3064/2014
Právo na informace: žádost o informace dle zvláštního právního předpisu; vztah zvláštního právního předpisu a zákona o svobodném přístupu k informacím
Právo na informace: žádost o informace dle zvláštního právního předpisu; vztah zvláštního právního předpisu a zákona o svobodném přístupu k informacím
k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění do 31. 3. 2012
k zákonu č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění zákona č. 107/2002 Sb., č. 342/2006 Sb., č. 181/2007 Sb. a č. 227/2009 Sb. (v textu jen „zákon o zpřístupnění svazků“)
I. Při posuzování vztahu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a jiného předpisu, který upravuje poskytování informací v určité oblasti života společnosti, je v každém konkrétním případě třeba posoudit povahu informací požadovaných žadatelem s ohledem na předmět úpravy zvláštního právního předpisu a jeho rozsah a povahu, aby nedošlo k situaci, kdy není žadateli informace poskytnuta vůbec, anebo je mu poskytnuta pouze její část v rozsahu zvláštního právního předpisu, čímž by využitelnost informace pro žadatele mohla být zbytečně snížena.
II. Žadateli o poskytnutí informací jsou v režimu zákona č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, zpřístupněny pouze některé informace, které mohou vypovídat o činnosti bezpečnostních složek v určitém období. Zákon o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti je tak ve vztahu k obecné úpravě poskytování informací v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zvláštním právním předpisem pouze v rozsahu poskytování informací, na které se vztahuje. V případě žádosti o poskytnutí jakýchkoliv dalších informaci o činnosti bývalé StB je proto možno postupovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zpravidla se bude jednat o informace obsažené ve spisových nebo archivních pomůckách bezpečnostních složek, které nejsou v dispozici ministerstev nebo Archivu bezpečnostních složek, případně o jiné informace, které se v archivních pomůckách bezpečnostních složek nenacházejí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2014, čj. 7 As 61/2013-40)
Prejudikatura:
č. 204/2004 Sb. NSS a č. 2601/2012 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 223/2010 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 517/10).Věc:
Tomáš H. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, o poskytnutí informace, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce v žádosti o poskytnutí informací podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím žádal Policii České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II (dále jen „správní orgán I. stupně“) o poskytnutí obsahu celého spisu týkajícího se vyřizování stížnosti žalobce na protiprávní jednání a nevhodné chování příslušníků služby kriminální policie a vyšetřování vůči jeho osobě. Dále žalobce žádal, aby mu bylo umožněno pořídit si kopii stížnostního spisu. Rovněž žádal o poskytnutí informace, zda nadporučík Bc. Pavel D., který je zařazen do skupiny vyřizující stížnosti a který jeho stížnost vyřizoval, byl příslušníkem, pracovníkem nebo spolupracovníkem Státní bezpečnosti (dále jen „StB“), popřípadě v jakémkoliv jiném vztahu k StB, a pokud ano, ve které době a jakou funkci vykonával nebo jakou činností či formou spolupráce byl pověřen. Správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce svým rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010.
Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 25. 10. 2010 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 22. 4. 2013, čj. 7 A 1/2011-64, zrušil rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nařídil správnímu orgánu I. stupně poskytnout žalobci část písemností založených ve spise, s výjimkou údajů o datu narození a místu trvalého bydliště. Ve zbytku městský soud žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že v dané věci nebyly důvody pro odmítnutí poskytnutí celého spisu dány. Služební hodnocení policisty obsahovalo kromě jeho identifikačních údajů, z nichž jeho datum narození bylo v tomto případě nepochybně osobním údajem, který je z poskytnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím vyloučen, pouze údaje o jeho profesní kariéře a pracovní činnosti. Služební hodnocení neobsahovalo žádné údaje o jeho privátní sféře (rodině, zdraví apod.), takže nebyl dán důvod, proč by informace v něm obsažené nemohly být veřejně dostupné. Profesní kariéra policistů či úředních osob správních orgánů je věcí veřejnou a veřejnost má právo být o ní informována. V této části proto městský soud shledal žalobu důvodnou. Zároveň městský soud dodal, že obdobné závěry platí ve vztahu k záznamu o projednání porušení pracovní kázně. Také v tomto dokumentu nebyly dle městského soudu (s výjimkou identifikačních údajů) obsaženy žádné údaje týkající se privátní sféry zaměstnance policie Zdeňka H., jehož popisované pochybení se mělo týkat dotčených událostí.
