Vydání 7-8/2012

(...)

Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval námitku stěžovatele, podle níž jsou původní nároky stěžovatele 2 a 4 ve spojení s nárokem 1 nové, neboť nejsou obsaženy v namítaných dokumentech, přičemž městský soud se s touto námitkou, ač byla řádně uplatněna v žalobě, nevypořádal.

Jak vyplývá ze správního spisu, původní nároky 1 až 4 předmětného patentu stěžovatele zněly:

„

“

Pokud jde o první patentový nárok, konstatoval žalovaný ve svém rozhodnutí, že při porovnání chráněného řešení s namítaným dokumentem č. 2 je zřejmé, že se v obou případech jedná o shodné postupy výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu, přičemž 1,1,1,3,3-pentachlorpropan představuje jako výchozí sloučenina jednu z výhodných variant uvedených v namítaném dokumentu č. 2. Způsob chráněný prvním patentovým nárokem je tedy podle žalovaného stavem techniky ve smyslu § 5 odst. 3 zákona o vynálezech, nesplňuje tedy podmínku novosti podle § 3 odst. 1 téhož zákona, což ostatně stěžovatel ani nezpochybňoval.

Pokud jde o druhý nárok zrušeného patentu, upozornil žalovaný na to, že namítaný dokument č. 2 na straně 5 explicitně uvádí, že výrobu 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu je možno provádět spojitým, tj. kontinuálním způsobem. Na této straně je též uvedeno, že množství použitého fluoračního katalyzátoru se může široce lišit, přičemž se doporučuje vzhledem k organickým látkám poměr 5 až 50 % hmotnosti katalyzátoru. Molární poměr katalyzátoru k 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu v rozsahu 0,0001 až 1000 uvedený v druhém patentovém nároku představuje jakýkoli poměr obou látek v rozsahu šesti řádů. Stejně jako v namítaném řešení se tedy tento poměr může široce lišit. Proto považoval žalovaný i druhý patentový nárok za stav techniky. Čtvrtý patentový nárok předpokládá teplotu a tlak, při kterých je 1,1,1,3,3-pentafluorpropan v plynném stavu a společně s chlorovodíkem se z plynné reakční směsi odebírá. Podle žalovaného je z fyzikálně-chemického hlediska shodný postup oddělení 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu od reakční směsi příkladmo uveden na straně 6 namítaného dokumentu č. 2. Rovněž obsah tohoto závislého patentového nároku je tedy podle žalovaného stavem techniky.

Z uvedeného je patrné, že se žalovaný s námitkami stěžovatele uplatněnými v průběhu zrušovacího řízení k původním nárokům 2 a 4 vypořádal a konkrétně zdůvodnil, proč tyto nároky nesplňují dle jeho názoru podmínku novosti.

Nejvyšší správní soud dále musí přisvědčit městskému soudu, že stěžovatel v žalobě přímo proti závěrům žalovaného k původním nárokům 2 a 4 nebrojil, jeho argumentace směřovala již k nově uplatněným nárokům 1 a 2, které vznikly přeformulováním původních nároků 2 a 4 ve spojení s původním nárokem 1, přičemž stěžovatel na straně 6 žaloby do značné míry pouze opakoval své argumenty ze správního řízení, podle nichž nejsou způsoby výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu popsané v nově formulovaných nárocích 1 a 2 v namítaných dokumentech obsaženy. Za této situace městský soud nepochybil, pokud ve svém rozsudku odkázal na již citovanou argumentaci žalovaného uvedenou k těmto námitkám stěžovatele ve správních rozhodnutích obou stupňů.

Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbývá než potvrdit, co uváděl žalovaný ve svých rozhodnutích, totiž že namítaný dokument č. 2 explicitně zmiňuje na straně 5 možnost provádění celého procesu vedle vsádkového způsobu též spojitým, tedy kontinuálním způsobem. Obdobně, jak uváděl žalovaný již ve svém rozhodnutí prvního stupně, způsob podle namítaného dokumentu č. 2 (s. 6) se provádí při teplotě asi 50 až 175 °C a tlaku asi 1500 až 5000 kPa. Vzhledem k tomu, že u obou způsobů se reakce provádí za přítomnosti stejných reagentů a za obdobných reakčních podmínek, je zřejmé, že i když to není v namítaném dokumentu výslovně uvedeno, reakce bude probíhat v kapalné fázi. Pokud jde o znak spočívající v molárním poměru katalyzátoru k 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu v rozsahu 0,0001 až 1000, postačí opět odkázat na již citovanou argumentaci žalovaného, že jde o velmi široké rozmezí, přičemž i namítaný dokument č. 2 počítá na straně 5 s tím, že se tento poměr může široce lišit, a zároveň doporučuje, obdobně jako původní nárok 3 stěžovatele, přesnější poměr těchto látek.

