Vydání 12/2013

(...) [50] Námitky vztahující se k rozsahu přezkumu, jak byl vymezen v řízení před městským soudem, obsahuje pouze část V. kasační stížnosti. Za přípustnou lze považovat také námitku, že městský soud nesprávně uzavřel, že vynálezecká činnost není neurčitým pojmem. Nejvyšší správní soud neshledal tyto námitky důvodné.

[51] Městský soud odkázal na zákonnou definici vynálezecké činnosti obsaženou v § 6 odst. 1 patentového zákona, podle které „[v]“. Stěžovatelce lze přisvědčit, že tato zákonná definice obsahuje několik neurčitých pojmů. Městský soud neurčitost těchto pojmů podrobně nevypořádal. Posouzení řádně a včas uplatněných námitek, vztahujících se k posouzení vynálezecké činnosti, však přes toto pochybení městského soudu obstálo. Opomenutí městského soudu proto nemělo vliv na zákonnost napadeného rozsudku.

[52] Nejvyšší správní soud nesouhlasil se stěžovatelkou, že závěr městského soudu, podle něhož „“, byl nesprávný a byl výsledkem hodnocení . Podle stěžovatelky z tohoto obecného závěru nebylo možné usuzovat na zřejmost léčení mužské erektilní dysfunkce perorálním podáváním této sloučeniny. Dokumenty D1, D2 a D4, z nichž žalovaný vyšel, však svědčí o opaku a v neprospěch stěžovatelky.

[53] Dokumenty D1 a D2 odpovídají dokumentům, které stěžovatelka označila za dosavadní nejbližší stav techniky v popisu nyní posuzovaného patentu. Těmi byl dokument EP-A-0 463 756, který je evropským analogem dokumentu D1, a dokument EP-A-0 526 004, který je shodný s dokumentem D2. Dokumenty D1 a D2 popisují tytéž pyrazolopyrimidinonové sloučeniny inhibující cGMP PDE (fosfodiesteráza cyklického guanosin 3‘, 5’-monofosfátu) jako nyní posuzovaný patent.

[54] V popisu patentu stěžovatelka uvedla, že v dokumentech EP-A-0 463 756 a EP-A-0 526 004 byly popsány užitečné účinky sloučenin, které jsou předmětem nyní posuzovaného patentu, také jejich farmaceuticky vhodné soli, způsoby jejich výroby, zkušební metody pro stanovení jejich inhibičního účinku cGMP PDE, farmaceutické prostředky na jejich bázi a způsoby jejich podávání člověku. Stěžovatelka tedy výslovně připustila, že předmětem nyní posuzovaného patentu byly tytéž sloučeniny, které již byly zveřejněny v dokumentech EP-A-0 463 756 a EP-A-0 526 004. Vynálezeckou činnost pak spatřovala v tom, že se „“, že tyto zveřejněné sloučeniny jsou užitečné při léčbě erektilní dysfunkce. V řízení o zrušení patentu č. 284 964 však žalovaný prokázal, že o „“ nešlo. Naopak toto řešení bylo zřejmé z dosavadního stavu techniky, proto nesplňovalo podmínky vynálezecké činnosti.

[55] Podle popisu patentu jsou sloučeniny slibnými inhibitory cGMP PDE. Tato selektivní enzymu pak podle téhož popisu vede ke zvýšené hladině cGMP, což přispívá mimo jiné ke zvýšení relaxačního faktoru endotelu a k relaxaci buněk hladkého svalstva, které umožní penilní erekci. Také dokumenty D1 a D2, které popisují tytéž pyrazolopyrimidinonové sloučeniny inhibující cGMP PDE jako nyní posuzovaný patent, uvádí shodný účinek, tedy že sloučeniny v něm uvedené zvyšují účinky relaxačního faktoru endotelu. Tuto vazbu na dokumenty EP-A-0 463 756 a EP-A-0 526 004 (které odpovídají dokumentům D1 a D2, viz výše bod 53) stěžovatelka připustila, když v popisu patentu uvedla, že „“.

