodstatné. Žalovaný v řízení znaky dané technickou funkcí vyloučil z posuzování, a v důsledku tohoto vyloučení ostatní znaky vykazovaly v celém průmyslovém vzoru pouze nepodstatné odchylky. Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci, přičemž tato zjištění vedla k závěru, že zápis napadeného průmyslového vzoru do rejstříku nebyl proveden v souladu se zákonem o ochraně průmyslových vzorů.

Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti prokazující jeho tvrzení, že předmětný průmyslový vzor se odlišuje od japonských výrobků, a stejně tak konkrétně neuvedl, zda a jak měl žalovaný zásadně vybočit z mezí správního uvážení nebo rozhodnout dle vlastní libovůle v rozporu s obsahem spisu a právními předpisy. Osoba zúčastněná na řízení dodala, že žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně posoudil jednotlivé prvky z hlediska jejich ochrany a determinace funkcí, čímž zdůvodnil, ke kterým prvkům přihlížel a ke kterým nikoli. Žalobce přitom toto rozlišení prvků nijak nereflektoval a opomíjel podstatu posuzování průmyslového vzoru z hlediska jeho novosti a individuálního charakteru jako dvou odlišných kategorií. Odlišný pohled zepředu a zezadu nebyl dle osoby zúčastněné na řízení bez dalšího rozhodující pro konstatování novosti průmyslového vzoru, když tato se posuzuje podstatně komplikovaněji a na základě mnoha kritérií a skutečností, jak bylo jasné z napadeného rozhodnutí. Vlastnosti výrobku jako kompaktnost nebo celková větší složitost konstrukce jsou irelevantní, pokud nejsou posouzeny z hlediska celkového vzhledu (celkového dojmu) a individuální povahy průmyslového vzoru. Rozdíly v konstrukci rámu podvozku a vzhledu nosníku byly odůvodněny nutností zajistit tuhost, nosnost a stabilitu rámu, ochranu před zlomením při zatížení. "" byla přítomna jako běžný konstrukční prvek (nikoli nové řešení a bez zvláštní úpravy vzhledu), jehož umístění je zdůvodněno technickou funkčností výrobku - možností naklonění vozíku dozadu při manipulaci s ním. Vzhled oje byl primárně zcela determinován funkcí a funkčností oje, kdy odlišnosti spočívají pouze v realizačních variantách stejného technického principu. Vzhled oje byl určen tak, aby umožňoval splnění své funkce, přičemž vnější vzhled oje (povrch) nebyl nijak zvlášť ztvárněn tak, aby ke vzhledu podmíněnému technickou funkcí byla přidána vzhledová (estetická) hodnota. Vzhled této části výrobku tudíž nepatřil k charakteristickým znakům jeho vnější úpravy, které by požívaly ochrany průmyslovým vzorem. Jak bylo jasné z výpovědi původce vzoru, mříž byla zahrnuta do výrobku z bezpečnostního hlediska, tedy nikoli jako vzhledový prvek výrobku, když její vzhled (obrysy, linie a tvar) byl určen funkcí - možností jejího umístění na vozík a možností jejího využití - bezpečného nášlapu a ochrany uživatele před konstrukcí. Tvrzení žalobce, že předložené japonské výrobky tento prvek neměly, a přesto vyhověly bezpečnostním kriteriím, považovala osoba zúčastněná na řízení za bezpředmětné, neboť japonské vozíky nebyly identické se zapsaným průmyslovým vzorem a specifičnost konstrukce chráněné průmyslovým vzorem použití mříže zjevně vyžadovala. Žalovaný nadto ve svém rozhodnutí vycházel z tvrzení svědka, původce daného průmyslového vzoru, který uvedl, že mříž byla nezbytná z důvodu bezpečnosti daného vozíku. Žalovaný ve svém rozhodnutí zdůvodnil funkční určení vzhledu této části v souladu s předloženými důkazy a logicky k tomuto prvku nepřihlížel. Dle názoru osoby zúčastněné na řízení byl vzhled mříže - její tvar, rozměry - zcela determinován technickou možností její instalace na vozíku a jejího užívání (včetně mřížkování jejího povrchu pro zabránění udržování se nečistot a sklízených rostlin na vozíku). Výše uvedené znaky žalovaný z posuzování správně vyloučil, protože jejich vzhled je dán jejich technickou funkcí.