Ve vztahu k informacím týkajícím se případné spolupráce policisty nadporučíka Bc. Pavla D. s bývalou StB městský soud neshledal žalobu důvodnou. Městský soud konstatoval, že správní orgány zamítly žádost žalobce z důvodu, že žalobce se domáhal poskytnutí této informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak citovaný zákon stanoví v § 2 odst. 3, že se „
nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu
“. S účinností od 23. 3. 2006 bylo toto ustanovení novelizováno a byly do něj promítnuty závěry, k nimž při výkladu jeho předchozího znění dospěla judikatura
. Zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví, že se „nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací
“. Městský soud přisvědčil postupu správních orgánů, které dospěly k závěru, že žalobce se měl domáhat poskytnutí dotčené informace dle zvláštního předpisu, kterým byl v tomto případě zákon o zpřístupnění svazků. Městský soud dodal, že skutečnost, že žalobce podal již dříve, tj. před podáním žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím, žádost dle zákona o zpřístupnění svazků, avšak poskytnuté informace nepovažoval za pravdivé, nebyla pro posouzení žaloby podstatná.Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítl, že městský soud nesprávně posoudil otázku nevyhovění žádosti stěžovatele o informace v části vztahu nadporučíka Bc. Pavla D. k StB. Z článku 17 Listiny základních práv a svobod a článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) vyplývá, že omezit právo na informace lze za současného splnění dvou podmínek: je-li tak stanoveno zákonem a jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti, přičemž obě tyto podmínky musí být splněny současně. Stěžovatel dodal, že policista jako úřední osoba, ve vedoucí funkci u útvaru vykonávajícího kontrolní činnost a vyřizujícího stížnosti občanů na policisty, je osobou veřejně činnou a informace o jeho veřejném životě nelze zaměňovat s informacemi o jeho soukromí, neboť jde o veřejnou sféru, z níž informace o jednotlivci může brát na vědomí každý.
nota bene
Dále stěžovatel uvedl, že nejprve postupoval podle zákona o zpřístupnění svazků a obdržel negativní informaci, podle které údajně nadporučík Bc. Pavel D. nikdy nebyl v žádném vztahu k bývalé StB, přičemž o objektivitě a pravdivosti této informace měl důvod pochybovat. Důvod této pochybnosti spočíval ve skutečnosti, že tento policista byl uveden v tzv. Cibulkových seznamech. Existoval zde tedy rozpor mezi informací poskytnutou postupem podle zákona o zpřístupnění svazků a mezi informacemi vyplývajícími z veřejně dostupných zdrojů. Proto se stěžovatel se žádostí dle zákona o svobodném přístupu k informacím obrátil na žalovaného, který musel disponovat informací minimálně o tom, kde byl nadporučík Bc. Pavel D. před rokem 1990 v rámci Sboru národní bezpečnosti služebně zařazen, a zda byl zařazen u složky StB. Stěžovatel uvedl, že není vyloučeno postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím verifikovat informace získané postupem podle zákona o zpřístupnění svazků v situaci, kdy takto získané informace budily důvodné pochybnosti o jejich správnosti a věrohodnosti. Pokud by občané měli právo pouze podat žádost o určitou informaci a v případě, kdy jim byla poskytnuta informace nevěrohodná nebo vyloženě nepravdivá, by neměli možnost získanou informaci nijak verifikovat, stalo by se ústavně zaručené právo na informace prázdným pojmem a otevřela by se tím možnost pro svévoli povinných subjektů.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Podle § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se tento zákon „
nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu
“. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí takový zvláštní právní předpis poskytování informací upravit komplexně, k čemuž směřuje i novelizace citovaného ustanovení provedená zákonem č. 61/2006 Sb. V současném znění se tedy zákon o svobodném přístupu k informacím nevztahuje na poskytování informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Poznámka pod čarou uvedená u pojmu zvláštního právního předpisu odkazuje na zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Současné znění zákona o svobodném přístupu k informacím pak v uvedeném ustanovení odkazuje také na zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)xxx). Uvedený výčet je ovšem výčtem demonstrativním a poznámky pod čarou v tomto smyslu pouze dávají příklady zákonů, které zvláštní úpravy obsahují, aniž by jejich okruh uzavíraly.Nejvyšší správní soud ve vztahu k § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím dovodil, že požadavek komplexnosti úpravy ve zvláštním právním předpisu splňuje institut nahlížení do spisu podle správního řádu z roku 1967 i z roku 2004 (viz rozsudky ze dne 27. 1. 2004, čj. 5 A 158/2001-100, č. 204/2004 Sb. NSS, ze dne 28. 3. 2006, čj. 8 As 34/2005-76, a ze dne 13. 8. 2008, čj. 2 As 38/2007-78). Naopak zvláštním právním předpisem není právní úprava obsažená v § 133 stavebního zákona z roku 1976, která pouze doplňuje obecnou úpravu v zákoně o svobodném přístupu k informacím (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 5 As 7/2004-53).