[56] Endotel je vrstva buněk vystýlající vnitřní povrch krevních i lymfatických cév a srdce. Endotelem jsou vystlány také štěrbiny a lakuny mezi trámci a do těchto žilních kaveren ústí tepny přivádějící krev. Je proto zřejmé, že znalost účinků inhibitorů cGMP PDE (konkrétně zvýšení relaxačního faktoru endotelu) vyplývající z dokumentu D1 nebo D2, by motivovala odborníka k využití téhož účinku inhibitorů cGMP PDE nejen pro léčbu kardiovaskulárních chorob, ale také pro léčbu jiných chorob, pro které je zvýšení relaxačního faktoru endotelu významné, včetně mužské erektilní dysfunkce (srov. obdobně rozhodnutí Evropského patentového úřadu ze dne 3. 2. 2005, T 1212/01, bod 4.8).

[57] Skutečnost, že relaxace hladkých svalů, včetně , umožňuje potenciálně léčit impotenci (což je označení pro mužskou erektilní dysfunkci), byla přitom známa z dokumentu D4. Tento dokument se zabývá selektivními inhibitory PDEVA, z nichž nejznámější je zaprinast, který náleží mezi enzymy PDEV specifické pro cGMP. Podle dokumentu D4 zaprinast způsobuje relaxaci hladkých svalů, včetně , a umožňuje tak potenciálně léčit impotenci. Odborník by proto využil informací obsažených v dokumentu D4, který popisuje účinek inhibitorů cGMP PDEVA na relaxaci hladkých svalů, včetně účinků na (srov. obdobně rozhodnutí T 1212/01, bod 4.6), a posoudil by je spolu s výše popsanými informacemi vyplývajícími z dokumentů D1 nebo D2.

[58] Nejvyšší správní soud proto přisvědčil žalovanému i městskému soudu, že odborník v dané oblasti by očekával, že pyrazolopyrimidinonové sloučeniny podle D1 a D2 budou zvyšovat účinky relaxačního faktoru endotelu také v stejně jako sloučenina zaprinast, u které byl tento účinek znám z dokumentu D4.

[59] Z dokumentu D1 a D2 vyplývala také možnost použít předmětné sloučeniny perorálně. Dalo se proto předpokládat, že uvedené znalosti budou odborníka motivovat, aby použil perorálně účinné pyrazolopyrimidinonové sloučeniny podle D1 a D2 pro profylaktickou nebo kurativní léčbu mužské erektilní dysfunkce. Odborník by tak dospěl k řešení, které je předmětem nyní posuzovaného patentu, bez využití vynálezecké činnosti.

[60] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že řešení, které bylo popsáno v napadeném patentu, vyplývalo zřejmým způsobem z dosavadního stavu techniky, konkrétně ze znalosti dokumentů D1 + D4 nebo D2 + D4. Odborník mohl očekávat účinnost předmětných sloučenin při léčení mužské erektilní dysfunkce a k tomu, že vykazují mimořádné vlastnosti, mohl dospět postupy bez využití vynálezecké činnosti. Žalovaný ani městský soud proto nepochybili, pokud uzavřeli, že předmět posuzovaného patentu nebyl výsledkem vynálezecké činnosti.

[61] Tvrzení stěžovatelky o jejích prvotních neúspěšných pokusech intrakavernosního podání cGMP PDE inhibitorů (včetně sildenafilu) opicím není způsobilé tento závěr vyvrátit. Pokud prvotní neúspěchy při intrakavernosním podání předmětné sloučeniny stěžovatelku odradily od pokračování ve výzkumu léčení mužské erektilní dysfunkce, nelze z toho obecně dovodit, že by odborník nebyl motivován k použití předmětné látky perorálně. Možnost perorálního podání předmětné sloučeniny byla přitom známa z dokumentů D1 a D2.

[62] Stejně tak neobstálo tvrzení, že se jedná o přelomový vynález, který podle stěžovatelky změnil styl lidstva v globálním měřítku, či že podobně využitelné inhibitory PDEV se objevily až za několik let po podání přihlášky zrušeného patentu. Tyto skutečnosti samy o sobě nestačí pro závěr o vynálezecké činnosti. V nyní posuzované věci byla vynálezecká činnost stěžovatelky vyloučena na základě skutečnosti, že řešení, které bylo popsáno v napadeném patentu, vyplývalo zřejmým způsobem z dosavadního stavu techniky. Časový odstup, kdy se obdobné řešení objevilo v praxi, nemůže nedostatek vynálezecké činnosti zhojit. Ani globální rozšíření určitého produktu samo o sobě nesvědčí o vynálezecké činnosti a může být ovlivněno řadou faktorů, např. mírou propagace. Navíc se opět jedná o argumentaci sekundárními znaky vynálezecké činnosti, kterou stěžovatelka řádně neuplatnila před městským soudem.