Nejvyšší správní soud shledal tyto odborné úvahy žalovaného zcela v souladu se zásadami logického myšlení a nezjistil žádný důvod, proč by se měl od těchto závěrů odchýlit. Je zřejmé, že při posuzování novosti vynálezu ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o vynálezech není pro závěr, že jednotlivé patentové nároky jsou stavem techniky ve smyslu § 5 odst. 3 téhož zákona, třeba, aby byly formulovány zcela obdobně jako v dokumentu, jemuž svědčí starší právo přednosti. Rozhodující naopak je, zda tento dokument obsahuje, ať již explicitně nebo implicitně, každý z podstatných znaků nároků obsažených v posuzovaném vynálezu. Tak tomu je i v daném případě při srovnání původního nároku 2 stěžovatele s namítaným dokumentem osoby zúčastněné na řízení.

Obdobně lze odkázat na již citovaný závěr žalovaného uvedený v jeho rozhodnutí II. stupně, podle něhož je postup odpovídající řešení podle původního nároku 4 stěžovatelova patentu spočívající v oddělování 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu od reakční směsi v plynném stavu uveden na straně 6 namítaného dokumentu č. 2. Stěžovatel v žalobě a v kasační stížnosti argumentuje tím, že nově uplatněný nárok 2, který vznikl přeformulováním původního nároku 4, obsahuje znak, podle něhož „“. Původní nárok 4 ovšem obsahoval jinou formulaci, a to, že „“, a z této formulace je třeba i nadále vycházet, neboť jak důvodně poukazuje osoba zúčastněná na řízení, v řízení o zrušení patentu je majitel napadeného patentu jistě oprávněn navrhnout v rámci zúžení předmětu patentové ochrany změny formulace jednotlivých patentových nároků, ovšem nemohou být prováděny takové obsahové změny, které by překračovaly rámec původní přihlášky vynálezu (obdobně u užitných vzorů srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2005, čj. 7 A 105/2002-63, č. 1099/2007 Sb. NSS). V daném případě nelze vyloučit, že by k takovému nepřípustnému významovému posunu mohlo uvedenou změnou dojít.

Stěžovatel dále žalovanému vytýkal, že neposuzoval novost jednotlivých nově formulovaných nároků. Nejvyšší správní soud se ovšem v plném rozsahu ztotožňuje s názorem městského soudu, že v případě, kdy se žalovaný důkladně zabýval novostí všech původních patentových nároků stěžovatele a dospěl k závěru, že je nutno veškeré jejich znaky považovat za stav techniky, není možné, aby přeformulováním těchto původních patentových nároků, případně novou kombinací jejich jednotlivých znaků mohlo vzniknout řešení, které podmínky novosti splňuje, aniž by byl zároveň doplněn nový znak, který by ovšem nebyl obsažen v původních nárocích, a jednalo by se tedy o nepřípustné překročení rozsahu původní přihlášky vynálezu. Jak důvodně připomíná osoba zúčastněná na řízení, v řízení o zrušení patentu je předmětem posouzení správního orgánu primárně napadený patent, nikoliv nově formulované patentové nároky. Jestliže jsou důvody pro zrušení patentu uvedené v § 23 odst. 1 zákona o vynálezech naplněny jen u některých patentových nároků, zruší správní orgán v souladu s § 23 odst. 2 citovaného zákona patent pouze částečně, přičemž se částečné zrušení patentu provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Tato změna se tedy provádí především z toho důvodu, aby byl patent i po vypuštění některých jeho částí nadále konzistentní a srozumitelný. Majitel napadeného patentu je jistě oprávněn takovou změnu patentu spočívající v zúžení předmětu patentové ochrany sám navrhnout a nové upravené znění patentu formulovat. Tím se ovšem nevytváří nový předmět zrušovacího řízení, podmínkou takové změny patentu je vždy nejprve to, aby některý z původních patentových nároků z pohledu důvodů pro zrušení patentu obstál.

Jak již tedy konstatoval městský soud, žalovaný nepochybil, pokud na základě závěru, že všechny původní patentové nároky jsou stavem techniky a nesplňují podmínku novosti, dovodil, že tuto podmínku nemohou splňovat ani stěžovatelem nově formulované patentové nároky. (...)