Ve vztahu k námitce žalobce, že tvar oje, rámu a vzpěr byl volitelný nezávisle na jejich funkci, měl nespočet různých variant a nebyl předurčen technickou funkcí, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že v případě průmyslových vzorů je nezbytné posoudit, vzhled jakých jeho částí (znaků) byl determinován technickou funkcí. Přítomnost a tvar daných prvků byl určen jejich technickou funkcí s tím, že v případě napadeného průmyslového vzoru se dané prvky nevyznačovaly žádnou zvláštní úpravou vzhledu, která by tvořila "" vzhledu výrobku, která by měla být chráněna. Ze srovnání napadeného vzoru a jeho namítaného předchůdce bylo zjištěno, že žádný z těchto prvků, jejichž vzhled byl determinován jejich funkcí, se nevyznačoval zvláštní úpravou vzhledu, která by byla "" (a tedy nikoli determinována funkcí) a která by z těchto prvků učinila znaky způsobilé ochrany v rámci průmyslového vzoru dle § 7 zákona o ochraně průmyslových vzorů. S ohledem na to byly tyto znaky posouzeny jako determinované funkcí a nikoli jako vzhledové prvky, které by ovlivňovaly individuální charakter vzoru nebo jeho novost.

K žalobní námitce, podle níž je hodnocení estetiky a míry tvůrčí činnosti prováděné žalovaným mimo rámec zákona o ochraně průmyslových vzorů, neboť citovaný zákon tato kritéria nevyžaduje a žalovaný má pouze zkoumat předmět ochrany, novost a individuální povahu, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že ze strany žalovaného nedošlo k překročení jeho rozhodovací pravomoci, ale v souladu se zákonem o ochraně průmyslových vzorů k hodnocení toho, zda jsou dané prvky konstrukční nebo vzhledové a zda byla u technických prvků užita tvořivost původce, která by dala výrobku nový celkový dojem odlišný od starších výrobků, které tento výrobek kopíroval.

Námitky, ve kterých žalobce polemizoval se závěrem žalovaného o subtilnosti konstrukce vozíku chráněného zrušeným průmyslovým vzorem a namítal, že žalovaný se měl zabývat otázkou, zda byla tato subtilnost předurčena technickou funkcí, přičemž žalobce měl za to, že nikoli, neboť namítané japonské vozíky nebyly subtilní a přitom plnily stejnou technickou funkci, považovala osoba zúčastněná na řízení za irelevantní z důvodu jejich nesrozumitelnosti. Podle ní nebylo zřejmé, v čem žalobce spatřoval nesprávnost rozhodnutí a jaký vztah měly tyto námitky ve vztahu k celkovému posouzení nedostatku novosti zrušeného průmyslového vzoru.

Závěry žalovaného ohledně konstrukčních prvků, které nebyly při běžném užívání vozíku dostatečně patrné, a ohledně dalších rozlišujících znaků, které byly seznatelné jenom při zvláštní pozornosti, dle osoby zúčastněné na řízení správně reflektovaly celkový dojem, který výrobek činil na průměrného uživatele a který byl rozhodující pro stanovení jeho jedinečnosti ve smyslu § 4 zákona o ochraně průmyslových vzorů, resp. rozsahu ochrany průmyslového vzoru dle § 10 téhož zákona. Žalovaný zde správně posoudil dané znaky jako nepodstatné z hlediska celkového dojmu, který výrobek činí na průměrného uživatele.

Osoba zúčastněná na řízení v závěru svého vyjádření uvedla, že ze strany žalobce nebyly vzneseny žádné komplexní a srozumitelné námitky a důvody, které by svědčily o tom, že žalovaný nesprávně posoudil nedostatek novosti napadeného průmyslového vzoru. Žalobce jednoznačně nenamítl, v čem se měl napadený vzor vyznačovat novostí ve vztahu k dřívějším výrobkům, aby jeho ochrana byla opodstatněná. Žalobce pouze polemizoval s jednotlivými vyjádřeními žalovaného bez toho, aby jednoznačně zdůvodnil, v čem spatřuje novost svého řešení s tím, že pokud tvrdí, že určené prvky nejsou technické povahy, pak neuvádí, v čem je jejich jedinečnost oproti prvkům starších výrobků a jejich celkového dojmu. Osoba zúčastněná na řízení byla toho názoru, že předmětný průmyslový vzor představoval pouhou modifikaci známého výrobku, která není způsobilá zvláštní ochrany z důvodu nedostatku novosti a nedostatku odlišnosti celkového dojmu, který tvoří na spotřebitele.

Městský soud v Praze rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.