[63] Nad rámec nezbytného odůvodnění Nejvyšší správní soud doplňuje, že uvedený závěr by nemohly zpochybnit ani námitky stěžovatelky týkající se postupu „“, byly-li by řádně uplatněny.

[64] Předně je třeba zdůraznit, že rozhodovací praxe Evropského patentového úřadu, která tvoří základ argumentace stěžovatelky, není pro nyní posuzovanou věc přímo závazná. Stížnostní senáty či velký stížnostní senát Evropského patentového úřadu rozhodují spory týkající se tzv. evropských patentů, které byly uděleny Evropským patentovým úřadem na základě Evropské patentové úmluvy. Patent, který je předmětem řízení v nyní posuzované věci, však byl udělen Úřadem průmyslového vlastnictví dne 11. 2. 1999 na základě vnitrostátních právních předpisů (patentového zákona), nikoliv Evropské patentové úmluvy. V době udělení patentu navíc Česká republika nebyla ani smluvní stranou předmětné úmluvy, která pro Českou republiku vstoupila v platnost teprve dne 1. 7. 2002. Rozhodnutí Evropského patentového úřadu proto mají pro nyní posuzovanou věc pouze inspirativní hodnotu.

[65] Nelze rovněž přehlédnout, že stěžovatelka nepopisuje rozhodovací praxi Evropského patentového úřadu objektivním způsobem, ale vybírá si pouze určitá rozhodnutí, která vykládá ve svůj prospěch.

[66] Měl-li se žalovaný podle stěžovatelky odchýlit od postupu „“, Nejvyšší správní soud předně podotýká, že ani Evropský patentový úřad nepovažuje stěžovatelkou upřednostňovaný postup za jediný možný či závazný (viz např. rozhodnutí ze dne 14. 10. 1994, T 465/92), přestože jej zpravidla používá jako vhodný způsob, jak zajistit objektivní posouzení vynálezecké činnosti („“).

[67] Dále se stěžovatelka dovolávala toho, že postup „“ požaduje také Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že v rozsudku čj. 6 A 72/2001-75 zdejší soud stanovil ve vztahu k užitným vzorům obdobná kritéria, která Evropský patentový úřad označuje jako „“. Podle tohoto rozsudku žalovaný musí zejména: a) nejprve popsat stávající stav techniky, ze kterého vyšel, b) dále konkrétně popsat, v čem se nové řešení odlišuje od dosavadního stavu techniky a jaké bylo třeba učinit kroky k tomuto řešení, a c) na základě tohoto popisu pak posoudit, zda došlo k překročení rámce pouhé odborné dovednosti. Tento postup lze považovat za vhodný nejen ve vztahu k užitným vzorům, ale i k patentům (s tím rozdílem, že v posledně uvedeném kroku je třeba posoudit, zda dané řešení vyplývá pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky, nikoliv zda došlo k překročení rámce odborné dovednosti). Nejvyšší správní soud však neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu s tímto postupem.

[68] Stěžovatelka dovodila nedodržení zmiňovaného postupu především z domněnky o nutnosti stanovit nejbližší stav techniky na základě kombinace znaků pouze jediného dokumentu, který navíc podle ní musí obsahovat řešení, které má stejný účinek a účel jako předmět posuzovaného patentu. Patentový zákon ani Nejvyššího správního soudu ale takové podmínky nestanoví. Tyto požadavky neodpovídají ani rozhodovací praxi Evropského patentového úřadu, na kterou se stěžovatelka odvolávala.

[69] Evropský patentový úřad připouští, aby stav techniky pro účely posouzení vynálezecké činnosti byl určen na základě více než jednoho dokumentu, pokud nejsou tyto dokumenty rozporné (viz např. rozhodnutí ze dne 27. 6. 1990, T 176/89, nebo ze dne 3. 2. 2005, T 1212/01). Posledně zmiňované rozhodnutí se navíc týkalo patentu stěžovatelky v obdobné věci, kdy byl zrušen patent EP 702 555 B1, který byl evropským analogem nyní posuzovaného patentu. Evropský patentový úřad považoval za nejbližší stav techniky dokument D29, kterým byla patentová přihláška EP-A-0 463 756 vztahující se ke kardiovaskulárním chorobám, a následně posoudil tento dokument ve spojení s dokumentem D48, kterým byl odborný článek Murray K. J., , Drug News and Perspectives, ročník 6, č. 3, 1993, s. 150–156. Z kombinace těchto dvou dokumentů pak dovodil zřejmost řešení, které bylo předmětem napadeného patentu.