Úprava obsažená v § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím slouží k tomu, aby se nezdvojovala úprava přístupu k informacím, nikoliv aby bylo přístupu k informacím zamezeno. Účelem zákona o svobodném přístupu k informacím totiž není nahradit postup upravený v režimu zvláštních předpisů. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, uvedl, že ve svých závěrech „
setrvale vychází z toho, že široce pojatý svobodný přístup k informacím ve veřejné sféře je jednou z nejefektivnějších cest k transparenci veřejné moci, k její všestranné, účinné a kontinuální veřejné kontrole a jedním z nástrojů snižujících možnosti jejího zneužívání. Na druhé straně však nelze přehlédnout, že kverulační, zjevně šikanózní, či dokonce pracovní kapacitu orgánů veřejné moci z různých důvodů cíleně paralyzující výkon tohoto práva může mít významné negativní důsledky, které za určitých okolností mohou popřít dokonce i smysl a účel práva na svobodný přístup k informacím
.“V dané věci není pochyb o tom, že zákon o zpřístupnění svazků obsahuje komplexní úpravu poskytování informací, které jsou předmětem jeho úpravy. Rozhodující pro posouzení kasační stížnosti je ovšem právě rozsah této zvláštní úpravy poměřovaný rozsahem informací, jejichž poskytnutí stěžovatel požadoval. Nelze totiž pominout, že úprava přístupu k informacím ve zvláštním právním předpisu bude z povahy věci vždy svojí šíří omezená oproti obecnému rozsahu poskytovaných informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jakkoli co do hloubky může oprávněné osobě třeba poskytovat i větší rozsah informací. Je také představitelné, že zvláštní právní úprava může mít takovou povahu, že o určité oblasti bude chtít poskytnout právě a jen informace v rozsahu, jenž stanoví ona sama, a nebude vůbec umožňovat uplatnění zákona o svobodném přístupu k informacím, v oblasti, na kterou se zvláštní úprava vztahuje. To by však muselo z příslušné zvláštní úpravy být dostatečně patrné. V každém konkrétním případě je tak třeba posoudit povahu informací požadovaných žadatelem s ohledem na předmět úpravy zvláštního právního předpisu, jeho rozsah a povahu, aby nedošlo k situaci, kdy není žadateli informace poskytnuta vůbec, anebo je mu poskytnuta pouze její část v rozsahu zvláštního právního předpisu, čímž by využitelnost informace pro žadatele mohla být zbytečně snížena.
Podle § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se informací „
pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního
“. Oproti tomu je okruh informací poskytovaných podle zákona o zpřístupnění svazků nepoměrně užší. Podle § 2 citovaného zákona se jedná o „zachované nebo rekonstruované dokumenty vzniklé činností bezpečnostních složek v období od 25. 2. 1948 do 15. 2. 1990, evidované v dobových spisových nebo archivních pomůckách (registrech) těchto složek nebo jim nadřízených ústředních správních orgánů
“. Užší je i okruh subjektů povinných k poskytování informací. V rozhodné době bylo tímto subjektem Ministerstvo vnitra (příp. Ministerstvo obrany a ministerstvo spravedlnosti) a v současnosti je jím Archiv bezpečnostních složek.Z výše uvedeného vyplývá, že žadateli o poskytnutí informací jsou v režimu zákona o zpřístupnění svazků zpřístupněny pouze některé informace, které mohou vypovídat o činnosti bezpečnostních složek v určitém období. Zákon o zpřístupnění svazků je tak ve vztahu k obecné úpravě poskytování informací v zákoně o svobodném přístupu k informacím zvláštním právním předpisem pouze v rozsahu poskytování informací, na které se vztahuje. V případě žádosti o poskytnutí jakýchkoliv dalších informací o činnosti bývalé StB je tedy možno postupovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, přičemž se bude zpravidla jednat o informace obsažené ve spisových nebo archivních pomůckách bezpečnostních složek, které nejsou v dispozici ministerstev nebo Archivu bezpečnostních složek, případně o jiné informace, které se v archivních pomůckách bezpečnostních složek nenacházejí. Je například představitelné, že údaje o činnosti policisty v bezpečnostních složkách ve smyslu § 3 písm. g) a písm. h) zákona o zpřístupnění svazků či spolupráce policisty s těmito entitami bude patrná z dokumentace o služebním poměru policisty či z jiných podkladů, které jsou uchovávány v jeho osobním spise (§ 202 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů).
Účelem zákona o zpřístupnění svazků ovšem není přístup k informacím tohoto druhu omezovat, ale naopak umožnit jej v co nejširší míře. Podle § 1 citovaného zákona je účelem zákona „
co nejširší odhalení praxe komunistického režimu při potlačování politických práv a svobod vykonávané prostřednictvím tajných represivních složek totalitního státu
“. Zákon o zpřístupnění svazků „umožňuje zpřístupnit pronásledovaným osobám dokumenty o jejich pronásledování a zveřejnit údaje o vykonavatelích tohoto pronásledování a jejich činnosti
“. Ověření informací získaných podle zákona o zpřístupnění svazků jinými zákonem upravenými prostředky totiž nejen, že není vyloučeno, nýbrž naopak tento postup je naplňováním veřejného zájmu na vyrovnání se s totalitní minulostí, s potřebou co nejširší informovanosti a otevřené veřejné diskuse o této minulosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, č. 223/2010 Sb. ÚS). Domněnka, že Policie České republiky, tedy současný nebo bývalý zaměstnavatel dotyčného policisty, disponuje i údaji souvisejícími s jeho možnou činností v bývalé StB, proto není zcela neopodstatněná.Z výše uvedených důvodů je tedy stížní námitka týkající se rozsahu poskytnuté informace důvodná. (...)
xxx) S účinností od 1. 1. 2014 nahrazen zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.