[70] Ze stejných dokumentů vyšel i žalovaný. Za nejbližší stav techniky označil národní patent CZ 279 289 (D1) a evropskou patentovou přihlášku EP-A-0 526 004 (D2). Dokument CZ 279 289 je národní analog dokumentu EP-A-0 463 756, který považoval za nejbližší stav techniky Evropský patentový úřad i sama stěžovatelka v popisu patentu. Dokument EP-A-0 526 004 se zabývá shodnými sloučeninami, které jsou popsány v obecném vzorci prvního patentového nároku nyní posuzovaného předmětu patentu a rovněž tento dokument označila sama stěžovatelka jako dosavadní stav techniky v popisu patentu. Žalovaný pak posoudil tyto dokumenty ve spojení s článkem Murray K. J. (D4), ze kterého vyšel i Evropský patentový úřad, a uzavřel, že kombinace dokumentů D1 + D4 nebo D2 + D4 představují překážku pro posouzení daného řešení jako vynálezecké činnosti, protože předmět nároku z nich zřejmým způsobem vyplývá. Námitky stěžovatelky, že žalovaný nepřípustně a v rozporu s praxí Evropského patentového úřadu vyšel z kombinace znaků více než jednoho dokumentu, proto nemohly obstát.

[71] Také Metodické pokyny žalovaného připouští více než jeden dokument pro určení nejbližšího stavu techniky. Podle těchto pokynů lze při hodnocení vynálezecké činnosti (na rozdíl od hodnocení kritéria novosti) vyjít z více informačních pramenů. Omezující podmínkou přitom je, že i sama kombinace jednotlivých pramenů je pro odborníka v dané oblasti zřejmá ze stavu techniky (viz bod 1.1.3 Metodických pokynů). Žalovaný se tedy nijak neodchýlil od své obvyklé praxe.

[72] V neposlední řadě nelze přehlédnout, že sama stěžovatelka v popisu nyní posuzovaného patentu uvedla jako dosavadní stav techniky dokumenty EP-A-0 463 756 a EP-A-0 526 004, přičemž EP-A-0 463 756 je evropský analog dokumentu CZ 279 289 (D1) a EP-A-0 526 004 je shodný s dokumentem D2. Sama stěžovatelka tedy označila jako nejbližší stav techniky dva dokumenty, stejný postup (navíc ve vztahu k totožným dokumentům) však žalovanému a městskému soudu vytýká. Nelze proto než uzavřít, že argumentace stěžovatelky je vnitřně rozporná a zřejmě účelová.

[73] Také druhá podmínka, kterou měl podle stěžovatelky žalovaný porušit, tedy že dokument představující nejbližší stav techniky musí směřovat ke stejnému účelu nebo účinku jako předmět patentu, nemá oporu v rozhodovací praxi Evropského patentového úřadu. Podle rozhodnutí ze dne 18. 9. 1990, T 606/89, je dostatečné obdobné použití („“, viz také např. rozhodnutí ze dne 31. 8. 1993, T 834/91). V již zmiňovaném rozhodnutí T 1212/01 Evropský patentový úřad považoval za rozhodné, že odborný článek Murray K. J. (dokument D4 v nyní posuzované věci) nejen zmiňoval stejné lékařské použití selektivních inhibitorů cGMP PDE jako dokument D29 (evropský analog dokumentu D1 v nyní posuzované věci), tedy relaxaci hladkého svalstva, ale navrhoval jejich použití také k léčbě impotence. Navíc podle Evropského patentového úřadu dokument D29 bylo třeba považovat za nejbližší stav techniky nejen ve vztahu k léčbě kardiovaskulárních chorob, ale obecněji také k léčbě chorob, pro které je významné zvýšení relaxačního faktoru endotelu, včetně mužské erektilní dysfunkce (viz bod 4.8 rozhodnutí T 1212/01). Námitka nutnosti shodného účelu či účinku posuzovaných dokumentů proto nemohla být důvodná, i kdyby byla řádně uplatněna.